Na Západe nič nového

Nejsem až takový fajnšmekr a milovník artových filmů, tak jsem zvolil novější interpretaci románu E.M. Remarqua Na západní frontě klid. Kniha se mi velmi líbila a byl jsem vcelku mile překvapen i jejím filmovým zpracováním, které přes svůj televizní původ nabídlo solidní podívanou s velmi povedenými válečnými scénami. Něco bylo vynecháno, něco ne a tak to u podobných filmů chodí. Ale s výsledným produktem jsem velmi spokojen nenudil jsem se a vše potřebné bylo řečeno. Třeba se časem dostanu i k verzi z roku 1930 abych mohl porovnat. (21.07.2011)

Výtečný válečný film, který knižní předlohu citlivě převádí do filmu. Vyvedl se jak Paul Richarda Thomase, tak Ernest Borgnine coby táta vojáků Kat. Uspokojivě dopadly i sekvence ze zázemí, které ukazují propastný rozdíl mezi frontou a nic netušícím Německem. Na americký film až překvapivě citlivé a autentické... (01.02.2004)

Filmy natočené podle knižních zpracování jsou obvykle pro jejich čtenáře zklamáním. Je jen málo snímků, které se tomuto pravidlu vymykají. A právě jeden z nich je tato televizní verze slavného románu Na západné frontě klid, od německého spisovatele Ericha Marii Remarquea. Měl jsem z něj totiž možná ještě lepší dojem než z knihy a to je tedy co říct! Příběh je velmi dobře vyprávěn, tím mám hlavně na mysli přechody mezi realitou a vzpomínkami hlavního hrdiny Paula na střední školu a vojenský výcvik. Co se týče válečné atmosféry v zákopech, tak se jí jen tak nějaký film nevyrovná - vylíčení války je kruté, zároveň však ale i pravdivé, a navíc je doprovázeno vynikající depresivní hudbou. Až se chce místy i diváku brečet, jak špatně dopadla generace mladých kluků, poslaných ze školních lavic rovnou do krvavých jatek na frontu. Můžeme tak být jedině rádi, že už žijeme v jiné době a že tu zlou válku můžeme jen sledovat například v tomto výborném válečném snímku.80% (12.02.2008)

Je to už hodně dlouho, kdy jsem četl slavný Remarquův román, a tak mi mnohé detaily z paměti vypadly. Nemohu potvrdit, že se film bůhvíjak věrně přidržuje předlohy, ale určitě zachovává její sdělení. A to je rozhodně pozoruhodný úspěch. --- V českém prostředí je význam první světové války poněkud nevyváženě zastíněn válkou druhou, v mnoha ohledech pouhým epilogem té první. Češi proflákali obě, ale následky té druhé jsme pociťovali mnohem konkrétněji, mimo jiné i díky dlouholeté bolševické propagandě: národní osvobození je maličkost, teprve vítězství socialismu znamená podstatný mezník. Není-liž pravda? --- Díky tomu je pro nás dvojnásob užitečné seznámit se s prožitkem příslušníků národa, který první světovou válku bral vážně a prožil se všemi důsledky, náležitě tragickými. Mannův film je stejně jako předloha silný svojí opravdovostí. Žádné vymyšlené figury a vznešené kecy. Normální kluci, učitelé, oficíři. Postupné vystřízlivění a deziluze, masakr životů i hodnot. Takříkajíc v „přímém přenosu“, bez komentářů. --- Remarquův román a Mannův film významně přispívají k pochopení, že mnohé z toho v čem dnes žijeme se formovalo právě na bojištích první světové války. Podle mého soudu je však třeba jít ještě dál a položit si otázku, proč do takového šíleného a (sebe)zničujícího konfliktu nadšeně vstupovaly národy vybavené duchovními hodnotami, které i nyní vnímáme jako základní: osvícenství, rozmach vzdělanosti a hospodářství, sekularizace, právní stát, demokracie. Nenechejme se mýlit - tohle všechno před rokem 1914 evropské národy měly a hrdě vyznávaly. Němci možná ze všech nejvíc. (11.10.2011)

Málokdy se podaří podle notoricky známé knižní předlohy natočit film, kterým by originální dílo nebylo znehodnoceno. Za jednu z nesčetných výjimek se dá považovat právě filmové zpracování „Na západní frontě klid“ z roku 1979. Jinak řečeno veskrze pozitivní dojem (nebo snad zadostiučinění?) mám z tohoto snímku režiséra Delberta Manna. Ten se svého úkolu zhostil opravdu bravurně. Nejenže hlavní myšlenka dnes již klasického románu E.M.Remarqua byla zachována, ale i většinu děje tvůrci přenesli na filmové plátno, což obvykle nebývá pravidlem. Zůstaly i téměř všechny postavy z knihy. Ian Holm exceloval v roli fanatického desátníka Himmelstosse. Zvlášť velkolepě ztvárnil Ernest Borgnine postavu „taťky vojáků“. Nejvíce mě ovšem zaujal Richard Thomas v roli Pavla Bäumera. Titulní postavu zahrál podle mého názoru naprosto přesvědčivě. Do filmu přesně zapadá hudba, je zcela taková, aby citlivě dotvářela pochmurný obraz v divákově duši. Některé momenty opravdu zamrazí - například scéna, kdy Bäumer leží vedle umírajícího francouzského vojáka. Samotný závěr (Bäumerova tragická smrt) je jedním velkým alegorickým, ale zároveň varovným symbolem. Zasloužených 5 hvězdiček. (11.03.2007)