Fantóm opery

The Phantom of the Opera v sobě kromě nádherných písní rovněž snoubí i spektakulární výpravu, vybroušené herecké/pěvecké výkony (Gerard Butler!) a kostýmy. Režisér Joel Schumacher s těmito atributy pracuje velmi precizně, pročež se před Vámi na ploše čítající 147 minut rozestře takřka chirurgicky vysoustruženÿ filmový zážitek. Tohle se zkrátka moc povedlo. Výborná práce! „Pitiful creature of darkness, what kind of life have you known? God, give me courage to show you you are not alone!“ (28.10.2019)

Kultovni pribeh, prostredi opery, hrbitov, music, love, fantom s bilou maskou v cernem plasti, tohle mel byt jednoznacne 5ti hvezdickovy material. O to vetsi skoda, ze z toho jen sala nevyuzity potencial a je to misty hodne silna nuda. Navic tezko rict co tomu vsemu uznat jako plusove body, kdyz je to xkta verze fantoma. Az prilis je zde patrna jakasi muzikalovost, opera style a divadelnost. Od toho jsou zde k dispozici zminene formaty, film to mel mnohem vice opeprit svou "filmovosti" a ne jen zobrazit to co uz zde bylo. Nastesti i v tomto ohledu jsou zde zachytne pozitivni body, napr. s katakombni cestou do fantomova dungeonu si tady nekdo slusne vyhral a hlavne vizualni zpracovani zasnezeneho hrbitova s angel monumenty bylo tak lahudkove, ze by se za nej vubec nemusel stydet ani Tim Burton. Neustale mi ale vadil fakt, ze cely tenhle pribeh ma mit mnohem hororovejsi atmosferu, tohle bylo ciste zamerene na operu a romanci, coz nic proti ni, ale kdyz uz, tak to mela byt alespon podstatne temnejsi romance. Co se tyce vykonu, tak vokalne to zvladli oba hlavni protagoniste naprosto fantasticky, herecky mi ale nejak plne nesedl ani jeden z nich. Zvlaste Gerard "This is Sparta!!!" Butler byl jako fantom nedostatecne dark. Puvodne jsem mel i v planu trosku zarypat do samotne hudby, ale skoncilo to tak, ze si nektere songy zpivam jeste den pote a jeden z nich mam v planu zcoverovat, takze nakonec spokojenost. V porovnani s 2 muzikaly, ktere jsem videl v poslednich mesicich je to o poznani lepsi, nez Chicago, ale na Moulin Rouge se to nehrabe. 6/10 (10.11.2008)

Nemôžem uveriť, že po tom, čo som čakala nudnú inscenáciu prenesenú na filmové plátno, som bola uchvátená silou tohto filmu. Za prvé, netušila som, že Butler dokáže aj niečo zaspievať (a jeho hlas má ten správny hlboký tón) a za druhé, že ma to bude baviť. Po tom, čo som videla Moulin Rouge (a nebolo to celkom podľa mojich predstáv) som si povedala, že muzikály seriózne nemusím. Ale hľa, prišiel Fantóm opery. Musím priznať, že už dávno ma skladby fascinovali a v tejto filmovej adaptácii vyzneli krásne. Treba pochváliť aj režiséra, lebo vypracovať muzikál ako film dá zabrať. Škoda, že nepremenil ani jednu z 3 oscarových nominácii. (16.08.2014)

Několik krásných písniček ve velmi nudném kabátě. Kdyby nešlo o rádoby moderní zpracování slavného muzikálu, ale o hudbu původní, složenou přímo pro film, byl bych asi smířlivější, ale Schumacher film odrežíroval trestuhodně ledabyle a zničil tak obrovský potenciál, který se ve Fantomovi skrýval. Co na tom, že jsem si ještě několik měsíců po zhlédnutí broukal duet Christine a Raola, když všechno ostatní, co se mi vybaví, je zmatečná choreografie hudebních čísel, špatně zahraný Fantom a "osudové scény", které jsou všechno, jen ne strhující. (26.08.2005)

Začneme naprosto nejočividnějším a nejpříjemnějším faktem - Emmy Rossum je úžasná Christine Daae, její dívčí hlas zní snad ještě lépe než samotná Sarah Brightman, castingu vůbec byla věnována velká pozornost, jediné chybky či snad režijní invence (ještě spíš přehmaty) jsou patrné v oblasti věku protagonistů. Jediný, kdo má slabší chvilky (a to ještě pouze pokud jste zvyklí na klasickou divadelní verzi se školenými pěvci) je Gerard Butler, který je ale charizmatický dost a dost, abyste mu nějaký ten pěvecký lapsus odpustili (ano, jsem heterosexuál;)). Joel Schumacher kolísá kdesi mezi věrnou konverzí dokonalosti a svou typickou barevnou šíleností, a aby to nebylo málo, občas to prokládá naprosto nevhodnými vsuvkami, které od toho co patří do původního muzikálu, s přehledem odlišíte. Na jedné straně úžasný vstup, předehra, dražba v roce 1919, proslov perfektního licitátora, rekonstrukce Opery do její původní krásy za doprovodu hřímavých varhan a orchestru (milovníkům hudby zaručujeme husí kůži;)), mumraj v zákulisí při generálce, okázalé ukázky vysokého rozpočtu, a pak děsivá barevná přeplácanost Hannibala, která vás tluče do očí, i když vším prostupuje Webberův Fantom Opery a Minnie Driver je dokonalá namyšlená subreta, stejně jako je Emmy Rossum překrásná víla s andělským hlasem. A během filmového půldne (reálného času několik vteřin, v polovině árie se přenášíme přímo do třetího dějství premiéry) se celá ta výprava změní, a nikde po ní není ani památky. Úlet. Maškaráda a její umělá choreografie - další úlet. Nebýt té hudby, HUDBY, byl by dojem děsivý. Ale i na takové výpravě se najdou naprosto nepochopitelné trhliny - Fantomovo doupě, hřbitov, střecha Opery, vše nevěrohodné až na půdu. Ale naprosto nejrušivěji působí Schumacherovská vizuální masturbace při duetu Raoula a Christine v kapli před premiérou Dona Juana Triumfujícího. Neplatí, že režisér nadále pokračuje ve smutné úměře - větší příležitost (rozpočet), větší provar. Nutno podotknout, že i přes rušivost některých scén mě ani jedna z nich nenudila. Stopáž by sice mohla být o něco kratší, ale nuda opravdu nehrozí. Jde přece jen především o hudbu, a ta je DOKONALÁ, i kdyby trvala čtyři hodiny, nejen dvě a půl. Když se bavíme o filmu jako celku, necítím to sice až tak jednoznačně, ale v zájmu popularizace podceňovaného díla dávám 80% a můžu klidně spát. (20.02.2005)