Muž na radnici

Na tomto seriálu se v celé své odporně nahé kráse ukazuje, že Jaroslav Dietl s Evženem Sokolovským si v životě před touhle epikou moc nezasouložili a na rande jim kvanta roztoužených žen rovněž nepřiběhla. Jak jinak si totiž vysvětlit tu obrovsky neumětelskou práci s lidskou sexualitou či emocemi spojenými s milostnými pletkami. Pokud se dobře zaměříte na vztah otce a dcery (Buchvaldek/Steinmasslová), musíte po pár dílech dojít k jasnému zjištění, že je něco incestního v obci Kunšát. Ještě štěstí, že je tu spousta jiných fascinujících motivů. Na začátku sedmdesátých let totiž ve straně ještě sedělo velké množství bezvěrců spoléhajících na osidla byrokracie a nekonečné schůzování. K tomu, aby se česká společnost panelizovala bylo zapotřebí rázných jedinců bez starých vazeb, kteří neustále něčemu nerozuměli, ale všechny ty uměle vytvořené překážky dokázali překonávat s lidskostí sobě vlastní. Buchvaldek tak splňuje ideál předsedy MNV, za kterým můžete přijít s požadavkem na dekret na bydlení, ale také si s ním poté dáte v hospodě jedno pivo, protože je to člověk, kterého máte díky jeho prostoduché dobrosrdečnosti chuť neustále hladit po rozkroku. Co na tom, že je celý Muž na radnici technicky odfláknut stejně, jako poslední pětiletka. Tvrdé svícení a snímání přes objekty, jehož vrcholem je konsternovaný záběr přes pokojovou rostlinu, dodává schůzím takový ten upoceně tesilový odér místností bez oken, cigaretového kouře a skupinové onanie. Monolit doby, který je třeba ukazovat ze dvou důvodů. Pro prohlédnutí filmových fanoušků, kteří si myslí, že Jaroslav Dietl byl dobrý scénárista a pro ty ostatní, aby si uvědomili, v jakých sračkách, i v té neuvěřitelně pokroucené umělé realitě, v republice Kunštát žili. (index zábavnosti seriálu 4/5) (10.03.2010)

V dobe svojho vzniku som bol nastavený na tvorbu kapitalistickej cudziny a apriori som odmietal podobné propagandistické pamflety, nakoľko im chýbala remeselná zručnosť "majora zemana". Po rokoch poplyšákovej televíznej tvorby bolo ale zhliadnutie tohto dielka nanajvýš zaujímavé. Jednoznačne môžem konštatovať, že súdruhovia v tomto prípade podcenili formálnu stránku a vyflákli sa na špeciálne efekty. To znamená, že napríklad tragická nehoda Bavorovej ženy je načisto diletantsky nakrútená a ja som sa úplne cynicky musel na jej zaranžovaní uchechtávať. Takisto zavŕšenie megalomanského Bavorovho projektu je korunované niekoľkými úbohými zábermi na jednu "králikáreň". Dietlov prínos ale z tejto propagandy vytŕča a stavia Muža na radnici do absolútne nadčasovej roviny. Seriál je "narvaný" dejovými turbulenciami, ktoré Bavora - ako kovaného straníka - majú evidentne poľudštiť (smrť manželky, nepodarený syn, nabúchaná dcérenka, zmija Jitka - mimochodom ultimátna Bohdalka, intrigán Chovanec...) a rozhodne nebudú zhovievavého diváka nudiť. Mašinériu komunálnej politiky však Dietl postihol tak dokonale, že si za straníkov stačí dosadiť dnešných korupčných papalášov a voila, divák zistí, že prevracači kabátov síce zmenili svoju stranícku knižku, ale maniere im zostali. Za to prvá hviezdička. Tá druhá je za absolútne skvele zahranú úlohu cholerického tajomníka Pepu Hlavicu v dokonalom podaní Josefa Bláhu, ktorému Dietl napísal najlepšie scény a aj najlepšie hlášky. A tretiu hviezdičku si dovolím udeliť za sexicu Evu Jakoubkovú, ktorá by samozrejme na Bavorovom mieste bola aj mojou konečnou voľbou. (4.2.2021) (04.02.2021)

Dietl by se měl nechat léčit. Některé incestní záběry Buchvaldek - Steinmasslová a jejich obligátní líbání na pusu...prostě divný!:-) Propaganda a glorifikace režimu a jejich představitelů je zde samozřejmě masivní...ale mě to baví sledovat. Jedna hvězda za postavu cholerického, ale věrného náměstka Hlavici a pak samozřejmě za mého oblíbence Moučku, který se s tou šedivou, funkcionářskou kšticí snad narodil! (13.11.2011)

Další ze socialistických nadlidí, tentokrát František Bavor. V hlavní roli soudruh Buchvaldek. Obětavý funkcionář a nepochopený vizionář představy starého Kunštátu v moderní město...Jen ten rodinný život: nejdříve vdovec, pak paroháč, dcera zbouchnutá od zmetka, syn pěkný prevít a nakonec šťastný happy end s novou ženou. (13.09.2016)

Žádný díl nečekal v řadě nahrávek na mém videu na přehrání dlouho. Tenhle seriál prostě odsejpá: prohrál dneska schůzi? Nevadí, jde se poradit za politickým guru a příště vyhraje. Nejvíce jsem cenil výstavbu zápletek: v jednom dílu klidně tři čtyři zlomové body, kdy průšvih v sobě současně skrývá zárodek budoucí naděje a naopak. Zcela osobitým žánrem pak je poslední triumfální díl, jenž nemá myslím obdoby v TV a filmové tvorbě (snad s výjimkou některých scén z Bláznivé střely). Například role p. Šimánka, který chodí asi 15 min. ve druhém plánu, pak splní historickou úlohu tím, že si s otevřenou pusou poslechne improvizovaný proslov hlavního hrdiny. Až dosud jsem za vrchol normalizačního seriálu považoval Inženýrskou odyseu. Teď váhám, jestli M. na r. není přeci jen silnější příběh. Škoda těch drobných nedotažeností ve zvláštních efektech. Třeba p. Němec coby architekt s hlavou v oblacích něco pořád plánuje, stavaři se děsí, že projekt je děsná avantgarda, že "tam neni jedinej pravej úhel" - a potom tam stojí pár paneláků. (27.12.2011)