De-Lovely

Já mám De-Lovely moc ráda a hodlám se za něj chrabře bít. Skvělá hudba (!) v podání vynikajících současných interpretů (třeba Natalie Cole a její podání Ev´ry Time We Say Goodbye je lahůdkové), solidní obsazení (Kevin Kline ale i Ashley Judd) a taky docela originální pojetí celého příběhu u mě dohromady rozhodně dělají dobrý film. A jestli je to pro dědu (jak říká Cival), tak jsem děda! A soundtrack znám nazpaměť (protože jsem děda prozatím nesklerotický). (06.05.2009)

Jako psát něco ve smyslu, že písničky se v tomto "muzikálu" moc nepovedly, je trochu mimo mísu, když je to spíše přikreslené životopisné drama o hudebním skladateli, kde zaznívají jeho písně. Dané téma snímek de facto využívá na 100 %, mohl, pravda, skončit dřív, ale celkově z toho těžko šlo vymáčknout po filmové stránce více, jelikož ten život zas tak zajímavý nebyl. Jde hlavně o tu hudbu, která mým šálkem coca-Coly úplně není. Přijde mi, že Cole dělal celý život víceméně jednu píseň s drobnými odchylkami, až pak ke konci života trochu změnil styl po událostech v jeho soukromí. (15.12.2008)

Tenhle životopisný muzikál je skvělý v jednotlivostech, ať už to jsou muzikálová čísla nebo jiné scény. Jako celek ale moc pohromadě nedrží a zdál se mi ještě delší, než ve skutečnosti byl. Kevin Kline zvládl hlavní roli se ctí, ještě lepší byla Ashley Judd jako jeho manželka. V rolích zpěváků potěšily Alanis Morissette, Sheryl Crowe či Diana Krall, kapitolou samou pro sebe bylo vystoupení Robbieho Williamse, který si titulní písničku evidentně užíval. To jsou ty vydařené drobnosti, zarámování příběhu do vzpomínání starce mě naopak spíše rušilo. (10.12.2008)

Film jsem viděl na DVD: velkou nevýhodou je to, že muzikálové party ( a je jich tady pochopitelně požehnaně) nemají české titulky. Přitom v mnoha pasážích jimi postavy doslova „komunikují“, takže musíte umět dobře anglicky, abyste pochopili, co se osoby snaží jedna druhé sdělit. Kdo angličtinou nevládne, bude jen dumat, o co všechno asi přichází. Zkrátka neopatřit titulky bezmála třetinu filmu je hřích jako hrom. (10.01.2006)

Jako fanoušek jazzu jsem s osobou a dílem Colea Portera obeznámen, takže po stránce příběhové mě nějaké překvapení čekat nemohlo. Kevina Klinea mám moc rád a Ashley Judd jsem sice zaznamenal jen tak okrajově, ale tady byla vážně skvělá. Hudba je samozřejmě nádherná i v podání dnešních interpretů (nejvíc se mi zamlouvala Diana Krall) včetně Robbieho Wlliamse, kterého obyčejně nemůžu vystát. Jenže ke konci se člověk nemůže ubránit dojmu, že to celé mohlo být tak o čtvrthodinku kratší a vůbec nic by se nestalo.________Po třetím shlédnutí přidávám poslední hvězdičku. Vážně je to spíš drama, než muzikál, a když víte, co máte čekat, bezvadně si to užijete! (02.05.2005)