Život pod vodou

Anderson se mě svým 4. filmem dostal dokonale pod kůži a sledovat dobrodružství Stevea Zissoua pro mě znamená jakýsi dočasný vrchol Wesovy tvorby. U Andersonových filmů, které jsou obdařeny hodně specifickou atmosférou je hodně důležité se naladit přesně na tu správnou vlnu. Život pod vodou je parádní ztřeštěné dobrodrůžo se zatím nejlepší hudbou. Cate Blanchett je tady fakt kočka a Bill Murray přestože hrál v minulých dvou filmech spíše jen takové trouby se zde vytasil s jednou z nejlepších filmových postav vůbec. Tohle mě moc bavilo. 80% (30.05.2014)

10 / 10 Ďalší z filmov, ktorý sa len ťažko opisuje slovami - podobné pocity, ako pri jeho sledovaní, som prežíval, keď som bol ešte malé dieťa a s kamarátmi v lese som sa hral na vojakov, či pirátov: strach, napätie, radosť aj smútok. Život pod vodou mi toto bezstarostné obdobie pripomenul, za čo som mu nekonečne vďačný, a odmeňujem ho maximálnym hodnotením. (06.11.2005)

Málokdy se mi stane, abych nebyl schopen o filmu říct víc než jen to, že se mi ukrutně líbil. Život pod vodou je výjimečný už jen tím, jak se vymyká škatulkám - kam si ho chcete zařadit? K čemu ho přirovnávat? Tohle je originál. Je to snad otřepaný dobrodružný snímek? Je to parodie na filmy o dobrodružných výpravách? Je to drama o vztahu otec-syn? Nebo se Anderson těmto filmům vysmívá? Režisér vypráví jakoby naprosto vážně, byť tu a tam prosvítají spousty drobných fórků, kterých si ani nemusíte všimnout. Všichni hrají jako o život, ať už dělají nebo říkají sebepodivnější věci. Nikdo na vás nemrká. Tohle je jasný film "ber nebo nechej být". Buď se budete výborně bavit nebo zívat dvě hoďky nudou. Já se bavil skvěle. I když vlastně ani nevím proč... :o) (09.08.2005)

Před Andersonem nezbývá než smeknout, protože tenhle podivný slepenec pseudo-dokumentu, ifantilního dobrodružného déčka a komorního dramatu dokázal udržet pohromadě vskutku s lehkostí mistra. Velice k tomu napomáhá hudba, zejména postmoderně dráždivé překopávky Davida Bowieho do portugalštiny a komorního písničkářství, které mají díky pravidelný prostřihům na muzicírujícího Seu Jorge zvláštní rytmizující dopad na celkově trochu nevyrovnané tempo filmu. Nepominutelným specifikem „Života pod vodou“ je stylizovaná kamera, zejména pak kompozice obrazů, které často připomínají pečlivým naaranžováním postav před objektivem skupinové fotky z deníku cestovatele (nebo výjevy z dětských her na hrdiny – jak vidno, nemá to k sobě daleko). Hlavním tahounem snímku jsou však bezesporu herecké výkony (musela by mi ruka uhnít, kdybych nezmínil fenomenálního Willema Dafoe a zejména Billa Murrayho, který je na pomyslném vrcholu sil!), díky nimž člověk překoná závrať zmatení v úvodních částech filmu a s trochou štěstí si do bizardního akvária Steva Zissoua cestičku najde... Riziko, že mu v hlubinách dojde kyslík, tu je stále přítomné, ale navzdory tomu stojí tenhle snímek za sázku do divácké loterie. (19.03.2005)

Jeden z filmů ve kterých forma dominuje nad obsahem. Život pod vodou je krásně barevný, obsahuje několik dobrých nápadů (exkurze lodí, písně Davida Bowieho), nechybí v něm silně působící scény (především finální setkání s leopardím žralokem), člověk jej sleduje s úsměvem na rtech a nadšeným výrazem. Den, dva po shlédnutí filmu se ovšem dostaví zvláštní pocit nenaplněnosti - o čem to vlastně celé bylo a jaký to mělo smysl? Odpověď je neuspokojivá: "nevím". (22.08.2005)