Vec

Zpočátku docela banálně se tvářící zápletka získá na hororové zajímavosti v okamžiku, kdy se dozvíme, že ta věc se může proměnit v kohokoliv z vás. Ani obyvatelé polární stanice, ani diváci netuší, kdo je stále ještě "normální" a kdo už je replikou možná bažící po asimilování celého lidstva. Strašidelný dojem umocnil fakt, že jsem si tenhle film neprozřetelně pustila na notebooku v půl 12 večer, takže jsem měla k dispozici opravdu tu nejlepší atmosféru, jakou snad při sledování hororu člověk může mít. Přesto se mi chvílemi zdálo, že jsem se spíš často lekla, když něco odněkud nečekaně vyskočilo, než že bych se bála... (07.02.2007)

Skutečně úchvatné! Děsivější a klaustrofobnější místo, než antarktickou základnu tisíce kilometrů od dalších známek civilizace, nemohl John Carpenter vybrat. První půlhodina má opravdu nevídanou atmosféru(prohledávání opuštěné norské základny) a naprosto mě vtáhla do děje. Řádění "Věci", které se následně rozpoutá, je sice originální a nechutné, ale srovnám-li napětí a impozantní atmosféru, která mě obestřela u prvního Vetřelce, tak vychází xenomorf vítezně. Gradace napětí není prostě u Věci taková, jako v případě Vetřelce. Nicméně scény krevních testů a závěr jsou velice silné. Zvlášť, když si poslední přeživší uvědomují bezmocnost a bezvýchodnost situace. Vše umocňuje fenomén Ennio Morricone a jeho špičkové houslové orgie a deprimující " tu tu"(víte, co myslím)...Oceňuji výborné masky a skvělou ruční práci, Kurt Russell zahrál životní roli...Určitě kultovní záležitost, u mě přesně mezi čtyřmi a pěti hvězdami, na prvním místě ale zůstává Vetřelec. 13,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (12.11.2006)

Možno som precitlivelý na genetické premeny ľudí vo filmoch, no keď som The Thing videl prvý krát, ako ôsmak na základke, nemohol som celú noc zaspať a potil som sa ako s horúčkou. Bol to príšerný zážitok. Zaprisahal som sa, že už nikdy nesiahnem po horore. Aj kvôli tomuto intenzívnemu zážitku sa stal žáner neskôr mojím najobľúbenejším. The Thing disponuje unikátnou atmosférou izolácie a beznádeje, ktorú dokonale podporuje Morriconeho ponurá hudba, nadčasovými špeciálnymi efektami a úžasne temným, pesimistickým záverom. Je to precízne vygradovaný horor, ktorý vám postupne sťahuje smyčku okolo krku a ktorý je od prvej do poslednej sekundy takmer existenciálnou depkou, navyše prekladanou jednými z najdesivejších hororových výjavov ever. (04.06.2002)

Tak tohle je podle me nejlepsi horror co byl kdy natocen. Atmosfera ktera je primo viditelna,prostredi ze ktereho neni uniku a skupina lidi kde kazdy muze byt "vec"... hlavne me dostala scena kdy sedi vsichni v mistnosti a zkousi krev kdo je nakazeny a kdo ne... tech 5 min co scena trva nez prijde vec na radu sem snad zapomel dychat...genialni zalezitost! (15.10.2006)

Když začne Věc z jiného světa řádit mezi osazenstvem polární stanice, nasedá důvěra na vrtulník a letí domů. Není divu, když už u dveří nervózně přešlapuje slečna Paranoia.. I když jeho styl nemám příliš v lásce, musím uznat, že se tentokrát Mistr Tesař neutnul a nabídl v první části své The Apocalypse Trilogy (dále Prince of Darkness a In the Mouth of Madness) mrazem zahuštěný atmosférický horor, který se některými scénami umí vrýt do paměti (přeměna a následný žeh Benningse, krevní testy doktora Krakonoše MacReadyho s plamenometem) a svou legendárnost nadále úspěšně živí různými dohady (kdo koho a jak nakazil, otevřený konec). V podstatě si za to ti hoši mohli sami, neboť jako správní Američané nejdříve střílejí a až potom se ptají, ale díval by se někdo na pětiminutový dokument od Carpentera o životě křížence huskyho a vlka na Jižním pólu..? (06.01.2010)