Život pod vodou

Jméno Wes Anderson znám jen od slyšení a nebyl jsem si jist, co od něj vlastně mohu očekávat, přesto jsem však dal jeho Životu pod vodou přednost před několika dalšími adepty na zapůjčení v DVDpujčovně. Nelitoval jsem, naopak, byl jsem nadšen. Anderson má skvělý smysl pro humor který nám servíruje kdy to jen jde (kosatka při rozhovoru, šmírující delfín...) a dokonce mu jde i skvěle parodovat (zejména scéna, kdy pan Zissou střílí ze skoro nekonečné zbraně). Skvělá je i scéna, při které hledíme „skrz'' bok lodi přímo do jejích útrob a jsou nám představovány jednotlivé kabiny a technické vymoženosti, její absurdnost překonává snad jen stejně snímaný záběr v polovině filmu, kde sledujeme Stevena Zissou a Neda hledající místo, kde by je nikdo nerušil. Je však nutné podotknout, že humor není v tomto filmu rušivým elementem, ale pouze jej „dokořeňuje“, to samé se týká i různých počítačem vytvořených tvorů. Skvělému scénáři a režii sekunduje hvězdné herecké obsazení v čele s vousatým Billem Murrayem a krásnou Cate Blanchett a decentní hudební doprovod. Rozhodně se jedná o jeden z nejlepších snímků uplynulého roku. (11.01.2006)

10 / 10 Ďalší z filmov, ktorý sa len ťažko opisuje slovami - podobné pocity, ako pri jeho sledovaní, som prežíval, keď som bol ešte malé dieťa a s kamarátmi v lese som sa hral na vojakov, či pirátov: strach, napätie, radosť aj smútok. Život pod vodou mi toto bezstarostné obdobie pripomenul, za čo som mu nekonečne vďačný, a odmeňujem ho maximálnym hodnotením. (06.11.2005)

Naprosto fascinující a odzbrojující mystifikační pocta klukovskému světu dobrodružství a neohrožených hrdinů ze staré školy, variace na věčné téma Barona Prášila, ozvláštněná pseudodokumentární formou vyprávění, záměrně archaickou trikovou a animační stránkou odkazující ke stylu verneovek a rodokapsů (a třeba i k filmům našeho Karla Zemana) a v postmoderním synkretickém mixu film předznamenávající a doprovázející poetiku a estetiku snímků Michela Gondryho (neotřele pojaté představení výzkumné lodi s použitím jejího průřezu, práce s interiéry, s image oceánografů - geniálně příznakové červené čepice atd.)... Wes Anderson zamýšlel svou hravě nejednoznačnou mystifikaci jakožto vážně míněnou poctu a poklonu všem těm nádherným mužům vědy křížící svou práci s chlapeckými sny o dobrodružství a především pak oceánografu a vynálezci potápěčského přístroje Jacques-Yves Cousteauovi (zjevná aluze v názvu na jeho legendární cyklus Podmořský svět Jacquea Cousteaua). Na principu parodie tohoto a podobných přírodovědných dokumentárních snímků v kombinaci s hranou dramatickou rovinou a poetickou rovinou inspirující se nádherou oceánu a pestrostí a rozmanitostí podmořského světa vytváří Anderson doslova úchvatný filmový tvar. Co nelze nezmínit je dokonalý casting a doslova neuvěřitelná mizanscéna, už dlouho jsem nebyl z nějakého filmu (mimo děl právě již zmiňovaného Gondryho) takhle esteticky ,,paf" :-) Rámec osobitého vyznění dotváří i brazilský folkař Seu Jorge, který příznačně pro film a jeho synkretický mix po svém (a dokonce v portugalštině) interpretuje kultovní písně Davida Bowieho, a samozřejmě úžasné a hvězdné (pro film s rozpočtem 25 miliónů až neuvěřitelně) obsazení v čele s Andersonovým oblíbencem Billem Murraym, který se od svého obsazení Sophií Coppola v jejím normotvorném filmu Ztraceno v překladu zařadil mezi asi nejzajímavější herecké tváře současné Ameriky a jehož střízlivé a umírněné herectví patří k tomu nejosobitějšímu, co může současná západní nezávislá kinematografie nabídnout (viz Jarmuschovy Zlomené květiny či Kafe a cigára). (29.05.2008)

Nepopsatelně "divný" film. Cokoli o něm napíšete není pravda nebo to nereflektuje skutečnost. Vystihují ho slova jako melancholický, nostalgický, smutný a přitom výsledek takový vůbec není. Snímek, který vás bude nudit nebo v případě, že se natrefíte náladou na jeho vlnu, neskutečně bavit. Neodvážím se říct zda to je komedie, parodie, pocta Cousteaovi či vážné drama. Má to v sobě však kus "lásky" a tak nějak od všeho něco. A to včetně hravých filmů od Zemana. Předpokládám, že si Wes Anderson takto v dětství představoval profesi oceánografa a zde pouze svou představu zvěčnil. (21.03.2005)

Všechny ohlasy, které jsem před shlédnutím filmu četla, hýřily bezmezným nadšením, ale já jsem se při filmu chvílemi dost nudila. Příběh o hledání jaguářího žraloka není nic moc a ostatní dějové linie (jako je nalezený syn) mě nikterak nezaujaly. Vtipy působily poněkud křečovitě a jediné, co mě doopravdy zaujalo byly záběry napříč lodí. (12.01.2006)