Partička B. D.

Ako to v prípade experimentálnych filmov býva tak I'm Not There nemusí voňať každému. Mne doslova páchlo. I'm Not There nie je na prvý pohľad divácky vďačný film a po stránke rozprávania je to vďaka častému preskakovaniu z jednej etapy Dylanovho života na druhú občas vlastne tak trochu zmätočné a možno je škoda, že sa každá ľubovoľná etapa neodohrá do konca aby bola následne nahradená ďalšou. Bob Dylan patrí medzi najslávnejších hudobníkov sveta o ktorom sa dá povedať, že bolo veľmi ťažké viac-menej v rýchlosti vysvetliť jeho verejný imidž a hudobný štýl, pretože ich Dylan dodnes vystriedal niekoľko a už preto bolo jasné, že ak sa Bob Dylan dočká filmovej biografia tak bude pred tým daným filmárom veľmi zásadný oriešok. (24.10.2022)

O barvitém životě Boba Dylana by se jistě dal natočit tuctový film. Todd Haynes to naštěstí neudělal. Hlavní roli tak vytváří šestice rozdílných herců a liší se i materiál a styl snímání. Navíc má každá postava jiné jméno, z nichž ani jedno nemá iniciály B. D. Nejvíc pozornosti po zásluze strhává Cate Blanchett, která Dylana v jeho rockově-drogovém období nehrála, prostě se jím stala. Překvapením pro mne byl spíš Richard Gere, ze kterého se s pomocí maskérů také vyklubal velmi přesvědčivý (tentokrát post-westernový) odraz slavného zpěváka. Originální koláž, ve které dává stejný smysl, že Dylana hraje černošský chlapec, jako že ho uvidíme mrtvého. (14.08.2014)

Mám rád viacero skladieb Boba Dylana. O jeho živote veľa neviem a tento film je tým posledným zdrojom, ktorý by mi v tom pomohol. Nemám rád filmy, ktoré veci komplikujú namiesto toho, aby nám ich približovali. Po pol hodine snahy o pochopenie, čo nám to chce pán režisér vlastne povedať som sa obmedzil iba na zvuk, pretože Dylanovu hudbu som už dlhšiu dobu nepočul. Nezaujala ma ani plejáda slávnych hercov, pretože som už každého z nich videl v lepšej úlohe. (16.07.2020)

I’m Not There se snaží upozornit právě na skutečnost, že každý mediální obraz je vlastně lživý a že obraz hvězdy se může neustále proměňovat a přepisovat. Nesnaží se o odhalení pravdy, ale spíše ukazuje, co Bob Dylan pro lidi reprezentoval. Respektive šest „možných Dylanů“, z nichž každý zastupuje jiné období jeho života a tvorby, jiný pohled na to, kdo vlastně byl. Nebo vlastně nebyl? Je těžké se nechat příběhem pohltit, protože stále dochází k narušování kontinuity. S divákem je přímo manipulováno – sotva navykne na tempo a vyprávění jedné části, je nucen přesměrovat svou pozornost jinam. Je to stejné jako s konstruováním obrazu hvězdy – stále se objevují nové věci, které obraz naruší či převrátí jeho význam. Stále a znovu se objevují prvky, které si přímo odporují. Ve filmu je to stejné i s využitím Dylanových písní. Postavy prohodí určité slovo, a to se vzápětí objeví v textu písně. Někdy je naopak řečený přímo název známé skladby (např. Just Like a Woman), ale zcela proti diváckému očekávání začne hrát píseň úplně jiná. Divák se nesmí spoléhat na to co vidí a co si vytváří ve své hlavě. (08.09.2010)

Tak tohle je určitě jeden z nejzajímavějších "životopisných" filmů, které jsem kdy viděl. Jedná se o velmi originálně poskládaný obrázek, který poskytuje naprosto komplexní pohled na osudy jedné velice složité osobnosti. Oněch šest poněkud nesourodých dějových linií se vzájemně pěkně doplňuje a použité písně do této skládanky výborně zapadají. Zajímavé je obsazení Cate Blanchett do jedné z alternativních Dylanových tváří, jejíž výkon je v této roli takřka geniální. 90% (28.02.2010)