Lev v zime

Krásný vánoční film o těch pravých hodnotách - touze po moci, nenávisti, přetvařování se, pomstě a intrikách, co se (roz)spřádají doslova v každé větě, v každém pohledu. Shakespeare by to nenapsal lépe (zdravím Krále Leara). Do detailu vybroušené dialogy na ostří nože, ve kterých se uštěpačností či cynismem rozhodně nijak nešetří. Demýtizace královského majestátu (hlavně tedy TOHO Richarda) i nečernobílé živoucí charaktery, co nejsou pouhými loutkami v rukou autorů. Všechno tohle bohatě stačí na přebití nepopiratelného faktu, že divadelní prkna z toho koukají více než "svět filmu". (20.03.2009)

Kujme pikle, pikle kujme, obvyklé i neobvyklé…. A potom, že vánoce jsou svátky klidu a míru resp. příměří. Jeden hrad, jeden král (Jindřich II.), jeho žena (Eleanora Akvitánská), tři synové (Richard, John, Geoffrey), ale pouze jeden z nich může být následníkem trůnu. Lev v zimě je dalším z důkazů, že v jednoduchosti je krása resp. síla a že z (finanční) omezenosti, (pravda, né nutně a né vždy), může vzniknout „něco velkolepého“. Jednoduchá výprava, žádné ohromující bitvy (souboje), snímek si po celou dobu vystačí s pár kulisami a v popředí všeho toho, silný (konverzační) příběh, starý jako lidstvo samo (touha po moci), na jehož šachovnici je sice více (obstojně hrajících) figurek (ostatně ty jsou vždy ke hře potřeba), nicméně ani na okamžik nezapochybujete o tom, že (v) této hře jednoznačně dominují a tvrdí (i s pomocí nápaditého J. Barryho) muziku, pouze dvě. Král a královna tj. charismatický P. O´Toole a životní K. Hepburn, k čemuž jim měrou vrchovatou dopomáhají brilantně napsané dialogy sršící cynismem, sarkasmem, nenávistí, zklamáním, touhou po moci, lásce, uznání, obdivu…jednoduše „není slyšet šustění papíru“, ale jsou odrazem (jejich dosavadního) života a nabytých zkušeností, mající (nejednou) za následek strnule přísné, chladné do morku kostí, výrazy v obličeji, probodávající toho druhého, navíc srovnatelné s účinky hadího uštknutí. Zejména patrné je to v případě Katharine, kdy pouze výrazem očí „říká“ vše a vy tak vidíte tu paletu rozdílných emocí, které dotyčnou cloumají a již jí v jednom krátkém okamžiku proběhnou. Je nesmírným zážitkem, pro (ne)zainteresovaného diváka, být toho všeho svědkem. Nebudu to zbytečně protahovat, stejně je to plýtvání (planých)slov, pouze dodám, přesně pro takovéto snímky miluju film jako takový a nic na tom nemění ani skutečnost, že spíš než přes pohyblivé obrázky, tohle dýchá skrze divadelní prkna. 100% zážitek (02.09.2012)

Hlavní devizou filmu jsou výtečně napsané dialogy plné lží, záště, přetvářky, pletichaření, ale také břitkého humoru. Herecky zajímavě obsazeno - Peter O'Toole, Katharine Hepburn, Timothy Dalton, bavil mě i mladý Anthony Hopkins. Místy na mě až moc divadelní a možná o pár minut delší stopáž, proto „jen“ čtyři. (08.10.2014)

Snímek, jehož síla tkví zdánlivě především ve skvělých dialozích a charakterizaci postav, což samozřejmě odpovídá převodu divadelní hry jako takové. Ale bylo by neopustitelným prohřeškem prohlásit toto filmové dílo za pouhou adaptaci. V každém případě se tu Anthony Harveymu a galerii skvělých herců - nevyzpytatelný Peter O'Toole kraluje a odvádí tu jeden ze svých nejpropracovanějších výkonů celé své kariéry - podařilo ztvárnit jeden víceméně rodinný konflikt nebývalým způsobem. Vlastně se ani tak nejedná o historický snímek - zasazení filmu je ironizováno i samotnými představiteli - viz řeči o roce 1183 a barbarské epoše. (18.02.2007)

Dvouhodinová historická konverzačka více či méně prohnilých a zákeřných oportunistů (v podání skvělých charismatických herců), která má psychologickou hloubku, působivou dobovou atmosféru a nečekaně dobrou zlověstnou hudbu Johna Barryho. Problém mám s dvěma věcmi - příliš viditelná divadelnost původní látky a absence jediné postavy, která by si získala mé sympatie (rozhodně nemám problém fandit ani značně zápornému charakteru, pokud si mě dokáže něčím získat). Navíc úplný závěr mi k předchozímu silně vyhrocenému ději zrovna dvakrát nepasoval... Původní český dabing je skutečně vysoce kvalitní, protože tehdy dabovala herecká elita, která do svého hlasového projevu dávala obvykle maximum. 70 % (21.12.2018)