Deň vďakyvzdania

Eli Roth horory miluje a Den díkůvzdání je tomu důkazem. Ne snad proto, že by si jeho Den díkůvzdání mohl rovnat původnímu Halloweenu nebo Vřískotu. Jde pouze o důstojnou poctu slasheru, která se ani nebrání tomu, že jí točí někdo, kdo má nakoukáno a sází především na to. John Carver má ovšem styl, film se neštítí černého humoru a přiznání své směšnosti. Výsledek je i proto fajn a zatím nejlepší film režírovaný Rothem.... (08.12.2023)

Úvodní hon za vaflovači je přesně důvod proč nakupuji výhradně online. Tento snímek splňuje všechny aspekty komedie. S hororem nemá nic společného. Extrémně necharismatické a nesympatické herecké obsazení s nulovým hereckým talentem dává již v úvodu tušit problém. Naštěstí se záhy ukáže, že tvůrci tento film rozhodně nemíní myslet vážně a působí velmi sebeparodizujícím dojmem. Jednotlivé vraždičky jsou nápadité, vtipné a hlavně jich je hodně. Děj je naprostá slasher klasika, která vás v průběhu ani jednou ničím nepřekvapí. Je zde cítit, že děj je v podstatě jen slepencem nejrůznějších hororových krádeží a jako celek moc nefunguje. Zaujme spíše jen v rámci jednotlivých nápaditých a hodně přestřelených vraždiček. [60 %] (08.05.2024)

Epic slasher goulash. Sice bez atmosféry a strachu, ale s viditelnou znalostí slasher žánru a scénářem, který ho umí efektně boostnout a místy i překvapit. Máme tady totiž nejenom gore masakry, ale i efektní únos a scény honu na vraha připomínají Mlčení jehňátek či Sedm. Jíž pomrknutí na Halloween v prvním záběru filmu ale dává najevo, že se tady nebude vykrádat, ale pouze přiznávat úcta ke klasikám. Mordy jsou místy sympaticky béčkově přepálené, chrumkavě propečená thanksgiving večeře na hraně nechutnosti. A hlavní čučoriedka Nell Verlaque neokoukaně hezká. (25.12.2023)

Před šestnácti lety hodil Eli do placu pár ingrediencí, aby nyní přišel s krocanem vykrmeným očekáváním a nádivkou složenou z toho, co dům žánru dal. Až ochutnáte koření postav a whodunit atmosféry (obojí docela plané), botulotoxin z tváře Gershon ala Courteney Cox a švestkovou omáčku Dempsey ala Arquette, dojde vám, že se klohnilo převážně z posledních produktů společnosti Scream. Porcuje se nápaditě a s gustem, ale ta chuť a způsob naservírování nejsou ničím výjimečné. Chef Roth nám nějak stagnuje.. (16.01.2024)

Dík by měl být vzdán, že se uvolil tvůrce natočit slasher. Nápaditý, nutno podotknout. Rok od nebývalé tragédie v obchodním domě, kdy v rámci výprodejového šílenství padlo za oběť několik lidských životů, se na scéně objevuje zabiják v masce, co vraždí jako pominutý.  A jeho plán nabírá hrozivé rozměry. Terorizované maloměsto rázem vyčlení spoustu postav, které byly přímo přítomny rok staré tragédii. A i přes nemalé množství okruhu podezřelých je celkem zřejmé, kdo je vrah. Čekal jsem, že se to v závěru zamotá a sázka na identitu zabijáka nevyjde, ale nestalo se tak. Tohle mínus ovšem předčilo gore. Většině zabití nechybí explicitní nasnímání a různé způsoby úmrtí. Zabiják je kupříkladu zručný ve vrhu sekerou nebo vidlemi, i jeho bleskurychlé přemístění z jednoho místa na druhé je záhadnější než on sám. Herecký sbor byl vesměs zatlačen do pozadí. Z omladiny si lze povšimnout Nell Verlaque, ale těch momentů je pramálo. Největší hvězdou zůstává Patrick Dempsey v roli šerifa. Pozornost, jak už to tak ve slasherech bývá, je upřena na vraždy a jejich provedení. A v tomto ohledu to opravdu stojí za to. Finále chyběla větší intenzita a moment překvapení. Eli Roth se režijně vyznamenal. Nejenže natočil svůj nejlepší film, ale také oživil lepší hororové zítřky pro slasher. 9|10 (22.01.2024)