Hodiny

Zlověstný tikot biologických hodin, který s každým dnem znásobuje nechuť mít dítě. A v okamžiku, kdy se ze zplození potomka stává s blížícím se čtyřicátým rokem života fobie, nastupuje možnost léčby na moderní klinice. Dianna Agron ztvárnila takový typ ženy. Divák tak čeká, co přinese její pobyt na klinice a setkání s lékařkou v podání Melory Hardin. A dočká se psychologických hrátek, které vyprodukují množství paranoidních a halucinogenních úkazů, což odráží nějakým způsobem duševní stav ženy. A vlastně ani nic jiného se ani nedostaví. Agron pomalu odkvétá do škaredosti. To její  protihráčka Melora Hardin má daleko větší esprit. Námět je poměrně neotřelý. Režisérka Alexis Jacknow toho příliš nenatočila, takže je znát, jak mnohdy tápe a nemá pevnou vizi. Tu a tam se blýskne s nějakým režijním nápadem, povětšinou je její provedení jednotvárně ubíjející. Pro někoho to může být dokonce až nuda. Byly nějaké možnosti, jak film vylepšit. Mohlo se určitě více přidat na intenzitě strašidelných výjevů, Vysoká znepokojující ženština si říkala o větší prostor. Dítě houpající se na pupeční šnůře je rozhodně vrchol filmu. I finále by sneslo nějaký ten extra hororový prvek, aby si pak divák nekladl vtíravou otázku, proč se na to vlastně díval. Nastavení filmu rozhodně vůbec není špatné. Pokud se ovšem řadíte k divákům, kteří hledají v hororech řady nepříjemných scén, tak se tentokrát budete muset uskrovnit. Režisérka a scenáristka v jedné osobě se rozhodla dát větší prostor studiu psychologie, které proložila nějakými hrůzyplnými výjevy, ze kterých rozhodně infarktové stavy nehrozí a větší zapamatovatelnost už teprve ne. Takže příště svůj potenciálem nabitý scénář bude vhodné předat k realizaci zkušenému režisérovi. Takhle to má nevyzrálou podobu. 6/10 (22.05.2023)

Tvorcov musím pochváliť za moderný a veľmi súčasný námet. Nielen spomínaný tlak na bezdetné ženy po tridsiatke, ale do filmu dostali aj strach z pôrodu, hormonálnu liečbu či vedľajšie účinky liekov. Témy, ktoré sa v hororoch skoro vôbec nevyskytujú a tým pádom majú plusový bod za originalitu. Film nie je až tak hororom ako skôr psychologickou drámou o žene, ktorá sa vplyvom okolia chce zmeniť na „prirodzenejšiu“, aby viac zapadla do spoločnosti a pritom má zadusiť svoje vlastné ja. Film sa pozerá do hlavy obete, no nedosahuje hĺbky filmov ako Men či Antikrist. Snaha je citeľná, no trebalo ešte viac pritlačiť. Najväčším problémom tohto hororu je, že je vlastne málo hororový. Vysoká creepy žena fungovala veľmi dobre, len škoda, že na plátne jej bolo ako šafránu. Pokiaľ by tvorcovia pridali viac hororu, drzosti a hlavne odvahy, mohlo ísť o intenzívnejší zážitok. Napr. námet s hojdajúcim dieťaťom na pupočnej šnúre sa vydaril, len ho vôbec nevyužili a pritom mohol skončiť až na úrovni „Cronenberg“. Clock je typickým príkladom súčasného filmového hororu s aktuálnou témou. Tvorcov musím na jednu stranu pochváliť za námet slúžiaci ako zrkadlo časti našej spoločnosti a na druhú stranu kritizovať, že hororu sme veľa nedostali. (16.05.2023)

Mimózna hovadina, ktorí nepoteší chlapov, čo nemajú radi ostré predmety na vtákovi, lebo aj takej chvíľky sa tu dožijeme. Ale všetko len tak naznačene, s veľkým strachom ukázať niečo viac, pritom žáner má byť horor. Celý film je postavený na tom, že hlavná postava už nevie, čo je skutočné a čo nie. No a potom je tu ešte nejaké sociálne posolstvo, ako hnusná spoločnosť núti mať ženy. Pritom v reáli ich až tak "núti", že všade v západnom civilizačnom okruhu je mimoriadny pokles pôrodnosti. Samozrejme, len v rámci pôvodného obyvateľstva. (01.05.2023)

Po dlouhé době hodně odlišný žánrový snímek, než je v dnešní době zvykem. Clock sází all-in na celkem neobvyklý nápad, kdy žena, která ve 38 letech nechce děti, jde do experimentálního programu, jenž má zajistit, že je chtít bude. Ovšem přístup samotný je celkem zvláštní a mírně se zvrtne. Debut neznámé Alexis Jacknow má precizní vizuální stránku, jejíž prostředí i záběry působí áčkově a na takový "zapadlý" film poměrně vysokorozpočtově, dále šikovnou hlavní herečku a hlavně už zmíněný skvělý motiv, který dodává hutnou, paranoidní a emotivní atmosféru. Občas se povede (v rámci možností) i nějaký jump-scare, ale je pravda, že do hororového žánru film příliš nezabrušuje a soustředí se spíše na hrátky s divákem a dramaticko/paranoidní linii hlavní postavy. Kdyby byl závěr trochu jasnější, byl bych asi spokojenější, ale i tak není nový Clock určitě k zahození a stojí za to udělat si na něj vlastní názor. Uspokojující průměr. (01.05.2023)

„Kdo má chabrus hodiny, nedočká se rodiny.“ Co mají společného brainwashing, gynekologie a hodinářství? Zeptejte se Alexis Jacknow, ženy mnoha profesí. Režisérka, autorka scénáře i dvojnásobná pacientka. Jednak svou rolí jedné z pacientek a taky svou psychikou, coby utajený levoboček mistra Cronenberga. Viz KOSOČTVERCOVÉ OKÉNKO: [][] Co ani český porodník profesor Pařízek nazažil:  ≡◊≡  Ozubené kolečko hodin i s oskou, použité jako nitroděložní tělísko. ≡◊≡ Rodičku, stojící s rozkročenýma nohama, z ní na pupeční šňůře visící miminko, houpající se jako kyvadlo hodin. ≡◊≡ Obřího pavouka, lezoucího po břiše těhulky. Honem ho něčím pořádně majznout! [][] No nazdar hodiny, měsíc nočních můr zaručen. A to nejsem holka. Zaujala i léčba šokem v meditativní vodní komoře. Takový floating tank by se mi hodil, pro relax, ovšem bez těch, na stěnu promítaných, hnusů par exellence. Čtyři nitroděložní hvězdy zasouvám, ale za nadbytečný, rádoby artový a zmatený konec (už zase, chjo) jednu strhávám. (15.07.2023)