The Tank

Průměrná, ale neurážející monster žánrovka z Nového Zélandu. Rodina zdědí opuštěný pobřežní pozemek, kde však nevědomky probudí pradávnou potvoru, která terorizovala obyvatelé už po staletí. Má to trochu pomalejší rozběh ( prvních 40 minut se neděje fakt nic zajímavého) s příchodem příšerky na scénu je to v pohodě. Rozhodně potěší praktické efekty, kde na monstru pracovali tvůrci, kteří vytvářeli skřety v Lord of the Rings, takže vzhledově je fajn, jen tu zkrátka chybí postavy, které by mohla případně sežrat ( když se už nějaká objeví (šerif), tak gore se stejně nedočkáme. Spíše se sází na napětí a atmosféru a to fungovalo spíše v 90tkách, dnes tohle nikoho neohromí. Oceňuji alespoň snahu. 5.5/10. (28.04.2023)

Luciane Buchanan už v příjemně brakové jednohubce nekryje záda Nočnímu agentovi, ale brání svou rodinu před slepými vodními monstry, ze kterých odkapává sliz a snaží se zardousit své oběti. Americký Oregon, rok 1978. Mladí rodiče počítají každý dolar, zatímco nečekaně zdědí přímořskou usedlost po jeho zesnulé matce. Několik dekád opuštěný dům je nutí k otázkám, proč o usedlosti tak dlouho vůbec nevěděli. První půlku se prakticky nic neděje. Jen samé vrzání starého domu a skřeky kdesi z lesů. A divákovi je hned jasné, že nebezpečí číhá z pod domem zapuštěné vodní jímky. Rodinka sympatická, lokace fajn, napětí uzívané. Režisér a scénárista Scott Walker se od snaživého thrilleru Území mrazu na deset let odmlčel, no, klidně mohl odpočívat i déle. (05.06.2023)

„V studni máme mutanty, žerou psy i haranty. Taťka zkoumá vodní toky, máma si čte Válka s mloky.“ Karel Čapek by souhlasil. Když zdědit barák, tak jedině s vlastním pramenem vražedně pitné vody a SKLEPNÍM OKÉNKEM plným otázek: [][] ≈≈ Proč má domek místo normální studny podzemní nádrž o velikosti jeden a půl Morie? ≈≈ Proč v ní mlsně sliní mloci typu GlumXXL? ≈≈ A kde se vlastně v džungli vzal oceán? [][] Odpověď na všechny otázky je: New Zealand. Odpověď na darkrobykovu otázku „Kolik kilometrů měla zápalná šňůra?“ je... nevíme, od května ještě pořád hoří. Holt béčkový scénář. Ale pěkný úvod v rodinném Zverimexu, plném leguánů a další havěti, kde dceruška Reia, v duchu hesla „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, hladila axolotla, čili mloka tygřího a pak si stěžovala, že je to svině klouzavá. „Ten mlok nebo režisér Walker?“ znejistěla máma a přemýšlela, co ji to vlastně hryzlo do zadku, když se po prsa ve vodě brodila nádrží. To mé ženě se hryzání líbilo, neb zubatá animální monstra miluje a proto i já  třikrát zčeřím vodu, svým šupinatým ocasem. (15.07.2023)

Keby šlo o tank, z ktorého nemôžete vyliezť a riadil by ho modroknižkár - plochonožec Naď, to by bol horor. Alebo ak by šlo o nádrž, do ktorej spadnete a navždy uviaznete v prítomnosti Remišovej a Cigánikovej, to by bol ešte väčší horor. Ale toto nebolo ani jedno z toho. A ten monster bol desivý asi ako to strašidielko na obale čipsov. (01.05.2023)

Chlápkovi zemřou rodiče a pak zjistí, že vlastnili nějaké území  kde je i nádrž na vodu a tam něco žije.  Oni to tam chystají na prodej jelikož jsou zadlužení a mezitím to něco vylézá a zabíjí tam a to je ve zkratce celý film.  Jak se tu píše tak 40 minut se nic neděje jen prostě vržou dveře nebo slyšíme zvuky pak se to trochu rozjede , ale  o nic přelomového se nejedná. Potvory jsou to pěkné , ale k čemu to je , když nemají koho zabíjet a moc toho neukážou. 40 procent (13.05.2023)