Nehoda

Není všechno zlato, co se třpytí aneb Oxford, jak ho neznáte. 1) Film jsem sledoval kvůli 25letému Michaelu Yorkovi (šlechtic William), který mě nezklamal. Bohužel však moc prostoru nedostal. Jistě si při natáčení vzpomenul na vlastní studium v půvabném Oxfordu s krásnými trávníky, přírodou za humny, projížďkami po kanálech a typickou anglickou architekturou všude kolem. 2) Vedle zmíněného film oplývá chmurnou téměř skandinávskou, chtělo by se říci, atmosférou, což vzhledem k potlačovaným emocím a smrtelně vážně pojímaným vztahům proměnlivým jako v telenovele ovšem není divu. (31.05.2014)

Svet univerzitných intelektuálov, študentov a spoločenskej smotánky v psychologickom príbehu, kde pod úctyhodnou fasádou spoločenského postavenia sa skrýva neúprimnosť, klamstvo a potlačované pudy. Úprimnejšie posolstvo a mravnú nádej v sebe nemá ani učiteľ, ani jeho žiaci. Veci, prostredie a nálada príbehu vychádzajú zo zvláštne stiesňujúco- smutnej atmosféry celého filmu, odohrávajúcej sa akoby v opare neradostnej spomienky. Autohavárii dvoch mladých študentov na počiatku filmu dejovo totiž predchádza väčšina nasledujúceho deja. Spočiatku pomaly sa rozbiehajúca a mierne uspávajúca zápletka dostáva postupne pevné kontúry v chovaní sa jednotlivých aktérov - vysokoškolského profesora, jeho študentky - rakúskej šľachtičnej a jej dvoch nápadníkov. Losey ozvláštňuje dej dialógom prebiehajúcim mimo zobrazovaný dej, zvukmi z okolia, ktoré sú protikladom zobrazovanému statickému pokoju, pokojným a navonok uhladeným správaním sa hrdinov, v ktorých vrú nepokojné vášne, zameraním obrazu na jeden objekt. Zdržanlivosť a predpísaná noblesa sa ventiluje na stretnutí smotánky vo vile jedného zo šľachticov, kde úctyhodní muži odhodia saká a púšťajú sa do agresívneho súboja na hromade pripomínajúceho akúsi interiérovú obdobu rugby. Zobrazenie spoločenských masiek , pretvárky a každodenných klamstiev voči najbližšiemu okoliu na vysokej úrovni, kde rovnocenné miesto dostali dej, herci (zaujme Dirk Bogarde aj Michael York) aj obraz. (17.08.2005)

Nehoda není náhoda.Vždycky jsem si myslela, že v psychologickém dramatu se musí střídat emoce, jako na běžícím pásu. Nehoda je první film, který zobrazuje emociálně vypjaté situace, úplně bez emocí, nějak nedokážu pochopit, jak to režisér dokázal. Tak odměřený film, jsem snad nikdy neviděla. Všechny postavy působily, jako by byly vytesány z ušlechtilého ledového mramoru a kdyby do nich někdo píchl vidličkou, tak by z nich nevytekla ani kapka aristokratické krve. Byl to opravdu suchý anglický film, jak se patří, ale bohužel na mě to bylo moc sucharské. Když si postavy u jídla, jen tak mezi chody povídají o tom, jak se podvádí, ale nicméně, že to jídlo je skvělé a takovou konverzaci vedou v určitých sekvencích filmu všechny hlavní postavy. Působí to na mě přespříliš sofistikovaně chladně a odměřeně, ale hlavně opravdu strašně nudně, kdyby po sobě aspoň hodili talířem, aby ukázali nějaký afekt, ale oni ne, řeší nevěru, nehodu a smrt po anglicku s tak ledovým klidem, až z toho člověka mrazí. (16.05.2012)

Nezaujalo ma to, ani nie tak pre pomalé plynutie deja, ale skôr pre to, že som sa v ňom trochu strácal. Prostredie Oxfordu, elitárskej spoločnosti a staromódnych zvykov, ktoré iba zakrývajú to, čo je pod nimi skryté, ma nemohlo zaujať. Samozrejme, že bolo možné nájsť niekoľko zaujímavých epizód i vierohodne stvárnených postáv. Pozitív je však príliš málo na to, aby som zvýšil pôvodné hodnotenie. (18.09.2020)

Snímek, na němž mě nejvíc zaujal herecký zjev Jacqueline Sassard. Je to sofistikovaná podívaná, jejíž rafinovaná kompozice a neotřelé režijní postupy rezonují s mým diváckým vyladěním. K naprosté dokonalosti tomu ale přesto něco chybělo. Soudím, že je to film, na který sedne označení "ušlechtilá nuda". (28.05.2012)