Na Západe nič nového

Povinné čítanie, ktoré som nečítal, a nebolo by to ľahké čítanie. Už dávno ma film takto neunavil. Prekvapil ma krutosťou vojny, nezmyselnosťou vraždenia, hlavne keď dôjde na boj zoči voči, scéna so zabitím francúzskeho typografa v zákope je asi tým najsilnejším z celého filmu. Ako zo skupiny kamarátov zo školských lavíc ich ostávalo stále menej nažive, zmocňoval sa ma nepokoj a ani návrat domov na dovolenku nepriniesol žiadnu úľavu. Aj tam je všetko len o klamstve ako celá vojna a jej proklamovaný zmysel zo strany generálov alebo cisára na slávnostnej prehliadke. –––– Německo je krajina Beethovena, Schillera a Goetha. –––– Dnes je nádherný den. Všichni jsme se najedli za dva a navíc přišla pošta. –––– Velení myslí na vše. Současně s rakvema posílají i náplň. (05.09.2016)

Na západní frontě klid (1979) byl jedním z prvních válečných filmů, který jsem jako dítě viděl, a některé scény se mi hluboko vryly do paměti (za všechny např. Paulovo kreslení holuba v okamžiku, kdy profesor dává třídě pomaturitní vlastenecká ponaučení, tvrdý výcvik v kasárnách, opětovné setkání kluků s Himmelstossem na bojišti, Himmelstossova připodělanost při prvním útoku a hlavně bezprostřední setkání Paula s francouzským nepřítelem a samozřejmě samotný závěr filmu). Když jsem to teď po X letech viděl znovu, musím konstatovat, že silný zážitek se opět dostavil a nebyl o nic menší... Zvláště díky skvělým hereckým výkonům a podivuhodnému "televiznímu" zpracování. (Ponechme stranou okolnosti, za jakých bylo možné natáčet v ulicích historického Mostu.. To je tragická kapitola sama o sobě...) Střízlivé a nebombastické zpracování hravě strčí do kapsy Spielberga a podobné fušery :) V dětství mi tento film spolu se čtením dalších Remarqueových, Barbusseových a Rollandových románů pomáhal utvářet představu o 1. světové válce. __ A když už je řeč o 1. světové, poznámka na okraj pro Brňáky: Víte, čemu by se mohlo říkat "literární kontrapunkt"? Např. čtení Masarykovy Světové revoluce (příp. nějakého románu se stejným tématem) na lavičce na zadním okraji vojenského pohřebiště z 1. sv. války na Ústředním hřbitově... Doporučuju ;-) __ 4 a 1/2* (23.05.2011)

"Už neležíme v děrách a nečekáme bezmocně na zkázu. Umíme ničit a zabíjet. Umíme se chránit a mstít se. Když uvidíme jejich obličeje, stanou se z nás divoká zvířata, měníme se ve vrahy, zločince, zabijáky..." Není tohle komplexní definice války? Přiznávám, že Remarqueho předlohu jsem nečetl, protože to byla povinná četba a tu já jaksi ze zásady odmítal, ale tenhle film dokazuje, jaké protiválečné poselství přináší. "Zabil jsem Tě... Ale co jsem mohl udělat jinýho, kamaráde. Odpusť mi to! ... Viděl jsem Tvou pušku, Tvůj bajonet, granáty... Kdybysme to všechno zahodili, mohli jsme být přátelé..." (28.09.2016)

Zpracování asi nejznámějšího protiválečného románu od Ericha Marii Remarquea, ač televizní film, zhostil se přenesení knižní předlohy na televizní obrazovky věrně a důstojně. Kvůli rozpočtu si pravděpodobně nemohl dovolit kolosální bitevní scény a věnuje se spíše vztahu Paula Baumera a jeho spolužáků/spolubojovníků, nicméně to snímku neubírá na kvalitě, právě naopak. I já musím vyzdvihnout Ernesta Borgnina a jeho podání Kata, lidského a otcovského mazáka, přesně v tom duchu, jak jsem si ho sám vyfantazíroval během čtení Remarqueovy knihy. (22.02.2009)

Filmy natočené podle knižních zpracování jsou obvykle pro jejich čtenáře zklamáním. Je jen málo snímků, které se tomuto pravidlu vymykají. A právě jeden z nich je tato televizní verze slavného románu Na západné frontě klid, od německého spisovatele Ericha Marii Remarquea. Měl jsem z něj totiž možná ještě lepší dojem než z knihy a to je tedy co říct! Příběh je velmi dobře vyprávěn, tím mám hlavně na mysli přechody mezi realitou a vzpomínkami hlavního hrdiny Paula na střední školu a vojenský výcvik. Co se týče válečné atmosféry v zákopech, tak se jí jen tak nějaký film nevyrovná - vylíčení války je kruté, zároveň však ale i pravdivé, a navíc je doprovázeno vynikající depresivní hudbou. Až se chce místy i diváku brečet, jak špatně dopadla generace mladých kluků, poslaných ze školních lavic rovnou do krvavých jatek na frontu. Můžeme tak být jedině rádi, že už žijeme v jiné době a že tu zlou válku můžeme jen sledovat například v tomto výborném válečném snímku.80% (12.02.2008)