Kill Bill 2

Lawrence Benderovi bylo prý líto vystříhnout byť i minutu z materiálu, který Tarantino natočil. A já mu nevěřím ani slovo. Jako zkušený obchodník si určitě dobře spočítal, že film typu Kill Bill na sebe vydělá jen když ho uvede ve dvou částech. Takhle jsme viděli "pouze" dva vysoce nadprůměrné snímky, které by spojením divoké a zábavné jedničky a zvolněné a místama až příliš upovídané dvojky daly vzniknout nejlepšímu filmu Tarantinovy tvorby. Mistr opět dokázal, že má nápadů na rozdávání, i když vizuálně je dvojka chudší než předchozí část. Opět dokázal, že umí napsat dialogy, které je radost poslouchat, nicméně některé z nich jsou zde příliš natahované a některé situace a postavy v nich zbytečné (pasák, Buddův šéf a scéna s ním). A také Quentin opět dokázal, že umí z herců za zenitem jejich kariéry vymáčknout to nejlepší, David Carradine je totiž klasa. Jenže co naplat. Mohli jsme se těšit z geniálního filmového díla, místo toho jsme sledovali dvě zdařilá torza. Díky zásahům producentů, či možná přebujelého Quentinova sebevědomí. Kdoví. (23.05.2004)

Dvojka je opravdu o hodně moc jiná než jednička. Skoro by se dalo říct, že jde o jiný žánr (kdyby se ovšem některý z těch dvou filmů dal do nějakého žánru vůbec zařadit). Už se nedočkáme tolika skvělých řežeb, ale zase zjistíme něco víc o vývoji postav (hlavně Nevěsty), jejich minulosti a psychice. Dohromady s jedničkou jde o opravdupovedené Tarantinovské dílko. (02.11.2004)

Kill Bill: Vol. 2 se zdá být úplně jiným filmem než jeho první část, nejen že na sebe nenavazují, ale také se soustředí každý na jinou rovinu příběhu a ukazují nám charaktery postav tak jak je neznáme, což naštěstí díky nechronologickému seskupení filmu nijak neškodí. Černá Mamba pokračuje ve své pouti za pomstou, ale tentokrát nás nečeká krvavá řež, ale mnohem prokreslenější příbeh s tučnější dějovou linkou, dozvíme se mnohem více z Nevěstiny minulosti a hlavně se seznámíme s postavou, jejiž tvář nám byla v původní části přísně tajena, Billem. Je zvláštní, že čím více toho o jednotlivých postavách víme, tím více nás Quentin Tarantino, jenž tentokrát vsadil spíše na douhé dialogy a svůj oblíbený humor, překvapuje. V ten moment, kdy se zdá, že je dobojováno si nelze povšimnout, že ještě nenadešel čas na konec příběhu, ale režisér jej jinak nenatahuje, naopak nechává film žít svůj vlastní život a úrvky z něj nám předkládá, přičemž nezapomíná vytahovat esa z rukávu a dokazovat nám, že co se koncem zdá být jím rozhodně není. Mamba totiž dokončí svou pomstu až když dořeší své vnitřní problémy a je osvobozena, její život pak začne dávat smysl a my pochopíme, jak blízká si je v současnosti a minulosti a zároveň začne dávat smysl i její dlouhá cesta, jenž se na konci může někomu zdát přehnaná a nedůležitá, jen jako linka, díky které režisér vyprávěl příběh a nakonec ji nechal zaniknout, protože se stejně ukázala jako věc, které Mamba nakonec lituje, protože putovala z důvodu, který nebyl opodstatněný - což ovšem sama neví - i když jeho část nejspíše ano, a někomu jako nejpodstatnější část příběhu, jež na konci buď vyvrcholí nebo padá spolu s ním. Ať příběh pochopil jakkoli, jistě dokázal ocenit režisérovu zručnost a rozhodně nezalitoval času který s Nevěstou ztrávil, protože rozhodně nebyl promrhaný. (06.01.2006)

Oba diely Kill Bill hodnotím vysoko. Sú pre mňa čistým potešením a plnohodnotným uspokojením filmovo-fanúšikovských chúťok. Ale nie som rád, že sága ako celok je do nich rozdelená. Jednak preto, lebo na konci jednotky je z čisto komerčného dôvodu spoiler, ktorý zabíja hlavnú pointu celej 200 minútovej ságy. A tiež preto, lebo štylisticky sú jednotlivé diely nesúrodé. Po dopozeraní jednotky chcem, aby sa v rovnako svižnom tempe a excentrickom štýle niesla aj dvojka. A pri sledovaní dvojky túžim po prežití udalostí z jednotky v rovnakej, krištalicky čistej tarantinovskej podobe (pomalšie tempo, vygradované dialógy), akou disponuje dvojka. (17.05.2004)

navazuji na Kill Bill vol.1 KRVAVÁ ODPLATA. NA KONCI CESTY JE BILL…. Dozvídáme se další podrobnosti. A zachází se opravdu do detailu i ve zkoumání třeba orgánu zraku. Na své si přijdou jak příznivci Tarantinových dialogů, tak milovníci příběhů. Třeba toho o Mistru Pai Mei. Abych to shrnul: tento opus spolu s Pulp Fiction patří pro mne k (zatím) k vrcholu autorovi tvorby. Tohle se prostě neokouká! (29.03.2008)