Rebel bez príčiny

I love somebody... Dospělé děti, zranitelné duše a touha po citech, které umí dát jenom blízcí. Teenagerovská zklamání a mindráky tu byly i před šedesáti lety a na plátně jim to slušelo stejně jako dnes. Rebel bez příčiny umí nalít do srdce rodinnou náladu, touhu po usmíření všech nesvárů a v neposlední řadě obraz Jamese Deana. Možná nebyl nejcharakternější herec nebo nejtypičtější představitel plakátového šviháka. Ale charisma z něj sálá po první větě. (11.12.2011)

Na film jsem přišel když jsem viděl jeho plakát na jedné webové stránce hned mně to nalákalo že to musím zkouknout. Byl jsem nakonec mile překvapen James Dean nehoráznej sekáč co chlastá mléko z flašky a nenechá si nic líbit zejmena když ho někdo nazve srabem. Příběh parádní a docela příjemně to uteklo žádná nuda a celý film se bavíte. Zajímavé a napínavé drama. (20.05.2012)

Ikonický James Dean v bílém tričku a červené bundě a film, který... tak nějak stojí na pomezí "bezpečného" klasického Hollywoodu a bouřlivých 60. let. Vlastně je docela krotký, ale díky živelnému Deanovi z něj přeci jen sálá určitá rozervanost, díky které se stal generačním kultem. Samozřejmě je tu problém, že se jím inspirovaly zástupy dalších filmů, které jsem viděl dřív, takže Rebel bez příčiny už nemá čím překvapovat. Ale bože, pořád je tu ten Dean! A lze vůbec nemít rád film, který celou tu módu filmů o mladých lidech pro mladé lidi odstartoval? Vznikl by bez Rebela Absolvent? Natočil by Lucas Americké graffiti? A co Snídaňový klub, Co žere Gilberta Grapea a spousta dalších? Takhle obohatit kinematografii se zkrátka každému filmu nepovede. 80 % (02.12.2015)

Skvělej a napínavej film. Byť tedy ten název mi přijde poněkud zavádějící. Jednak v samotném ději o nějaké rebelství zas tak nejde, a jednak je zde podle mého soudu jediným skutečným "rebelem bez příčiny" postava Platóna (tedy nikoli Jima v podání Jamese Deana). Je to přece krucinál Platón, kdo se v závěru filmu chová jako rebel bez příčiny, ve smyslu mladýho kluka, kterýmu přeskočí, ztratí pud sebezáchovy a chová se jak vyšinutej magor. Naopak Deanova role Jima se mi strašně líbila, není to žádnej pitomej pozérskej rebel, jak jsem měl o něm původně (právě na základě názvu tohoto filmu) vytvořenou určitou předběžnou představu, ale citlivej kluk s vyspělým morálním a hodnotovým systémem, kterej mimo jiné v konfrontaci se svými rodiči usvědčuje starší generaci z fotříkovské připosranosti a pokrytecké morálky. A ačkoli je na tomto filmu velmi znát doba vzniku, i po těch letech je to stále podívaná, která stojí za to, a kterou směle každému doporučím. Snad jen jediná škoda je, že jsem to viděl na ČT2 v dabingu - nepochybuji o tom, že v originálním znění by to bylo na plný počet. (22.05.2012)

Úvodní scéna Rebela bez příčiny, kterou jsem jako jedinou z celého filmu ve svém dětství, někdy v deseti či jedenácti létech, v jednom tichém pátečním večeru, shlédl, mi vtělila na několik předlouhých roků neklid, z něhož se rodí vzlet i pád – a také cizota, cizinectví, jinakost, které – nyní již jako prošedlý jinoch – shledávám tím klíčovým tématem celého filmu. To, co jsem tehdy neviděl, je děsivé a oslnivé zároveň. Divadelní stylizace vícehlasí životních dramat na policejní stanici připomíná vlnu, která by se sama ráda zapřela a změnila se v šumějící vydechnutí, ale není jí přáno: musí zaplavit příkopy, louky a pole, kopce, vrchy a hory – a až to mlčení, které se rozezní nad hladinou, kterou nezbrázdí žádná archa, jí skutečně uleví. Nesděluje se v něm jen to, že rodiče nerozumějí svým dětem a děti svým rodičům, ani že děti hlouběji nahlížejí do hnusných příkopů, které určují (ne jen lemují) jejich životní cestu (než je přeskočí a vběhnou za ohrady mezi krávy anebo po čisté louce rovnou k lesu, lhostejno že k nízkému, a že se v něm poškrábou), ale, ale i zcela zřetelně zde zaznívá i to, že vedle rodiny pozbyla smyslu i smrt – ba i život! A v tom je tragédie: že se svět hodnotí jen podle kostýmů, že maska převážila osobnost, že velkorysost může být vnímána jako slabost, a že život může být jen – prohrou. Další minuty pak svědčí o touze, lásce, špíně, hladu, přesycenosti, prostě o všem, s čím se setká ten, kdo jezdí rychle, i ten, kdo dodržuje pravidla. Tepot Řádu však ani nezašumí: divadlo je všudypřítomné, maskuje se jím strach z odpovědnosti, z následků vlastního hraní, naplňuje dětinskost adolescence, kdy se život stává zpaměti recitovanou nemravnou básní. Promiskuita, násilí, drogy jsou chladnými gejzíry ohňostrojů, které slepým, ale vidoucím, ozařují jejich scestí. Podle zní jen fráze, které přehluší i lži, za něž by v tu chvíli byl leckdo i vděčen. James Dean je vtělená prostota: jeho postava roste, jedná a žije jako rostlina, která neví nic o změnách ročních období: choulí se i povstává, vadne i kvete. V té běli, do níž se celý film noří, se jeho rudá bunda rozvíjí jako svatá lež křídel. Není divu, že se tento snímek stal výzvou, lhostejno jak vyslyšenou, k cestě – k tomu žít přítomností – jako příroda i jako čas. Žel ty cesty, které jsou předurčeny k stoupání, nejednou rozryje čarodějný nůž… (07.10.2017)