Lev v zime

Taková normální královská rodinka v roce 1183. Na dějiny se můžeme dívat buď ideologií školních učebnic (děti, tenhle byl zlý a tenhle dobrý), nebo sepsat objemné pojednání, ve kterém se pokusíme zjistit objektivní pravdu (pravdu o něčem v dávné minulosti? - CHA!), a nebo zde máme nekonečné území uměleckého vyjádření, zde ve formě broadwayského hitu. Ten se podíval na Jindřicha II. z hlediska S. Freuda a jeho psychoanalýzy. Král měl tři syny - každý z nich je z hlediska budoucího vládce nějak "postižený", každý z nich si nese svá rodinná traumata - jenže ve dvanáctém století neměli psychoanalytické lenošky a tak své rodinné trable řešili, ehm, poněkud jiným způsobem. Jen nesouhlasím s nálepkou dramatu - vždyť jde o výbornou vytříbenou komedii, při které se vždy skvěle bavím. (08.04.2009)

Totální herecký koncert Katherine Hepburn a Petera OToola. Seriously ten film by byl geniální i jako němý se sledováním jejich tváří. Všechny stárnoucí herečky typu Meryl Streep se mohou jít zahrabat oproti tomu, co tu převáděla v 61 letech ona. Ano, objektivně je to delší a divadelní více než je zdrávo. Ale pustte si to kdokoliv, kdo máte chuť na kvalitní výkon. Jako bombonek je tu mladý Hopkins a Dalton nebo Nigel Terry 10/10 a je to lepší než Logan. (12.10.2023)

Historická dráma z môjho najobľúbenejšieho obdobia, ktorá sa nespolieha na nejakú výpravu (tá hŕstka bojových scén a celkovo väčšina kulís je veľmi chabá), čo je na jednej strane škoda, jej podstata ale tkvie v mimoriadne komplikovaných intrigách (scéna so závesovým odhaľovaním je lahôdková), vzájomnej láske a nenávisti a napínavom boji o trón. V dialógoch je enormné množstvo pátosu, avšak nie je nemiestny, práve naopak – k celkovému divadelnému poňatiu scenára sa veľmi hodí a dáva mu punc jedinečnosti. Vadil mi asi prvú polhodinu, ale ľahko sa naň zvyká. Najmä v podaní takého vynikajúceho hereckého ansámblu. Najviac mi učarovali Peter O´Toole a Katharine Hepburn a ani Anthony Hopkins si nemohol priať lepší štart svojej kariéry, ako úlohu homosexuálneho Richarda Levie Srdce. Hudobná zložka, napriek svojmu veku, taktiež funguje perfektn. Jedinú vážnu výčitku mám voči vyvrcholeniu, z ktorého sa neznalec histórie vôbec nedozvie kto sa stal kráľom a za akých okoloností. O to ale po celý čas možno ani nešlo... (80%) (02.06.2011)

Kujme pikle, pikle kujme, obvyklé i neobvyklé…. A potom, že vánoce jsou svátky klidu a míru resp. příměří. Jeden hrad, jeden král (Jindřich II.), jeho žena (Eleanora Akvitánská), tři synové (Richard, John, Geoffrey), ale pouze jeden z nich může být následníkem trůnu. Lev v zimě je dalším z důkazů, že v jednoduchosti je krása resp. síla a že z (finanční) omezenosti, (pravda, né nutně a né vždy), může vzniknout „něco velkolepého“. Jednoduchá výprava, žádné ohromující bitvy (souboje), snímek si po celou dobu vystačí s pár kulisami a v popředí všeho toho, silný (konverzační) příběh, starý jako lidstvo samo (touha po moci), na jehož šachovnici je sice více (obstojně hrajících) figurek (ostatně ty jsou vždy ke hře potřeba), nicméně ani na okamžik nezapochybujete o tom, že (v) této hře jednoznačně dominují a tvrdí (i s pomocí nápaditého J. Barryho) muziku, pouze dvě. Král a královna tj. charismatický P. O´Toole a životní K. Hepburn, k čemuž jim měrou vrchovatou dopomáhají brilantně napsané dialogy sršící cynismem, sarkasmem, nenávistí, zklamáním, touhou po moci, lásce, uznání, obdivu…jednoduše „není slyšet šustění papíru“, ale jsou odrazem (jejich dosavadního) života a nabytých zkušeností, mající (nejednou) za následek strnule přísné, chladné do morku kostí, výrazy v obličeji, probodávající toho druhého, navíc srovnatelné s účinky hadího uštknutí. Zejména patrné je to v případě Katharine, kdy pouze výrazem očí „říká“ vše a vy tak vidíte tu paletu rozdílných emocí, které dotyčnou cloumají a již jí v jednom krátkém okamžiku proběhnou. Je nesmírným zážitkem, pro (ne)zainteresovaného diváka, být toho všeho svědkem. Nebudu to zbytečně protahovat, stejně je to plýtvání (planých)slov, pouze dodám, přesně pro takovéto snímky miluju film jako takový a nic na tom nemění ani skutečnost, že spíš než přes pohyblivé obrázky, tohle dýchá skrze divadelní prkna. 100% zážitek (02.09.2012)

Proč tady tak málo lidí hovoří o hudbě!? Vždyť právě hudba Johna Barryho dala filmu neuvěřitelnou emocionální nálož a povznesla ho ještě o stupínek výš! Takže doufám, že ten film budou lidi hosnotit koplexně a ne jen proto, že v něm Petr O´Toole a Kate Hepburn podávají velmi přesvědčivé výkony (k čemuž jim dopomáhá dobrý scénář). (13.02.2007)