Ruská archa

Vzpomněl jsem si na Ruskou archu nedávno, když jsem se díval na Birdmana, který byl celý jakoby(?) natočený v jednom jediném záběru. Ruská archa je prý opravdu natočená v jednom jediném záběru, no a jelikož jsem při ní kdysi v žižkovském Aeru usnul, byv znaven z fachy, dal jsem ji teď znovu. A nedivím se už, že jsem u ní tenkrát zaspal, protože to zjevně nebylo jen mou fyzickou únavou ale i únavným dějem. Hlavně únavně otravnou až nesnesitelnou postavou "francouzského" průvodce, krajně nesympatického chlapa s krajně nesympatickým hlasem a intonací a s krajně debilními hemzy skoro po celou dobu trvání filmu, protože ta hnusná kreatura skoro nezavře hubu. Je sice hezké, že se člověk spolu s fantastickou kamerou virtuálně projde petrohradskou Ermitáží a vyslechne si i pár banálních (všeobecně známých) mouder o ruské historii, o ruské povaze a o ruské duši, ale ten odporný skřet svým soustavným exhibováním pošle veškerá pozitiva filmu nekompromisně do kopru. K tomu toporné nebo fraškovité herecké výkony všech ostatních zúčastněných a máme tu hodinu a půl trvající vizuálně překrásnou nudu. A ani závěrečná plesová scéna výsledný dojem nezachrání. Tolik jsem se na tenhle film těšil a o to víc jsem teď zklamaný. (25.02.2015)

Ach, tento film som pozeral vyše dvoch týždňov a vždycky po kúsku. Bolo to hlavne pre je nudnosť, ktorá aj napriek tomu, že išlo o prehliadku niekoľkých storočí ruskej histórie bolo ako vyšitá. Najväčším kameňom úrazu a tiež aj najúžasnejšou vecou na tomto filme je strih, ktorý nie je. Iste, musím zložiť klobúk a zdať Sokurovy poctu za to, že celý film sa mu podarilo nakrútiť na jeden záber, pričom všetko do seba úžasne zapadá aj keď to bolo všetko robené za pochodu a ak by niečo nevyšlo, muselo by sa všetko začať odznovu. Problémom celého filmu je, že pri tomto všetkom nakoniec vyznieva až uspávajúco a nudne, pretože z histórie Ruska sa prakticky nič nedozviete, nakoľko pasáže z filmu sa častokrát neviažu ani ku konkrétnym historickým udalosťiam, skôr sú len akýmsi prerozprávaním obyčajných chvíľ zo života ruských panovníkov, navyše všetko je rozprávané cez subjektívny názor sprievodcu, ktorý zabŕda aj do množstva iných vecí. Napríklad o Kataríne veľkej sa nič nedozviete, pretože sa objaví v jednej scéne a hneď myzne, potom sa ešte raz objaví v zábere už ako stará panovníčka. Ak sa vám nechce chodiť do Ermitáže, alebo ak nemáte na lístok, tak sa možno oplatí film pozrieť, inak je v podstate úplne zbytočným. Aj keď spracovanie Hitlerovho života v Molochovi nepovažujem za nič svetaborné, pre mňa však rozhodne lepší film ako Ruská archa. Ako sa zdá, od Sokurových filmov naozaj nemožno veľa očakávať. (09.12.2007)

Můj třetí Sokurov. Největší výtka: děsivá konformnost. Takové to „umění velkých peněz“ - ono když na něčem participuje pár desítek tisíc lidí včetně institucí jako jsou orchestry, nic reformního z toho vylézt nemůže. Přitom jsem měl za to, že právě Sokurov musel bojovat, aby vůbec mohl mluvit o čem chtěl. Zřejmě se to ale nevylučuje, ba naopak – když už je to takovému člověku umožněno, o to horlivěji šlape brázdu. V Ruské Arše vládla názorová beztvárnost, naprostá ohebnost co se týče traktování politiky, mělkost – takové to „ach ano, kam to spějeme“ anebo „ach ano, kde jsme to byli“... Velmi konformní byly i vhledy do jednotlivých epoch – jemného Mikuláše II. s andělskými dcerkami jsem už viděl v americké produkci Rasputina. Ale otázka se skrývá ještě za tím: PROČ to vlastně točit? Ano: Pro Poklad Anežky Ruské... To je to... A pohonit si ego nad tím to celé zorganizovat. Jediné co mě zaujalo a přišlo mi nové bylo vytrvalé vědomí „sbohem Evropo“. ** (14.07.2015)

Jediný záběr a tedy kamera a vizuální stránka samozřejmě famózní, ale pro každého Nerusa je to zřejmě jediná věc, kterou ocení. Různé historické reminiscence, události, kontext i atmosféru jsem si bohužel nedokázal vychutnat. Asi nejvíc se mi líbil velkolelepý odchod z plesu a doufám, že nejen proto, že už se blížil konec filmu. Neumím si představit jak musel být náročný na natočení, jenom ten kompars a všichni v kostýmech. (02.11.2007)

Kameraman zastupující Rusko a jeho francouzský společník zastupující Evropu vedou jakýsi dialog-nedialog nad útržky z dějin ruské říše. Jak je vidět i z některých komentářů, je to věčný boj. Objeví-li se v Rusku přejaté cizí vzory, ozvou se hlasy, že kopíruje, objeví-li se vlastní prvky, je to označeno za cizí pro ostatní svět. Pak si má člověk vybrat. V Ruské arše sice forma silně vítězí nad obsahem, přesto jsem se ani náznakem nenudil a docela propadl atmosféře světa, kde se prolínají historická období a současnost. Nejvíce tedy zapůsobil závěrečný ples a následný odchod do "vod času". A ono kochání se nádhernými interiéry a kostýmy má něco do sebe i tak. jen je škoda, že se průvodkyní celým filmem nestala ta úžasně milá krásná dáma, která se objevila na asi deset minut v první třetině filmu a která s ohromnou láskou popisovala umělecká díla. (16.06.2018)