Miluj ma! Prosím...

Scénář: Brandon Boyce .. Miluj mě, prosím žadoní tento film .. chvilku jsem se sice nechal mást vysokým hodnocením nadšených uživatelů, ale po nějakých dvaceti minutách jsem tuhle banální romanci bez thrillerové příměsi prokoukl a nadějím na něco víc byl amen! Jelikož se jedná o remake evropského koprodukčního filmu z devadesátých let, kde téma náhlého zmizení přítelkyně bez možnosti kontaktu je ještě uvěřitelné, zde jsem už této základní kůstce příběhu nevěřil. K tomu se později nabaluje toliko směšných náhod a zvratů, že jsem se jen trpce usmíval, co všechno si v současném přetechnizovaném Chicagu lze prožít. Co na plat, že formální stránka nemá výraznější chybu, režisér umí vytvořit atmosféru a hudební doprovod je lahůdka. Také herci, ač to herecky nejsou koncerty, jsou příjemní a Rose Byrne zajímavý objev. Jenže ten příběh, ten nepravděpodobný příběh, to bolelo. Moc. Žánrové osvěžení to ano, ale ve výsledku pořád jen slabší průměr! 50%. (02.10.2006)

Jako kdyby Ińárritu natočil Magnolii s prvky romantiky, detektivky a dramatu dohromady. Jistě chápete, co je tím myšleno. Precizní scénář zručně pracující s náhodou a shodami událostí, notně zašmodrchaný děj s mnoha flashbacky, které dovysvětlují hlavní dějovou linii. Obsah je zvládnutý geniálně, McGuigan dostává prostor pro formu. Moderním stylem vypráví netradiční romantický příběh, který byste za normálních okolností označili za kýčovitý nebo triviální. Ale režisér vás svým obrazovým vyjádřením naprosto omámí. Rozdělování obrazu (daleko efektivnější než ve “24 hodinách“), zpomalování, bezprostřední prolínačky, zmíněné flashbacky, za podpory výborné práce kamery je stále se na co dívat a co obdivovat. S ubíhajícími minutami se začíná děj zhušťovat a počáteční nevinnost příběhu vystrkuje své růžky. Divák může kroutit hlavou, ale až do první vzpomínky, kdy docvaknou některé souvislosti. Když už se vám zdá, že tápete příliš, tvůrci opět hodí stéblo. Je jasno. Vzápětí ale při dalším skoku zpět máte nad čím přemýšlet. Až v závěru doceníte vyšperkovanost scénáře – vše bude řečeno, vše zodpovězeno. Ke konci jsem seděl zaražen v sedačce se srdcem rozbušeným a myšlenkou, že některý ženský dokážou být fakt svině. (08.08.2006)

Ne zcela klasický romantický příběh (kdo říká, že to je klasický romantický příběh, ten lže) vpletený do thrillerové kostry, natočený s velkou dávkou režijního talentu. Ta scénářem vytvořená konstrukce je teda velice křehká, naštěstí se ale nakonec nezhroutí, protože ty postavy pochopíte. Takže všechno funguje tak, jak má. Popravdě řečeno jsem byl až šokován, jak to bylo dobré. (01.09.2010)

Tak jsem jednou zasedl s McGuiganem ke karetnímu stolku, spolu s námi tklivý soucit vzbuzující Rose Byrne i její herecký rub mince Hartnett, který evidentně několik let studoval na slovutné akademii Richarda Gerea jeho grimasu přivřených očiček. Chvílemi se snažil pan režisér hrát čistě, jindy zase šeredně blafoval a karty mu šly takovým způsobem, že by se i paní Náhoda nestačila divit. A na konci, kdy jsem si byl takřka jist svým vítězstvím a chtěl vyložit karty na stůl, vytáhl trumfové eso z rukávu v podobě 'The Scientist', všechny Clocks světa se zastavily a on bral vše. A pak God Put A Smile Upon My Face.. (29.09.2010)

Nejlepší romantický film. Fakt mě to totálně vzalo. Paul McGuigan dokáže přesně vystihnout náladu postav a vnutí ji i vám. Strašně chytře vymyšlený film až Shakespearovských rozměrů, proto taky ty narážky v divadle. Josh Hartnett a Diane Kruger podali monumentální výkony. Námitky, že hrdinové nepoužívali mobil atd. neberu, protože o tom ten film fakt nebyl. Podle zdejších komentářů koukám, že se to nelíbí každému a chápu proč. Je to pocitový film a vy musíte být na té správné vlně. Jméno Paul McGuigan si budu pamatovat. Je to režisér co mě dokáže napnout jako struna a zároveň naladit na romantickou strunu, což u mě dokáže málokdo. (19.04.2008)