Detské hry

Je to chvilkama dost krutý a de fakto je to i dost pravdivý. Dá se to brát jako metafora života. Protože celý život spolu lidi hrají hry. Na začátku, v dětství, jsou ty hry ještě docela nevinný, ale jak stárneme, začínají být krutější a krutější. Všecko, celý život je vlastně jenom hra o to, co si kdo ke komu může dovolit, aniž by ho ten druhý zastavil a přiznal, že mu to vadí. (27.01.2013)

Napadá mne pouze takový atypický komentář. Měl li bych hodnotit z pohledu filmového znalce, jímž bezesporu jsem (skromnost byla vždy mou hlavní ctností), řekl bych - milostná komedie v šedém průměru a tečka, neb tento žánr mne z pozice filmového maniaka právě příliš neinteresuje, dál bych to nekomentoval. Však oddáte li se tomuto hyperromantickému dílku ve víceméně prázdném sále(čku) Modřanského biografu, s půvabnou slečnou po boku(pardon dámy, ve vašem případě se ztepilým jinochem) pak zjistíte, že sice z toho filmu moc nemáte, ale, že tento film vhodně zpestřuje veškeré aktivity na pokraji slušnosti, které se odehrávají mezi vámi a danou slečnou resp. jinochem.) (23.03.2004)

Dospělost je pro dětský svět, tím čím byl ledovec pro Titanic. Víme, že to jednou přijde a neobejde se to bez obětí. Roztomilé a přitom bolestné. Hravé a přitom vážné. Fantaskní a přitom tolik reálné. Sobecké a přitom láskyplné. Film Vadí nevadí je vlastně úplně stejný jako život, taky plný protikladů, které doceníme, až vyrosteme. (18.10.2009)

Ze začátku je film spíše jakousi pohádkou, kde si jen hrají dvě malé děti, kouzelná atmosféra, prosluněné prostředí, úžasná kamera a (mě osobně) dechberoucí animované pasáže poutající svou jednoduchostí. Avšak jakmile skončí 1.kapitola, děti vyrostou a z celého filmu se výše uvedené věci naprosto vytratí, ztrácí tím to „teplo“, které film vyzdvihovalo někam výš než jen do průměrnosti, a snímek tak upadá. Zdánlivě nevinná dětská hra se stává stále agresivnější a brutálnější vůči protějšku a vše se noří až do ponurosti. Avšak jedno se tomuto filmu musí nechat- neuvěřitelně prapodivný konec, myslím, že šokuje téměř každého. (29.01.2004)

Barevný, kouzelný, úžasný, krásný, nádherný, omračující, originální, neodolatelný, nedostižný, mohl bych vyjmenovávat další adjektiva vážící se k Jeux d´enfants. Od začátku do konce byla má duše něžně hlazena veselým, rošťáckým dováděním dívky a chlapce, mladé ženy a mladého muže, dvou dospěláků...Režisér nemohl vybrat lepší obsazení než současný pár i v soukromí Canet-Cotillard. Mezi nimi ta kouzelná láskyplná alchymie funguje na sto deset procent. A ústřední písnička taky nemohla být zvolena jinak. Film, který dodá dobrou náladu, pozitivní energii a chuť si zablbnout. Škarohlídům, cynikům a pesimistům nedoporučuji. (19.07.2009)