Obsahy(1)
Jitka Molavcová, žena mnoha talentů, platí již pět dekád za neokázalou stálici hudebního, filmového a především divadelního světa... Výstižně popsal osobnost Jitky Molavcové vynikající hudební kritik Jiří Černý: „Řekněme, že by šílený manažer dal inzerát: Hledám dívku, zpěvačku a herečku, kytaristku a banjistku, saxofonistku a trumpetistku, krásnou i šikovnou, lyrickou i komickou, naivní i zhýralou, zářivou jak z Broadwaye, ušmudlanou jak ze zemljanky, pružnou, humpoláckou, schopnou hrát nejméně 25 let v jednom divadle, ne víc jak 34 představení měsíčně. Platím v korunách! – Život dal ještě překvapivější odpověď: Jitku Molavcovou.“... Ano, tohle všechno reprezentuje a v sobě nese v civilu skromná, nenápadná osůbka s překvapivě bohatým vnitřním životem, s obrovským charismatem, nepopiratelným charakterem, okouzlující partnerka Jiřího Suchého. Dokument Olgy Sommerové je intimním portrétem této všestranné osobnosti, kterou poznáme mimo světla reflektorů a divadelních prken. Je to vedle Giulliety Masiny další podoba křehké Gelsominy z Felliniho Silnice. (Česká televize)
(viac)Recenzie (33)
Jíťa je holt úžasná. Já na ni před mnoha lety koukal přes prsty, jelikož jsem měl pocit, že se pitvoří, ovšem jen do doby, kdy jsem se dostal Semaforu a viděl jí blbnout po dobu celého představení. Došlo mi, že je to v ní jako v koze a rozhodně nejde o nějakou lacinou pózu. Od té doby jsem ji začal uznávat neřkuli milovat. Akorát mě dost překvapila pí. redaktorka když vymáhala vysvětlení japato, že se nereplikovala... Pomineme-li nejapnost otázky, je to fakt škoda. ()
Jitka Molavcová působí jako velice křehká bytost, ale dokazuje, že je neuvěřitelně silná osobnost. Zkušenou dokumentaristku Sommerovou pustí jen tam, kam sama chce, má přesně nalajnované hraniční čáry a přes ně nikdo nepřekročí ani s ozbrojeným doprovodem. Tohle není chyba Sommerové, to jen Molavcová si zaslouží poklonu za svoji další mimořádnou dovednost. ()
Olga Sommerová si nejspíš po desítkách let u filmu konečně našla téma které ji baví a v kterém je opravdu dobrá - portréty slavných osobností. Její filmy o Jiřím Suchém, Michealu Kocábovi, Veře Čáslavské a dalších patří podle mě mezi jedny z nejlépe zpracovaných dokumentárních portrétů, které jsem na české scéně viděl a proto jsem se těšil i na její novinku o druhé legendě divadla Semafor - Jitce Molavcové. Už ze začátku mě ale zarazilo tempo snímku. Zatímco film o Suchém pěkně odsýpá bez problémů drží nit a místy je i humorný, tady se také objevují vtipná místa, ale jsou v mnohem menší míře, než u Suchého a film hned ze začátku plyne výrazně pomaleji. Zlom pak nastává v druhé půlce filmu, kde už definitivně autorka rezignuje na hezký oddychový film a začíná nám referovat o těžkém životě Molavcové a snaží se z ní dělat mučednici, která svůj osobní život obětovala nám všem. A já rozhodně nechci, aby to v této chvíli vypadalo, že si Jitky Molavcové nevážím. Právě na opak. Stejně tak i rozumím, že realistický portrét musí ukázat všechno, ale moc nevím, proč musí film o celoživotní komičce a bavičce končit na tak pesimistické notě. Když jsem v úvodu napsal, že Sommerová je v portrétování slavných opravdu dobrá, tak na konci musím bohužel seznat, že tento film za mě patří k těm slabším kouskům... P.S.: Po napsání těch posledních řádků a znovupřečtení celé recenze mě napadá otázka, jak moc je dělání těchto filmů svobodnou vůlí Sommerové a jak moc tyto filmy vyrábí na popud dramaturgického plánu ČT...nehledě na to, že se ve svém stylu za ta léta moc neposunula a všechny ty filmy, jsou po stránce vyprávěcího stylu vesměs stejné... ()
"Byl to nádherný život..." Jitka Molavcová je nádherný člověk a prostě úžasný "sluníčko". Patřím ke generaci, která na jejích výstupem (na kabaretech ve Studiu Kamarád) doslova vyrostla, ale nejvíce ji mám stejně asi spojenou s rolí Hello Dolly, kde jsem ji viděl za studentských let v Divadle Karlín naživo a obdivoval tehdy mj. za její saxofonové umění. Ale celkově to byl tehdy zážitek, a rád jsem si jej i díky tomuto dokumentu mohl znovu oživit. ()
Úžasná postava, umělkyně, ale asi i člověk. Na divadelní a televizní scéně tak multifunkční a přes to zase tolik špičkových příležitostí nedostala. Rád ji vídám v pohádkách, o kterých bohužel v dokumentu moc nepadlo. Mám ji moc rád v dabingu, kde byla zmíněna jedna příhoda. No a nejlepší byla ve starém studiu Kamarád, o kterém bych bral klidně samostatný dokument. Takže témata dokumentu mi moc nesedla a tak nejde hodnotit lépe. ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (3)
- Báseň, kterou Jitka Molavcová recituje, je sonet č. 66 od Williama Shakespearea: „Znaven, ach, znaven vším, já volám smrt a klid, když vidím zásluhy rodit se na žebrači, a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít, a víru nejčistší zrazenou v hořkém pláči, a zlatý vavřín poct na hlavách nehodných, a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku, a dokonalost pak, budící už jen smích, a vládu ve zchromlých pařátech panovníků, a jazyk umění vrchností zmrzačený, a blbost, doktorsky radící rozumu, a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny, a Dobro, zajaté a otročící Zlu, tím vším, ach, unaven, já zemřel bych už rád kdybych tím nemusel i lásce sbohem dát.“ (sator)
- Natáčelo se i v pivovaru Regent Třeboň, který byl založen roku 1379. Historicky nejstarší zařízení na výrobu piva zde vlastnila již v roce 1367 augustiniánská řeholní kanonie. Dále se točilo ve sklepení zámku Litomyšle a v expozici „Srdce pro Václava Havla“, vytvořené Lukášem Gavlovským a Romanem Švejdou z více jak dvou tun vosku ze svíček zapalovaných k uctění památky Václava Havla. (sator)
- Melodie, která podkresluje závěrečné titulky, je z filmu La Strada z roku 1954 od skladatele Nino Roty. A také se jedná o odkaz na to, že Jitka Molavcová je přirovnána k herečce Giuliettě Masiny, která v tom filmu hraje. (sator)
Reklama