De-Lovely

Tento all star zážitek není ničím jiným, než poctou Cole Porterovi. Život a dílo jednoho z nejlepších hudebních skladatelů 20. století potřebovalo lehkou formu životopisné koláže a taky jí dostalo. Svou příležitost si nenechali ujít tací, jako Robbie Williams, Alanis Morissette, Natalie Cole, Sheryl Crow nebo John Barrowman. Osobnosti z Porterova života procházejí jednotlivými scénami (L.B. Mayer, Irving Berlin) jako orlojem a ti, na které se nedotalo, o těch se alespoň s úctou mluví (Marlene Dietrich). Bohužel písně jsou interpretovány v moderním aranžmá a pro faktografické informace musíme taky jinam, důvodem pro volný scénář je závěr života, který bilancuje, ale neověřuje. Název filmu vychází z písně It's De-Lovely, která byla původně napsána pro muzikál roku 1936 Red Hot and Blue. (12.11.2020)

Přehlídka nádherných melodií Mistra Portera a méně nádherných, ale i tak pěkných kluků v roli jeho milenců. 1) Starosvětský způsob vyprávění působí poněkud nudně. Když k tomu přidám jako vždy silně asexuálně působícího 57letého Kevina Klinea (Cole Porter) a zjevný nepoměr mezi věkem a vzhledem herce a věkem postavy, kterou ztělesňoval, celkový dojem pak není nic moc. 2) Porterův vztah k ženě demonstruje moji postpubertální představu o uspořádání domácnosti. Nenaplnila se, a já toho nelituji. (16.07.2016)

Lovely? Bohužel až příliš a po emoční a obsahové stránce beznadějně lonely. Načančané tuze pěkně, Kline ztělesňuje skladatelského boha, přešlapujícího mezi luznou nymfou a mužným satirem přesvědčivě, a pro Portera a swingovou éru mám slabost, ale právě proto odmítám přehlížet, že tenhle pacient bohužel chytil prudce nakažlivou muzikálovou chorobu a pod přezdobenou fasádou skrývá tak akorát velký kulový. A pokud je nám - zcela právem - připomínáno, že píšeme-li obsah filmu, měli bychom být věcní a zdržet se oslavných ód i zatracování, působí trochu pokrytecky, když na poklonkovací distributorské hemzy jako zde je místa dost... (07.10.2012)

Hodnocení tohoto filmu je přímo úměrné tomu, jak hodně máte rádi Cola Portera, potažmo swingovou hudbu. Za sebe můžu prohlásit, že osoba tohoto amerického skladatele mi nikdy moc vzdálená nebyla, však pro takového Franka Sinatru Porter nesložil zrovna málo písní. Ano, můžete tvrdit, že je to naškrobené, kýčovitě zasazené do první poloviny dvacátého století, ale já budu vždy oponovat, že film, kde by se řada známých zpěváků je mihla před kamerou, aby mohla odzpívat jednu či dvě sloky zas tolik není. Osobně jsem vysazená třeba na Robbieho Williamse, na druhou stranu ten se mnohem lépe předvedl, když swingoval o pět let dříve "naživo" v Royal Albert Hall (ano, i tam si střihl nějakého toho Portera). Ale nebudu porovnávat, už teď sháním soundtrack, a jak se znám, za několik dnů už budu píseň De-Lovely znát nazpaměť. Dodatek 27. února 2010: Od doby, kdy jsem tento film viděla poprvé, uplynulo už hodně času, přesto si ho stále s radostí čas od času pustím. Asi to bude i tím, že mě po té době baví mnohem více, než když jsem ho viděla poprvé, a že si teď s vědomím toho, co přijde, mnohem víc užívám Kevina Klina i jednotlivá hudební čísla. Na pohodový den je toto muzikálové drama jako stvořené. A obsahuje vůbec nejlepší podání Night and Day, co jsem kdy slyšela. (12.11.2005)

Já mám De-Lovely moc ráda a hodlám se za něj chrabře bít. Skvělá hudba (!) v podání vynikajících současných interpretů (třeba Natalie Cole a její podání Ev´ry Time We Say Goodbye je lahůdkové), solidní obsazení (Kevin Kline ale i Ashley Judd) a taky docela originální pojetí celého příběhu u mě dohromady rozhodně dělají dobrý film. A jestli je to pro dědu (jak říká Cival), tak jsem děda! A soundtrack znám nazpaměť (protože jsem děda prozatím nesklerotický). (06.05.2009)