Bournov mýtus

Pokud se probudíte uprostřed oceánu a tempa se vám moc nedaří, neboť vlastníte řadu průstřelů podchlazeného těla, můžete se radovat. Logickým vyústěním je totiž fakt, že si přijdete na solidní prachy a zkvaltujete německou socku. Je to akční, kameraman netrojčil přespříliš, Dejmon je snesitelný a Lola tam běhá o život. (21.05.2012)

Vyšperkovaná, strhující (a stále realistická) nonstop akce, která nepoleví ani na sekundu. V Bourne Supremacy již nelze rozlišovat na akční scény a "výplň", neboť celý film je jedna dlouhá adrenalinová jízda. Dynamická kamera se ani na sekundu nezastaví a spolu s mistrnou režií maximálně vtáhnou diváka do tísnivé a depresivní atmosféry. Agent Bourne, bezchybně ztvárněn talentovaným Mattem Damonem, jakožto vlk samotář, jenž vyniká nad všemi ostatními vlky svou chytrostí a vynalézavostí, projíždí (a probíhá) filmem doslova jako nůž máslem - tohle je akce, kterou zaručeně oceníte i při opakovaných zhlédnutích. 9/10 (07.06.2008)

Já se tedy přidám k té zdá se méně početné skupině lidí, která nějak nechápe, v čem by Supremacy měl být lepším filmem, než jednička. Tohle je solidní akčňák, ale ve výsledku o tom stejném, co jednička, pouze mu chybí mysteriózní atmosféra a neustálé napětí, které provázelo Identity. Nastolené otázky v jedničce byly daleko zajímavější, neboť se týkaly samotné podstaty toho, co je Bourne zač. Zde to již víme a otázky se týkají pouze jedné z jeho misí. K tomu je film hůře sledovatelný kvůli módnímu rozstřesu kamery. Navíc brzké úmrtí jedné z klíčových postav z jedničky mě velmi zklamalo, neboť tím snímek pro mě o hodně přišel. Díky této postavě se mi zdála jednička dějově komplikovanější a zajímavější, dvojka je tak poměrně primitivní záležitostí, která mi připadala jako mix Toma a Jerryho a Running Mana. (18.11.2014)

Druhý díl, který si užijete i bez znalosti jedničky (jsem toho živým důkazem), jen budete možná mít trochu posunuté hodnocení:) Kromě propracované postavy hlavního hrdiny nabídne film spoustu charizmatických vedlejších postav - dvojka ze Středozemě Marton Csokas a Karl Urban, obtloustlé duo Julia Stiles a Brian Cox (ten je narozdíl od exštíhlé exmladičké exrebelky Julie jen vycpaný) a k nim ještě stále atraktivní dáma z Wooova Tváří V Tvář - Joan Allen. S akční hitovkou Face/Off Bournův Mýtus spojuje kromě výborně natočených akčních sekvencí ještě jméno famózního skladatele Johna Powella, který odvádí stejně vydařenou práci jako u OST k prvnímu Bourneovi. A možná právě kvůli Joan Allenové slyšíte hned ve dvou skladbách (a sice Goa a Atonement) závěrečnou scénu z Face/Off. Celkový dojem - 90%. (28.12.2005)

Nejsem nejvděčnější divák špionážních filmů. Můj divácký přístup k filmům by se dal popsat tak, že si hledám ve filmu něco realistického (ve smyslu reálného pro mě), čeho se můžu chytit, většinou to bývají emoce stojící za motivacemi postav, a od toho se potom odvíjí můj soucit pro film jako celek a případné nadšení či opovržení, žánry a styly a všechno kolem už je v podstatě podružné. A s těmi špióny se to potom má tak, že já vůbec netuším, jak reálně může vypadat život tajného agenta a co tak třeba dělá nebo cítí, a to vede ke dvěma obvyklým výsledkům: Buďto mi takové filmy připadají jako nesmyslné krávoviny, nebo jsou plné mužů, kteří politikaří o to, kdo z nich má nejvíc moci, potažmo největší penis, a tomu většinou ani nerozumím, ani mě to nebaví. A teď konečně přímo k Bournovu mýtu: Můj soucit s tímto filmem se odvíjí od scény, kdy Matt Damon sleduje Franku Potente vznášející se ve vodě. Když si dám tento obraz do souvislosti se zbytkem filmu a se vším tím pobíháním a hledáním, koho má praštit, aby to už přestalo, dává mi ten film smysl. Jeho největší síla spočívá v momentech, kdy se nesnaží vysvětlovat souvislosti a soustředí se na fyzickou existenci hlavního hrdiny. Jakmile ovšem nastoupí potřeba řádně ukončit konvenční příběh o politických pletichách, stává se z toho dílo s umenšenou hodnotou. Ale je tam díky bohu scéna rozhovoru s Oksanou, která je svým obsahem nářez jako blázen. Osobně si myslím, že tímto filmem to mělo skončit, Bourneovo ultimátum už je jenom formalistická fraška a z nějakého důvodu se právě kritikům líbí nejvíc, ach jo. (21.09.2014)