Nezvaný host

Ezopova bajka, která má jako všechny bajky smysl a dopad jedině, když posluchač (divák) ví, na co bajka naráží, co zesměšňuje a co převádí do metaforické podoby. I v tomto případě dost nelogický příběh obsazení jednoho paneláku i konkrétně jednoho bytu nevítaným "hostem", se stane logickým jedině když se spojí s okupací Československa v roce 1968. Invazi sice provedla vojska pěti socialistických zemí Varšavské smlouvy, oprávněně se však tento vpád přičítá Rusku a Rusům pro jejich hlavní roli a účast v tzv. operaci "Dunaj". Takto zasvěcený divák pak již jednoduše spojí panelák s Československem a "hosta" s ruským vojákem. Stejně jako v anekdotách o národech autor filmu hyperbolizoval jednotlivé rysy okupanta, až vznikla snadno identifikovatelná postava typického Rusa. Je to tedy větší zcela nekultivovaný, nenáročný, spíše primitivní chlap s lupy ve vlasech a nezbytnou lahví vodky, který nevyleze z holinek a má na ruce dvoje hodinky (ta móda se táhne ještě z druhé světové války – viz slavný případ vyretušování druhých hodinek vojákovi, který vztyčil sovětskou vlajku nad Berlínem – bod 11, http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotomanipulace ). Krátce řečeno s Rusem je vše jasné. Máme tu však i druhou stranu, která v obecném smyslu představuje proces normalizace a lidskou přizpůsobivost v podmínkách nevyhnutelné přesily. Film mi připomněl povídku "Druhá invaze Marťanů" z antologie "Pozemšťané a mimozemšťané", ve které Strugačtí ve sci-fi kulisách a s neobyčejně lehkým humorem popsali proces normalizace, a to ještě v roce 1967. Invaze Marťanů jim tu posloužila pouze jako pozadí pro vykreslení psychologie přizpůsobivosti, kdy se lidé postupně nejen smiřují s tím, co nejsou schopni nebo ochotni změnit, ale dokonce časem nacházejí i určité plusy v situaci, ve které se ocitli, ba co více, začnou se v ní zabydlovat a těžit z ní. Člověk je zkrátka nejpřizpůsobivější bytost, která přežije totalitu i anarchii, což je samozřejmě dobře, mínusem však je, že přežití za každou cenu lidem ovlivňuje nebo rovnou kazí charakter, stejně jako pocit přesily a beztrestnosti. (13.06.2012)

Coby satira na srpnovou okupaci Československa se film míjí účelem. Problém osobně vidím v přítomné poetice Nové vlny, známé tím, že se nezabývá problémy příliš do hloubky - zde to v praxi znamená, že vidíme "okupaci" jednoho panelového domu a zaměření na konkrétní obyvatele, i přes pár dobrých myšlenek je to ale všechno a jinak ve většině času sleduji pásmo dialogů prázdného charakteru, ze kterých ani není znát ten v komentářích toliko proklamovaný podtext. Mimochodem, nabízí se otázka - má vůbec význam se satirisací 21.srpna zabývat? Venclík jednak napsal scénář rok před onou nešťastnou událostí a hlavně sám popřel jakoukoli souvislost. Nemluvě o tom, že všechny generace schvalovatelů (některé méně, některé více) posouvaly významy různých filmů až do stratosférického absurdna. 60% (16.03.2011)

Pod nenápadným cvičením studenta třetího ročníku FAMU se skrývá důmyslná satira na okupační poměry v Československu v roce 1968. Pod každým slovem můžeme nalézt nějakou narážku. Rus vtrhl do naší země, nikoho se neptal, nikdo ho nechtěl a přitom tu je. Konstatujeme fakt a netřeba o tom jakkoliv debatovat. Zprvu jsme vystrašeni, ale nakonec zjistíme, že ho máme rádi a za nikoho bychom jej nevyměnili. Naprosto geniální! (22.08.2009)

Scénář k Nezvanému hostu sice vznikl ještě před srpnovou invazí do Československa, ale kdyby měl snímek možnost dostat se do distribuce, prakticky nikdo by nepochyboval o tom, že to je bezprostřední a velmi výstižná reakce na "bratrskou pomoc" vojsk Varšavské smlouvy. Bez ohledu na to, že sám Venclík souvislost mezi srpnovými událostmi a snímkem popírá, dokonale se strefuje do doktríny omezené suverenity a neblahého působení sovětských vojsk ve střední Evropě po konci 2. světové války. Konec konců, už předtím bylo Maďarsko a Polsko. Snímek mi přijde jako promyšlená, chytrá a vtipná záležitost a jako velmi výstižná alergorie tehdejších mocenských poměrů. Mohl bych tomu vyčítat chyby, ale tenhle kousek vznikl jako studentský film a vzhledem k tomu ho považuju za pětihvězdičkovou záležitost. Schválně, kolik si vybavíte studentských prací, které by stály za vzpomínku. Kromě Nezvaného hosta mě napadá už jen Němcovo Sousto a Svěrákovi Ropáci. Když tak uvažuju nad tím, která umělecká díla si spojuju se srpnem 68, tak je to právě Nezvaný host a Krylova skladba Bratříčku, zavírej vrátka. Celkový dojem: 90 %. (11.01.2017)

Vy máte také svého? Než čímkoli jiným, je film zajímavý dvěma okolnostmi. První je předvídavost autora scénáře. Nebo intuice či náhoda. Každopádně mrazivá. Druhá je doba vzniku cvičení. Studenti byli hybateli naší moderní historie. Stojí za připomínání také kvůli osudu autora. Jinak je to opravdu takové syrové, nevyzrálé, studentské. (17.11.2018)