Deň vďakyvzdania

Zpočátku brutální satira na výprodejové Black Friday, později cíleně přestřelená a až nečekaně brutální vyvražďovačka se zvráceným černým humorem. Eli Roth si po 15 letech natočil celovečerní verzi svého Grindhousového traileru a přinesl zvrácenou zábavu, kterou jsem naposledy cítil u Nezvratných osudů a jsem docela rád, že v dnešní době může vzniknout, takhle morbidně zábavný film. (11.02.2024)

Ještě větší pecka než jsem doufal a Eli Roth natočil svůj nejlepší horor a zároveň nejlepší Slasher dost možná za dekádu. Ukrutnéj Masakr, který strká do kapsy všechny Vřískoty, Halloweeny, Pátky 13, všechny PG-13 slashery a všechny rádoby Meta Slashery. Ten film se nesnaží přinést něco nového do žánru, pouze pracuje s tím, co je osvědčené, ale je to tak fanouškovsky zapálené, že vše, co v tom filmu je obsaženo je děláno s láskou k žánru a já si to celé neskutečně užíval. Už jen samotné zasazení do slavného amerického svátku Thanksgiving je velmi fajn a potěší víc než halloween či vánoční tématika. Tady je každopádně nakročeno k velké slasherovské frančíze, což doufám, že bude. Hned úvodní opening sekvence, kterou bych nazval Black Friday opening gory Madness, bude patřit k legendárním scénám hororového archívu, která filmu vyslouží kultovní status. Přejdeme tedy k jednotlivým prvkům,kde šetřit chválou nehodlám. Za chválu stojí perfektní Killer ( úžasný design, kostým, ikonická postava, která má skill a nástupy na scénu jsou úžasné) K mému překvapení funguje i odhalení vraha a jeho motiv, což také kvituji. Je to narvané s nadsázkou a milým černým humorem, který potěší. Funguje to dobře i jako detektivka o honu na sériového vraha, kde sledujeme i menší investigativní práci. Potěší, že terčem není jen skupina ústředních teenagerů, ale spousta dalších vedlejších postav. Město je sžírané terorem a v bezpečí není nikdo. Bodycount je tedy slušně vysoký. Musím vychválit i dobře dávkované lekačky, kde jeden jump scare, mi málem vyvolal infarkt a patří k nejlepšímu, co letos vznikl ( hanba všem duchařinam, že slasher odvádí lepší jump scare práci ), potěší i sympatický retro 80´s feeling a postavy jsou taky v pohodě ( kde hlavní hrdinka je opravdu cute and hot). Vyzdvihnout musím i fakt, že to není úplně hloupé, tedy chování postav je rozhodně přirozenější než v jiných slasher hororech no a teď to nejhlavnější samotné GORE a provedení vražd je Top Notch. Tady je Eli Roth opravdu utržen z řetězů a všechny vraždy mají šmrnc, jsou řádně brutální, hodně kreativní, doslova někdy až nepříjemné a hodně ošklivé. Využívá různé zbraně a fatality a opravdu jsem si všechny killy užíval. Došlo na střeva, umlácení kladivem, usmažení zaživa, skalpy,dekapitace hlav, ufiknuté prsty, zkrátka od každého něco a je to super. Zaujme i finále s večeří, kde si myslím, že mohl být potenciál využit o něco lépe, tam bylo nakročeno k ultimátnímu Torture Mayhem a zůstalo to na půl cestě, škoda, mohly tu být hned 2 legendary scény v jednom filmu, to se jen tak nevidí. Samozřejmě, že nechybí i hojné napětí a celé je to tak zábavné, že po skončení máte chuť si to sjet celé znova. Za mne V top 5 bez debat letoška. 8.5/10. (28.11.2023)

Identitu vraha jsem začala tušit zhruba v polovině filmu a k žádnému zvratu nakonec k mému zklamání nedošlo. Hlavní hrdince jsem ale nepřála smrt (jak to u většiny současných hororů bývá) a některé vraždy i úvodní sekvence v samoobsluze byly natočeny velmi povedeně. Takže rozhodně lepší průměr, který můžu fanouškům žánru doporučit. Skoro 4*. (13.03.2024)

Před šestnácti lety hodil Eli do placu pár ingrediencí, aby nyní přišel s krocanem vykrmeným očekáváním a nádivkou složenou z toho, co dům žánru dal. Až ochutnáte koření postav a whodunit atmosféry (obojí docela plané), botulotoxin z tváře Gershon ala Courteney Cox a švestkovou omáčku Dempsey ala Arquette, dojde vám, že se klohnilo převážně z posledních produktů společnosti Scream. Porcuje se nápaditě a s gustem, ale ta chuť a způsob naservírování nejsou ničím výjimečné. Chef Roth nám nějak stagnuje.. (16.01.2024)

Americký tvorca prišiel s old school slasherom, ktorý dáva poctu špinavým béčkovým kúskom. Čiže na jednu stranu sme dostali šťavnaté vraždy s črevami, cirkulárkou i s trhaním hláv. Dokonca natočené pomocou praktických efektov, ktoré ma okamžite teleportovali do osemdesiatych rokov. Dokonca nám naservíroval jednu vyložene skvelú scénu s večerou, z ktorej by sa dali vyžmýkať gore hody, no pri nej padlo najhoršie rozhodnutie filmu a to, predčasne a hlavne nezmyselne ju ukončiť. Na druhú stranu bolo vo filme strašne veľa hlúpych a prázdnych postáv, to by až tak nevadilo, kebyže padajú ako hrušky, ale boli nezraniteľné, pre dej nepodstatné a tým pádom úplne zbytočné. Hodné až úplného vyškrtnutia zo scenára. Nerozumiem, prečo práve oni neprichádzajú o vnútornosti, ale náhodní ľudia na okraji príbehu, ktorí tam vôbec nemuseli byť. Hlavná postava bola tradične nezraniteľná a nedokázala si získať žiadne sympatie, čiže žiadne prekvapenie. Dielu sa musí uznať, že má napätie a drive, ale aj kopec nezmyselných a úplne náhodných scén, ktorých cieľom bolo, aby sa postavy, aj keď nelogicky, mohli zachrániť. Eli Roth dostal do kín slasherovú zábavu v štýle old school béčka, čo poteší fanúšikov žánru, no zároveň ju naplnil kopou zbytočných postáv. Občas ušla logika, inde zase fungovalo napätie a drive, ale v konečnom dôsledku nejde o nič prevratné a ani do topiek roka sa zrejme nezapíše. (28.11.2023)