Francúzova milenka

Klasický milostný trojúhelník v historickém hávu, to už tu bylo nesčetněkrát. Ale díky vědomí, že všichni tuto linii "pouze hrají" může paradoxně působit mnohem přesvědčivěji. Tento efekt se povedl výborně, ale bohužel nebyl hlavním smyslem filmu. Tím je ona paralela se skutečností, která však oproti té filmové těžce zaostává. Škoda, že skutečnost nebyla pojata jako pointa, takhle výsledný dojem spíš ruší. (25.11.2006)

Když jsou pod filmem hesla jako "světoznámé, pět Oscarů, podle bestselleru, viktoriánská Anglie, záhadná žena, biolog a láska", je mně víc než jasné, že bude jen otázkou času, kdy poprvé zívnu, kdy se poprvé zvednu z gauče, abych si šel do kuchyně pro sušenku a kdy začnu na televizi koukat už jen proto, abych si o něco opřel zrak. Nevím, jak to dělám, ale fakt se moc často nepletu... (30.12.2014)

Vyzerá to,alebo je to tak,že MERYL STREEP je nástupkyňou Katharine Hepburn,ktorá ju zrovna nemusela,ja som tiež zrovna nemusel film,ktorý som úplne nepochopil,o to lepšie som sa naň pozeral,akoby sa odvíjal v dvoch časových rovinách,jednak ako by som videl film vo filme,kde ho nakrúcajú podľa diania na plátne.Mišmaš! Výkony nováčikov Streep a Jeremyho Ironsa sú dostatočnou kompenzáciou milostného príbehu spolu s kostýmami a výpravou+kamerou a hudbou sa jedná o zaujímavý film,ja osobne mám rozporuplné pocity... PS:Okrem FORMANA existuje aj REISZ,ktorý taktiež nakrúca za hranicami a stojí to za to aj v tejto svižnej réžii. (02.04.2015)

Hříšná, stará pověst z říše legend. Větrná žena "Viktorka" a její věrný, s železnou vůlí, kavalír. Složitá báseň lásky, uložená v srdcích, prostupuje staletími, údolím. Přehrát, nepřetrhat. Představitelé - klenotníci citu, citu hodin bez ručiček, přednostně, v zákulisí, za bouře, v zátiší, u něho stolují. (05.02.2019)

Naprosto nečekané, strhující překvapení. *** Podle zdejších hodnocení, komentářů a vlastně i zavádějící a reputaci filmu škodící anotace bych vůbec nepředpokládala, že se bude jednat o tak zásadní filmovou záležitost. Jako by nikomu nestálo za to důkladně zmínit, že se ve skutečnosti nejedná o žádný historický romantický snímek, ale o mnohem náročnější reflektivní žánr filmů o natáčení filmu, kde se složitě, ale pochopitelně a uhrančivě, propojuje a vzájemně ovlivňuje žitá realita herců s realitou postav natáčeného příběhu. *** Čili děj se rozumově vzato odehrává v moderních osmdesátkách 20. stol. - jenže s postupem času sledování je možné to úspěšně zpochybnit - co spolu oba hlavní protagonisté prožívají při studování rolí a nevěře, má zřejmě vliv i na to, co a jak uvěřitelně se odehrává mezi postavami v natáčeném filmu - a kam to povede (Jak to vlastně skončí? Slyšel jsem, že scénář se neustále přepisuje.). Pak je tedy těžké rozhodnout, která linie by měla být hlavní, anebo dokonce zda je vůbec možné je uvažovat oddělitelně. My lidé nežijeme nikdy mimo říši příběhů, jsme (bez)nadějně narativní, ať chceme nebo ne, a všechny příběhy jsou svým způsobem univerzální a všeplatné, v prostoru i čase, a posilují se v kontinuu navzájem. *** V obou rovinách však obecněji vzato muž i žena tíhnou k naději na nějaký opravdovější život, ať už jim k tomu má dopomoci jiný vztah, anebo pouhý únik z těch dosavadních - ať už reálných nebo smyšlených. A každá z obou zdvojených hlavních postav těm ostatním třem něčím přispěje k jejich finálnímu rozhodnutí - je to složitá escherovská čtverylka -, byť není vůbec jisté, pro koho se nakonec co a zdali vůbec změní k lepšímu a jaká nepoctivost koho nakonec stejně dožene. *** Otázka možnosti dosažení zralé upřímnosti výjimečných, citově i rozumově silně založených jedinců k sobě samým, jinak pojednaná ve fikční historické rovině, která odráží romantické ideály a naděje a kde je na všechno v životě ideální dostatek času a prostředků, a jinak v moderní době, kde není potřebný čas a klid vůbec na nic, a možnost následného dosažení zralého, upřímného naplňujícího vztahu s někým druhým - a s kým - se tu důkladně pojednává v archetypálních i stereotypních varietách v jediném plasticky propleteném obrazci, ale naštěstí se nijak jednoznačně a banálně nerozřeší. Tuhle otázku si musí každý položit ve svém životě sám, včas, a vydat se poctivě do téže nejistoty, aby měl na takový vztah vůbec naději, ač nikdy nebude mít záruku. *** Francouzova milenka je velké filmové dílo, ve světě zřejmě jednoznačněji ceněné a správněji uchopené, na ČSFD nespravedlivě nedoceněné, podhodnocené a především trestuhodně špatně anotované. ***PS: V románové předloze je oním malířem, do jehož domu se Sarah uchýlí, aby se zde v ústraní zklidnila a našla, Dante Gabriel Rossetti - a když si vygooglíte, jaké obrazy žen tento prerafaelita maloval, bude vám jasné, odkud se vzala estetická stylizace postavy Sarah. *~ (02.09.2019)