Tiene Toskánska

62 %? Záběry na krásnou italskou krajinu? Cože? Vážně? Tvůrci pravděpodobně netuší, jak vypadá Toskánsko, a přesto se pokoušeli vytvářet jakousi umělou, přepíčenou atmosféru prostřednictvím hromady zbytečných scén poskládaných naprosto nesmyslně za sebou a nepovedené počítačové grafiky. Proč? Proč tam proboha byla ta scéna na trhu? Proč tam byla ta scéna se čtyřmi zpívajícími chlapy? Proč? Proč? Proč? Proč ta hrozná scéna, kdy si hlavní hrdina představoval, jak se italské babičky mění v kočičky? O rádoby duchaplných rozhovorech a nejhorší postelové scéně, jakou jsem kdy viděla, ani nemluvě... Tvůrci si nejspíš myslí, že v Itálii se zatím jezdí parními lokomotivami a že sexy farmářky jsou jako vystřižené ze seriálu Dallas. Ach jo, ach jo... Kdyby tam nehrál Keitel, 62 % by ten film natuty neměl. (12.07.2016)

Smutné a dramatické zároveň podle mě bylo, jak jsem si celých těch 96 minut představovala, že najednou přes obrazovku mého počítače vyjede z nějakého toho pole kombajn nebo třeba vyletí kůň a podupe mi hlavu, abych nebyla schopna přemýšlet nad takovou předvídatelnou cípovinou. Kladla jsem si neustále otázku a proč tedy existují takové zbytečné filmy jako je tento?? Mám ráda romantické filmy, ale přesně tento ukázkový příklad předvídatelnosti děje (u mě to bylo tak, že jsem naprosto přesně asi pět scén předem dokázala předpovědět co přesně se do detailů stane) se v mé topce nikdy neobjeví. Totiž stále hledám film ničím nedotknutelný ničím nenapadnutelný a vším originální - ano jsou takové výjimky, ale Shadow Dancer to není ani omylem. Co se týče hereckého obsazení tak Joshua Jackson není špatný herec, ale mé nadšení z jeho účasti ve filmu One Week vyprchalo jako pára nad hrncem a nyní si při přečtení jeho jména pravděpodobně pomyslím - do čeho to chlapče zase lezeš?!... (12.01.2013)

Pohodovka, ktorá sa odohráva na vidieku v Taliansku, o vzťahu medzi dvoma mužmi, chvíľu sa nenávidia, chvíľu obdivujú, jeden druhého núti zamyslieť sa nad životnými cieľmi, obaja sú spisovatelia. Jeremy sa zamiluje do Weldonovej dcéry a Weldon - zatrpknutý starý spisovateľ v sebe znova oživí túžbu po písaní, po rokoch od smrti jeho manželky. Príjemné, tu a tam zábavné. Vždy ma očarí atmosféra Talianskeho vidieka. (18.09.2010)

1000x ohrané klišé o nafoukaném mladíkovi z velkoměsta, který se dostane do zapadákova, kde najde smysl života, lásku (je strašně zajímavé, že ve všech podobných filmech ve vesnici čeká nádherná kočka, která nemá přítele) a nakonec se úplně změní. Ano, takovéto filmy se točily, točí a točit budou. Ale co na tom. Diváci a především divačky to přece chtějí. Musím se přiznat, že jsem neměl v plánu si tuto romantiku pouštět. Dokopala mě k tomu přítelkyně, tak co jsem zmohl :D. Nakonec jsem byl ale nesmírně překvapen. Výbornou atmosféru vytváří hlavně krásné prostředí slunné Itálie, lidé, kteří se nehoní za miliony a žijí si své poklidné životy a pan herec Harvey Keitel. Konec samozřejmě očekávaný, to ani nešlo jinak, ale já ho kritizovat nebudu. Co jsem na konci filmu cítil, byla čirá závist. Ano, ta vlastnost, která je nám Čechům tak vlastní a kterou já osobně absolutně nesnáším. Ale zde jsem těm lidem upřímně záviděl. Záviděl jsem jim místo i způsob jejich života. (30.11.2011)

S venkovským nalezením sama sebe jsme stejně jako s novým nakopnutím do života stárnoucího bručouna měly čest tu již několikrát, nemluvě o dřeváckém herectví Joshua Jacksona, s kterým se potkáváme v téměř každém z jeho filmu. Ano viděly jsme to už stokrát a hlavně jsme to už viděly v lepším podání. Tuto italským aroma nasycenou dramaticko-komediální romantiku vedenou nezkušeným režisérem nezakrývá pouze stín slunce, ale především stín tématem podobných snímků. (24.02.2012)