Dôkaz

Páni akademici a valná většina měla (má) celkem jasno. and the winner is.... Beautiful mind. Já říkám, Madennův snímek je lepší a vyzrálejší. Chcete důkaz? Vezmeme to hezky popořádku. Tady se neútočí na divákovi city ( tak jak to má např. Ron Howard v oblibě a občas to přepískne, což ve výsledku snímek sráží). Tady se ani nepodbízí, žádná prvoplánová podívaná se nekoná. Proof je mnohem komornější, méně senzacechtivý.... ve výsledku tak mnohem uvěřitelnější. Hlavním důvodem (vyjma citlivé, volně plynoucí režie) budiž herecké výkony. Překvapivě to není sir Anthony Hopkins, ani Jake Gyllenhaal, ale přirozená, nenucená a tím pádem naprosto přesvědčivá Gwyneth Paltrow, která nenechává nikoho na pochybách, že je to právě ONA, která táhne tento snímek krůček po krůčku k poměrně očekávanému konci, který je mi ale ve výsledku mnohem bližší, než kdyby se tvůrci snažili o nějaký „šokující zvrat“. Tento snímek člověku uběhne před očima (jako když se vám při pádu promítne bleskově celý život) a na jeho konci budete mít ten blažený úsměv na rtech z dobře odvedené práce, pro jehož plné pochopení a zejména vychutnání si nemusíte být nutně milovníky popsaných plachet hemžících se integrály, derivacemi a limit blížících se k nekonečnu. To myslím hovoří za vše. 89,9% (28.03.2011)

I když člověk ví z matematiky akorát to, že 1+1=2 a že přímka je rovná (přitom ani jedno z toho nemusí vždycky platit ;-)), nemá v případě sledování "Důkazu" skoro žádný handicap. Příběh o genialitě, o boji dcery předního matematika se sebou, s otcovou nemocí, se svým okolím a s rozhodováním, co je v životě správné. Příběh, ve kterém díky skvělé Gwyneth Paltrow nebudete téměř do konce vědět, jestli to byla ona, kdo vymyslel převratný důkaz o prvočíslech (jestli se nepletu, tak jde o Riemannovu hypotézu), nebo jestli to udělal její otec než zemřel a ona si jeho zásluhy buď kvůli schizofrenii "namluvila" nebo úmyslně přivlastnila. Příběh, který je hlavně komorním dramatem a matematiku využívá pouze jako hřiště - až na pár narážek a větiček opravdu nemá "normální" divák žádnou nevýhodu a může hodnotit jen a pouze filmařinu. A ta je, od scénáře přes hudbu po herecké výkony povedená, jedinou slabost vidím v jisté statičnosti, která je zřejmě způsobena tím, že předlohou filmu je divadelní hra, jejíž schéma a vyprávění režisér zřejmě moc nezměnil ani neoživil. (21.09.2007)

Nepamätám si, kedy som sa s hlavnou postavou identifikoval tak skoro a v toľkej miere. Aj vďaka výkonu Gwyneth Paltrow (ktorú na rozdiel od väčšiny prispievateľov od dávna považujem za veľmi dobrú herečku) som priam fyzicky pociťoval všetkú tú jej drásavú neistotu a frustráciu, chápal jej vzťahy a postoje k ostatným zúčastneným, ktorých role mali tiež jasný dôvod i pôvod. Peklo talentu v extrémnom nasadení je rovnaké či píšete báseň, vytvárate nový filozofický systém alebo sa hrabete vo vzorcoch. Tieto zápasy ma neprestávajú fascinovať a sám som sa išiel zblázniť z toho, ako ich John Madden vystihol! Z hravých, matematikou presiaknutých dialógov mi vzrušením búšilo srdce (pritom jej prd rozumiem), rymus rozprávania príjemne ukolísaval a ponechával priestor na meditáciu nad sledovanými udalosťami. Skrátka ZÁŽITOK, ktorému k úplnej dokonalosti chýba len o čosi menej štandartný výkon Anthonyho Hopkinsa (síce si strihol pár silných momentov, miestami však mierne prehrával) a aspoň taký menší katarzný výbuch závere, ktorý nič nepodčiarkol a nesčítal, iba obrátil list na nepopísanú stránku... A nakoniec, prečo nie? (20.07.2006)

Nemělo to sice takový spád a chyběla tam taková ta velkolepost, která se objevila v Čisté duši, ale myslím, že drama to bylo kvalitní, dost komorní s přesvědčivými hereckými výkony a s pozitivem, že děj občas přeskakoval do jiných časových rovin. Rozhodně jsem se nenudila, spíš jsem dost přemýšlela a rozpytvávala vyřknuté myšlenky jednotlivých hrdinů. (12.10.2008)

Příjemné překvapení v podobě Gwyneth Paltrow, kterou jsem nikdy nepovažovala za kdovíjakou herečku, ale tady byla vážně skvělá (neumím si momentálně představit někoho jiného, kdy by její postavu tak přesvědčivě zahrál). Navíc získávám stále větší dojem, že z Jakea Gyllenhaala se rodí nová áčková hvězda, líbil se mi již v "Půlnoční míli" či v "Donnie Darko", na "Mariňáka" (rež.: S. Mendes) se také těším. Film má výborný scénář, protože až postupně odhaluje všechny vazby otce a dcery, režisér ví, kdy co říct a jak to říct, každá postava má svoje místo (dokonce i nesnesitelná sestra). No prostě film, který ve vás po odchodu zanechá ještě dlouho dobrý pocit, takové to nepopsatelné cinéphilské potěšení. Přesně ten typ filmu, které můžu po kilech. (27.01.2006)