Réžia:
John CarpenterScenár:
Bill LancasterKamera:
Dean CundeyHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Kurt Russell, Wilford Brimley, T.K. Carter, David Clennon, Keith David, Richard Dysart, Charles Hallahan, Peter Maloney, Richard Masur, Thomas G. Waites (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Vědce z americké výzkumné stanice na Antarktidě vystraší vrtulníkový nájezd jejich norských kolegů, kteří se marně snaží zabít prchajícího psa. Lov dopadne neúspěšně a Norové zmizí bez toho, aby situaci Američanům vysvětlili. Ti však postupně zjišťují, že se psem není něco v pořádku. Je totiž infikovaný mimozemským virem, který pro sebezdokonalování využívá tělesné schránky (nejen) lidí a vůbec mu není proti mysli na svých hostitelích ledacos „zkoušet“. A tak vědcům nezbývá nic jiného než vzít do rukou plamenomet, věřit jenom sobě a být stále ve střehu – v kterémkoli z nich se totiž může skrývat „věc“... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 543)
Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! ()
Zpočátku docela banálně se tvářící zápletka získá na hororové zajímavosti v okamžiku, kdy se dozvíme, že ta věc se může proměnit v kohokoliv z vás. Ani obyvatelé polární stanice, ani diváci netuší, kdo je stále ještě "normální" a kdo už je replikou možná bažící po asimilování celého lidstva. Strašidelný dojem umocnil fakt, že jsem si tenhle film neprozřetelně pustila na notebooku v půl 12 večer, takže jsem měla k dispozici opravdu tu nejlepší atmosféru, jakou snad při sledování hororu člověk může mít. Přesto se mi chvílemi zdálo, že jsem se spíš často lekla, když něco odněkud nečekaně vyskočilo, než že bych se bála... ()
Příběh vypráví o boji amerických vědců na výzkumné základně na Antarktidě proti mimozemskému tvorovi, který má schopnost brát na sebe lidskou podobu. Nejsilnější stránkou filmu je každopádně výtečná atmosféra, tvořená všudypřítomným napětím a nedůvěrou mezi hlavními postavami a umocněná nekonečnými ledovými pláněmi. O moc ale nezaostává ani „pěkná“ maskérská práce, takže na své si přijdou i ortodoxní fanoušci krvavějších hororů. The Thing je bezesporu jeden z nejlepších filmů Johna Carpentera. Horror movie of the year ()
Dobrá atmosféra, moc dobré masky. Ale měl jsem maličko pocit, že kdyby se ubralo na popcornovosti a trochu přibylo hororové atmosféry, bylo by to mnohem děsivější a lepší. Nevýrazní herci tomu moc nepomáhají. Za ony skvělé masky a mechanické příšerky musím, i když trochu neprávem, přidat čtvrtou hvězdu. Dneska už něco takového vzniknout nemůže. ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 200 nejlepších sci-fi filmů - 200 Greatest Sci-Fi Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Věc lze považovat spíše za dobrý sci-fi film z Antarktidy než za temný horor z bílé základny, což samo o sobě ukazuje na kvalitu. Ale přeci jen, nápad souboje skupinky lidí proti agresívnímu mimozemšťanovi byl úspěšně použit už v roce 1979 ve Vetřelci 1 od Ridleyho Scotta, anebo Ripleyová např. v Cameronových Vetřelcích (Vetřelec 2) bojuje proti emzákovi o hodně zajímavěji i vynalézavěji než MacReady na polární stanici, o lepší filmové akci a tricích ani nemluvě. Zbývá tak proklatě mrazivá bílá tma prozářena ohníčky... Trailer: http://www.csfd.cz/film/1329-vec-tvor-thing-the/videa/ ()
Galéria (190)
Fotka © Universal Pictures
Zaujímavosti (108)
- Jedna z teorií považující Childse (Keith David) za Věc je založena na závěrečné scéně filmu. MacReady (Kurt Russell) mu podává láhev, aby se napil. V lahvi údajně není alkohol, nýbrž benzín. Věc nepozná rozdíl a prozradí se, MacReady se jen usměje ve smyslu "veškerá moje snaha byla marná" a film poté končí. Tuto teorii však částečně vyvrátil sám Kurt Russell. Byl na ni dotazován při jedné promo akci k Tarantinovu filmu Osm hrozných (2015) a odpověděl: „To nevím. Tak dalece jsme tehdy nepřemýšleli.“ (POciSEM)
- Zvukový efekt antarktického větru byl ve skutečnosti zaznamenán v poušti u Palm Springs. (Kulmon)
- Film bol pôvodne zakázaný pri uvedení do kín vo Fínsku. (LaciLC)
Reklama