Mlha války

Je Robert McNamara inteligentní muž velkých činů nebo válečný zločinec? Je arogantní a cynický, nebo pragmatický realista? Měli bychom jej obdivovat nebo kritizovat? Film na tyto otázky neodpovídá, to je na divákovi. Ale k závěrům poskytuje výborně utříděná a srozumitelně podaná fakta. Možnost nahlédnout pod pokličku vedení války je lákavá pro režiséra i diváka, navíc zajímavé téma poskytuje široké pole k diskusi a zamyšlení nad naším světem. Roberta McNamaru bych za kontroverzního neoznačila, ale mnohé z jeho postřehů a myšlenek se neposlouchají dobře, protože člověk jakoby v hloubi duše věděl, že si musí často připustit ne zrovna dvakrát příjemnou pravdu. A to je věc, která činí tento dokument tak přínosným. Je to skutečná snaha o nezávislý a objektivní pohled kamery na holé skutečnosti, které se sice stát nemusely, ale staly se, protože jsme jim nedokázali zabránit. Nabízí se tudíž jediná základní otázka. "Budeme toho vůbec někdy schopni? Dokážeme někdy odvrátit bezvýchodné situace a zachránit život tisíců nevinných? A nebo bude stále nutné pro ochranu jednoho obětovat druhé?". (18.02.2006)

Lynn vpodstatě shrnula moje dojmy z tohoto vynikajícího dokumentu. Označit někoho za válečného zločince dost závisí na straně, na které se ten který člověk nachází. Jenže moralizovat v míru je jednoduché, ale v okamžiku, kdy válka probíhá, se chtě nechtě musíme dopouštět věcí jindy nepřípustných, stejně jako redukovat jatka a utrpení do řeči čísel (skvělý záběr, kdy se padající bomby mění na číslice). Sledovat McNamaru vyprávět svůj životní příběh znamená přemýšlet o úloze členů státního aparátu v případě války, o tom, na základě jakých informací se musí rozhodovat a jak je zhoubné mylné chápání příčin dějinných událostí (zde např. neporozumění důvodům tak obrovského odporu vietnamského lidu americké armádě). (11.01.2007)

Tenhle film má jednu nespornou výhodu - dozvědí se o něm jen ti diváci, kteří se zajímají o svět okolo sebe, jsou ochotni nechat se inspirovat zkušenějším a moudřejšími lidmi a baví je přemýšlet. A nejen proto se zde nemohou objevit komentáře typu "žádná akce, hrozně jsem se nudil, ať žije Van Helsing" - i v rámci svého žánru totiž tento snímek znamená naprostou špičku, mistrovské dílo, jak po technické stránce (kamera, hudba), tak i obsahové. Mimoto má pan režisér Morris zřejmě čich na osobnosti, protože pro svůj zatím poslední snímek se mu povedlo vybrat naprosto mimořádnou a jedinečnou osobnost - bývalého amerického ministra obrany a dlouholetého ředitele automobilky Ford Roberta McNamaru. A ten je třetím a největším důvodem, proč musím udělit pět hvězdiček, i kdybych nechtěl. Nemá smysl, abych se tady o jeho jedenácti lekcích nějak rozepisoval, máte-li náladu posunout svůj myšlenkový obzor a život vůbec zas o trošku dál, sežeňte si Fog of War pohodlně se usaďte a ponořte se do osudů jednoho výjimečného, třebaže poněkud kontroverzního (jak pro koho) člověka. (02.11.2004)

L. B. Johnson: "My Američania konflikty nezačíname!" Zvláštne sa počúva spoveď, ba priam kajanie Roberta S. McNamaru, ktorý stál pri "zrode" vojny vo Vietname. Potešilo najmä množstvo autentických zvukových záznamov medzi mnohými vysoko postavenými vládnymi predstaviteľmi, ktoré hovorili za "všetko". (11.01.2016)

Opravdu pozoruhodný a výborně natočený dokument o životě Roberta Strange McNamary. Režisér tohoto filmu, Errol Morris, dokazuje, že bezpochyby patří k nejlepším dokumentaristům současnosti. Výběr Phillipa "Quatsi" Glasse pro zkomponování hudby byl geniálním tahem a kameraman odvedl velmi solidní práci. Co se samotné postavy McNamary týče, lze jednoznačně říci, že jeho postřehy jsou zajímavé a věcné, a jeho schopnost sebereflexe dokazuje, že není takovým fanatikem, jak by se mohlo z dobových dokumentů (tj. z období vietnamské války, kdy byl ministrem obrany) zdát. Vlastně je to velmi moudrý muž. Škoda jen, že to je současně válečný zločinec, který dodnes tvrdí, že k Vietnamu nebyla alternativa - "byli jsme ve studené válce," říká a je ochoten připustit tak leda pár dílčích chyb v ofenzívě. Inu, svět už je bohužel zařízen tak, že jedni strůjci genocid končí na lavici obžalovaných v Haagu a jiní si poklidně užívají stáří na Manhattnu. - Ale ať už je váš světonázor jakýkoliv, tento dokument stojí za vidění. (22.03.2005)