Perfect Blue

[4,5*]       "Odteraz budem ja vo svetle a ty budeš v tieni." "Čo to hovoríš? Kto do pekla si?" "Už nikoho nezaujímaš. Si poškvrnená a špinavá."       Mimoriadne znepokojivý psychologický thriller z prostredia šoubiznisu, ktorý mnou prekvapivo mocne otriasol. Až sa človeku veriť nechce, že takéto niečo sa dá stvoriť v anime forme, ktorá evokuje skôr rozprávkovú hravosť (v tomto prípade ale len na prvý pohľad). S detským filmom to nemá vôbec nič spoločné, ide o výsostne dospelú záležitosť, poriadne drsnú, nervydrásajúcu, miestami aj dosť krvavú. Priznávam sa, že tým vystúpením dievčenského speváckeho tria na začiatku som sa nechal trochu zmiasť a mal som dokonca aj nutkanie to vypnúť (čo by bola veľká chyba). Hlavná hrdinka Mima je sympatická mladá dáma, ktorá opúšťa populárne dievčenské trio, aby sa vydala na hereckú dráhu. Snímka pritom znázorňuje kontrast medzi jej bývalým povolaním speváčky, ktoré predstavuje naivnú nevinnosť a jej terajším povolaním herečky v podobe stratenej nevinnosti, s paralelami na prácu špinavej prostitútky. Na Mimu silne dolieha mediálny tlak a postupne sa dostáva do stavu, kedy už nedokáže rozlišovať, čo je skutočnosť, čo filmová fikcia a čo jej desivé predstavy. Tieto rôzne roviny sa tu pritom pôsobivo prelínajú a snímka sa tak s divákom veľmi rafinovane pohráva. Vierohodným spôsobom sa jej darí navodiť dusivú atmosféru schizofrénie a strachu z neznámej hrozby, čomu dopomáha aj ťažká, depresívna hudba. Animácia je celkom pekná (hoci občas trochu statická), najmä čo sa týka vykreslenia prostredia.     "Poďme to všetko ukončiť. Nepotrebujeme dve Mimy, že?" "Ja som Mima!" "To je smiešne. Mima je popový idol... a ty si len stará špinavá podvodníčka." (23.03.2024)

Animák jako medium snese obecně mnohem více, kdyby tenhle scénář natočili jako hraný film vznikla by asi taková sračka jako Zloděj životů. Z příběhové linky jsem nebyl tak nějak úplně odvázaný, ale dalo se to zkousnout kvůli dobré režiji Satošiho Kona a jeho mistrné práce se střihem, která se naplno projeví ve fimu Paprika. (07.03.2021)

Dospívání jedné dívky jako vražedný thriller. Je vůbec zajímavé, že Japonci asi nejlépe umělecky uchopili jungovskou evropskou hlubinou psychoanalýzu.  Zatímco Murakami pojal v Kafkovi na pobřeží dospívání chlapce v muže jako fantasy road trip, Murai v tomto anime analyzuje vnitřní přerod dívky v ženu podobně jako si Ingmar Bergman hraje s mateřstvím a nevěrou (jen s využitím thrillerových filmových prvků). Má to jen jednu vadu. Murai je muž a stejně jako u sledování Bergmana si říkám, jestli jde o pravdivý pohled do nitra ženy, či jen o projekci mužské fantazie. (05.12.2021)

Moje teprve třetí setkání s japonským anime mi dává znát, že častým hostem nebo-li divákem této tvorby asi nebudu. Perfect Blue nechybí velmi slušná práce s mysteriózním námětem z prostředí hvězdného showbyznysu a ještě lepší práce s vytvářením temné atmosféry z pouhých animací a to, co se zde vybudovalo, funguje velice slušně. Osobité tvůrčí kvality ve jménu stylizace a také zajímavé závěrečné vygradování rozhodlo o 3. hvězdičce. Ale zároveň se celý film velmi brzy proměnil v totální psycho, které graduje do čím dál dusivějších emocí, navrch se snoubí s typicky přehnanou japonskou náturou (která se v rámci neomezených možností animovaného filmu teprve projevuje množstvím bizarního krveprolití), děsivé psycho naplněné afektem není ničím odlehčováno či zjemňováno, psychologie postav spíše kulhající a já už v polovině začal pociťovat neutichající potřebu co nejdřív z téhle šílenosti utéct a čekal na vysvobození. Díkybohu se dostavilo v uspokojivé podobě, přesto si nedovedu představit, žebych chtěl podobný zážitek absolvovat opakovaně, ufff... [60%] (20.10.2022)

Nevěděl sem, co mám od tohodle filmu čekat a musím říct, že počínaje 50. minutou sem opravdu nestíhal nic jinýho, než valit voči. Naprosto mistrovský mix takovýho toho popelkovskýho typu, říznutej Davidem Lynchem, a Wesem Cravenem, matení diváka, že neví, jestli sleduje děj, nebo film, popř. komu se vlastně co zdá... Přestože animace občas trošičku pokulhává, samotné tempo filmu je naprosto smrtící, strach z neznáma vas pohltí naprosto úplně, a ty dvě honičky jsou obě tak naprosto vysilující, že se u nich docela zapotíte. Konec fimu se dá sice vykládat více způsoby, a v některých místech působí zpětně trošičku nelogicky, ale věřím, že je to pouze otázkou opakovaného zhlídnutí. (28.03.2006)