Nezvaný host

Nejzajímavější na této okupační alegorii je, že byla napsána dobrý rok před okupací. Bez ohledu na to však několikrát zde propíraný počet Lanďákových hodinek Venclíka nezvratně usvědčuje, že při realizaci už měl jasně na mysli bratrskou pomoc Varšavské smlouvy. Také proto vyznívá hra Nezvaný host od začátku jako prostinká, prvoplánová, byť chytrá, na jednom dobrém nápadu postavená angažovanůstka. Leč i tak je stále cítit, jakou silou musela na tehdejšího diváka působit. A hlavně se oním prvotním nápadem nevyčerpává, nýbrž motivem buďme-rádi-že-máme-hodného dosahuje nadčasovosti. Pokušení přidat čtvrtou hvězdu přesto odolávám s poukazem na nic moc umění, např. zoufale ochotnický úvodní dialog a celkový projev herečky sice sympatické, která však evidentně hraje jen ve chvílích, kdy jí režiser říká, co má dělat. Naopak Lanďák je boží (navíc ve své echt typische roli). Příjemnou marginalitkou je Václav Kotva v roli souseda. (24.06.2015)

,,Tady kóta 15, vše v pořádku - končím, přepínám!'' Tohle natočit jako studentský film v roce 1969 - to chtělo sakra koule! Film mi trochu připomenul Havlova Anděla strážného, ale jen v počátku tím vpádem a bezprostředním chováním nezvaného hosta. Pak už to začalo být husté a lehce absurdní. Závěr mne dostal. Možná tím pan Venclík nechtě naznačil, že bratrská rudá vojska ani nezvaní hosté hned tak neodejdou... Jsem moc rád, že jsem to viděl. * * * * (01.02.2016)

Vy máte také svého? Než čímkoli jiným, je film zajímavý dvěma okolnostmi. První je předvídavost autora scénáře. Nebo intuice či náhoda. Každopádně mrazivá. Druhá je doba vzniku cvičení. Studenti byli hybateli naší moderní historie. Stojí za připomínání také kvůli osudu autora. Jinak je to opravdu takové syrové, nevyzrálé, studentské. (17.11.2018)

Zvláštní, taková nevinná jednoduchá anekdotka, které by si v dnešní době ani nikdo nevšiml, byla jen díky tomu, že byla natočena po srpnu 68, zakázána a každý v tom i dnes vidí buhvíjaké podobenství. Přitom, kdyby toto natočil někdo dnes, stěží by si toho někdo všiml. Přitom jde fakticky jen o malou, drobnou grotesku, která mě ale už po deseti minutách přišla vyčerpaná a né moc vtipná, tak nevím, asi odmítám připustit, že jde o něco významného, a vidím v tom pouze lehké, školní cvičení, na které jsem se skoro nevydržel dívat. (25.12.2012)

Brutálně aktuální. - Tehdy a teď o tom, jak naivně sami sebe přesvědčujeme, že jinde je přeci hůř než u nás. Tehdy jsme měli doma nacpanou všude přítomnou zvrhlou ideologii, teď oligarchii kombinovanou s pseudosociálním státem, privatizací práva a chemikáliemi místo potravin. Máme to doma, máme to pod kůží, ale bříška jsou zas tak pěkně plná, že? Hlavně spolupracovat. (24.11.2019)