Che Guevara: Partyzánská válka

Druhá část už mě bohužel tolik nenadchla. Záběry bolívijské džungle jsou pěkné (styl snímání krajiny bez hudby se mi líbí), ale dvě hodiny jsou pro ně trochu moc. Che se svými spolubojovníky chodí od chatrče ke chatrči, sbírá potraviny, lékařské zásoby a skoro nemluví. Z první části jsem si odnesl revolucionářské zapálení, rozšíření povědomí a takové sblížení s postavou. Z druhé nic, škoda. Nevím jak je to hodně historicky věrné, ale určitě to šlo natočit trošku zajímavěji, aby to člověka vtáhlo. Možná nastínit víc politické pozadí nebo zahrnout ještě něco mimo Bolívii a nenatahovat s ní celý film. Poslední scény jsou povedené, ale jinak je to stále dokola a pomalu nejzajímavější moment je, když si Che sundá čapku. Hodně mě mrzelo, že jsem se vlastně nedozvěděl něco méně známého (těšil jsem se na Havanu po revoluci nebo Kongo). (08.04.2009)

Zfilmovat Che Guevarův život je obrovská výzva. Málokdo z politicky výbušného materiálů dokázal vybruslit se ctí. Soderbergh i tentokrát nakračoval opatrně a s patřičným respektem. Ale zatímco první díl dokázal okouzlit svým politickým nábojem, tak "dvojka" postrádá i ten. Ty tam jsou doby politického zrání a boje za pozemkové reformy, ti tam jsou Camilo Cienfuegos a Fidel Castro. Benicio del Toro jako Che zůstal v bolivijských horách úplně sám. Avšak naděje, že o to víc se film bude zabývat jeho osobností, duší a vnitřním bojem, se brzo ukázaly jako plané. Místo toho sledujeme až kronikářsky suché záznamy o životě partizánů a jejich zoufalou snahu rozžehnout revoluci tam, kde o ni vlastně nikdo nestojí. Mohl to být novodobý Don Quijote v boji s větrnými mlýny, ale to by Soderbergh musel k jeho osobě najít ten správný klíč. Takhle je to sice důstojná rekonstrukce jeho posledních dní, ale vhled do Cheho samotného zůstává za zavřenými dveřmi. Těch pár záběrů, kdy do jeho duše nahlížíme klíčovou dírkou, je pak bolestným mementem, jak moc dobrý to mohl být film. A účast známých tváří ve vedlejších rolí Soderberghovi vůbec nesvědčí. (13.03.2010)

Part Two si vlastně bez Part One si snadno poradí. Děj se přesune o pár let později do Bolívie a je to v podstatě to samé jako první část jen v bledě modrém. Samozřejmě až na ne zrovna veselý konec, mimochodem ten byl vynikající. Ale taky je to nudnější než první část a už ne rozhodně tak vydařené, protože celkově atmosféra a Che Guevarovo kouzlo opadly. Celkově je to tedy na 3 hvězdy. PS: U obou částí velice oceňuji hudbu. (29.12.2011)

No cekal bych, ze film s nazvem Part 2 bude pokracovat tam, kde prvni dil skoncil, ale to ne. Tady jsme najednou o nakejch 7 let pozdejs bez jakyhokoliv vysvetlovani, takze prvni pulhodinu sem mel problem se zorientovat, co ze se to vubec deje. Da se to sice pochopit, prvni dil resil revoluci na Kube a druhej resi revoluci v Bolivii, jenze problem je, ze to je proste naprosto to samy, co prvni dil. Jiste, neni to uz tak dokumentarne ladeny, takze tu nejsou zadny cernobily prostrihy na rozhovory a podobne a dzungli vystridaly sedivy lesy a louky, ale jinak je vse pri starym. Benicio je opet paradni, opet tu je furt, ale opet se moc neprojevuje. Hudba tu opet prakticky neni. A opet sledujem skupinku partyzanu motajici se po lese. A zatimco prvni dil i presto, ze kdovijak zazivnej nebyl, dokazal zaujmout, tady uz se to proste nedari a je to cely jedna velka nuda, ze sem fakt mel problem misty neusnout. (21.02.2009)

Proč S.Soderbergh investoval energii do guevarovské ságy, to jsem vážně nepochopil. Druhý díl je divácky úmorným (deníkovým) přepisem neúspěšného pokusu zopakovat „kubánský revoluční zázrak“ v Bolívii. Postavy si neustále třesou rukama, vzájemně se představují, při shánění zásob si nelze nevzpomenout na Allenův film Banáni. Když jsou partyzáni konečně rozprášeni, je to úleva a člověk nosící portrét Che Guevary na rudém tričku pro mě zůstává i nadále blouznivcem, přestože popis bolivijského zdravotního systému v polovině 60.let (jak jej titulní postava prezentuje místním rolníkům) nápadně připomíná naši současnost. (14.07.2010)