Tarzan

Zatím nejlepší příběh Tarzana co jsem viděl (pokud nepočítám animák z devadesátek). Neskutečná a dechberoucí příroda, živá zvířata, dokonalé masky opic, skvělý Lambert a několik drsných momentů, které si tak trochu jako dítě pamatuji, ale musel jsem si to připomenout až dneska. Nedivím se, že příběh Tarzana má tolik zpracování a toto patří rozhodně k těm nejlepším. (24.04.2023)

Rozhodně nepřekonatelné pojetí Tarzana. Když jsem ho viděl jako dítě, byl jsem úplně šokován syrovostí mnoha scén, ale to jsem se asi prostě neměl koukat. Teď už film vnímám poněkud z většího nadhledu, avšak stále mu zůstává vynikající přesah z oblasti laciného braku, jakým byly původní příběhy o Tarzanovi, pánu opic, do obecné problematiky odcizení se přirodě a nepřirozenosti lidské společnosti. (19.12.2004)

Asi takhle, jako malej jsem přečetl snad všechny knížky o Tarzanovi a hrozně se mi to líbilo, proto jsem byl na film děsně natěšenej, vzhledem k obsahu filmu to pak bylo v kině tak trochu zklamání. Tento film je více realistký a řeší spíše začlenění Tarzana do civilizované společnosti, případně romantický vztah s Jane. Lambert to zahrál výborně, ale s knižním hrdinou by si ho spletl málo kdo, velké ocelové svaly si představuju jinak. Přesto se mi tenkrát i později film líbil, ačkoliv pravého Tarzana si přestavuji jinak a tajně doufám, že se na plátně ještě s touhle postavou setkám. (13.12.2011)

Myslím, že jedno z nejcivilnějších a nejrealističtějších pojetí původní látky, kde je Christophe Lambert skutečně vynikající ve svých dvou polohách a kde Andie MacDowell je vskutku holka k nakousnutí. Ne vždy se to při této stopáži vyvaruje nudných scén s vatou, ale celkově je film velmi dobře pojatý a příběh sdělený skutečně co nejlépe. (16.06.2017)

Jo nebyl to špatný nápad podívat se na Tarzana právě na Nový rok, když mi za krkem seděla pěkná opička o rozměrech King Konga a zuřivě mě bušila do hlavy. První polovina snímku, kdy nám jsou předkládány epizody ze života vlčího... teda opičího dítěte, které musím přežívat ústrky jednoho ošklivého opičáka z kmene a ignorování od svého adoptivního otce, je velice zdařilá. V této části filmu se režisér ukájí v tom, že umí kreslit krásné obrázky, kdy velice efektně pouští sluneční paprsky skrz koruny stromů. Jenže jak už tomu logika velí, pak přichází druhá polovina, kdy se čas vleče hůř než na nedělní návštěvě u babičky. A to měl režisér k dispozici dobře hrajícího Lamberta, Holma a mladičkou MacDowell. Jenže scénáři, který se snaží prokreslovat psychologii postav, chybí pořádný tah a tak je zajímavý příběh rozmělněn ve zbytečně natažené spotáži. Tak Tarzan zjistil, že není člověk a já zjistil, že nejsem milovník dlouhých filmů, kde se toho tolik neděje. (02.01.2008)