Masaryk

Povedený česko-slovenský film, který řemeslně a vizuálně vypadá jako velká evropská mezinárodní koprodukce, což se mi zdá v podmínkách české a slovenské kinematografie až neuvěřitelné... Řemeslně strhující, herecky všemu vévodí Karel Roden, jeho herectví je obdivuhodné, ale i další herci, krásná výprava i kamera, ta vysloveně lahodí oku, stejně jako střihové sekvence... Lze jistě vznést výtky k scenáristickým odchylkám od skutečnosti, ale hraný film má určitou tvůrčí svobodu a realitu lze podřadit umělecké licenci, nenazval bych to ohýbáním reality, nazval bych to přizpůsobení se pravidlům filmového vyprávění...a Ševčíkův Masaryk jako film šlape... (23.09.2017)

How horrible, fantastic, incredible it is that we should be digging trenches and trying on gas-masks here because of a quarrel in a far away country between people of whom we know nothing.// Britain and France had to choose between war and dishonour. They chose dishonour. They will have war. Jednoznačně nejkonvenčnější Ševčík, jakoby dělaný nikoli na velké plátno, ale rovnou do televize: od tradiční výstavby přes rozbujelou hudbu po ničím se vymykající kameru. Na druhou stranu v zemi, kde se hysterické protičešství už třetí dekádu všeobecně považuje za známku kultivovanosti, vyžaduje i nehladivý portrét prvního z řady kolosálních ojebů ze strany Velkého Džínaře docela koule. Btw je fajn vidět, že jako se u Normalu neřešilo morální téma, nýbrž údajná vykradenost Mlčení jehňátek, tak místo abychom tady rozebírali, nakolik je přesné ztvárnění přetrvávajícího národního traumatu z Mnichova, symbolizované Masarykovým zhroucením, radši to zas nepochopíme a budem brblat, že von ten Jenda přece tehdy v žádné léčebně nebyl a zas tolik ho to taky nesebralo. Zůstaň svá, kritická obci, zůstaň svá. (27.04.2017)

Dnešním dnem mě Petr Kolečko definitivně přesvědčil o své genialitě. Nejenom, že tvoří na české poměry nebývale vtipné a úžasné scénáře k těm nejlepším komediím, které lze u nás vídat, ale ukázal, že se si skvěle poradí i s komplikovaným psychologickým rozborem člověka, který byl v těžké době na nezáviděníhodném místě a stál u dodnes diskutovaného rozhodnutí, které navždy zformovalo tvář současného českého národu. Moc se mi líbila vyřčená myšlenka, že zlo dříme v latentní formě v každém z nás, která byl v průběhu filmu vyřčena. Netuším přesně, jakou měl Petr Kolečko roli v kooperaci hned tří scénáristů, ale kluci si s tím poradili moc hezky. Příběh dokázali zprostředkovat diváctvu velmi atraktivní formou. Líbilo se mi, že zde Masaryk nebyl vykreslován v zidealizované podobě, nýbrž jako prostý chybující smrtelník snažící se žít tak, aby neudělal příliš velkou hanbu svému jménu. Karel Roden byl tradičně výborný. Z tohoto snímku stříkají peníze na všechny strany. Od opravdu monstrózní výpravy, která u nás nemá moc obdoby, přes luxusní kostýmy až nevím kam. Film prostě vyniká snad ve všech technických kategoriích. Velice příjemné překvapení, které v divákovi vzbuzuje touhu ponořit se do dalšího filmu s politickým pozadím. (16.07.2019)

Typickej vyhajpovanej produkt. Neřešme to, že tvůrci Masaryka našli kličku v pravidlech ČFTA (fakt byli tak posraní z letošní konkurence?), fakta jsou taková, tohle je řemeslně slušně zvládnutej českej biják, ale většinu cen bych dal někomu jinému. Roden válí, Kaiser odvádí svůj standard, Jašków je na pár minutách v roli Moravce charismatičtější, než deklamace Landy v Českém století. Kamera, hudba, výprava, vše na jedničku. Ševčíkův Normal jsem žral, od té doby jsem se na něj nepodíval, asi ze strachu, že byl horší, než jsem ho tehdy vnímal. Dalšími scénáristy byli v současnosti populární Petr Kolečko a můj oblíbený spisovatel Alex Koenigsmark, který před pár lety zemřel. Dost nesourodá trojice, ani jednomu z nich se mě nepodařilo strhnout některou z dějinných událostí. Jestli to nebude tím, že jde o další dílo, které zobrazuje některé principy z našich dějin, s konkrétními událostmi ale nakládá velice volně. Olga Hepnarová nebo i moje milovaná (a většinou nenáviděná) Učitelka mě dostaly víc. (23.03.2017)

Jednalo-li by se o “skutečné události,” šla bych s hodnocením o hvězdičku výše; vzhledem k tomu, že však neexistují žádné záznamy o Masarykové léčení ve Spojených státech, je scénáristovo rozhodnutí věnovat této zápletce polovinu příběhu poměrně nepochopitelné. Obzvláště, vezmeme-li v úvahu, že oněch historicky podložených a zároveň zajímavých aspektů, na které se mohl Masaryk zaměřit, je více než dost. (01.05.2017)