Na Západe nič nového

Jeden z mála filmů o první světové válce a je vynikající. Spolu s mladými chlapci, zprvu plnými ideálů, se brodíme bahnem, krví a vzduchem plným jedovatého plynu. Domů na dovolenou se vracejí zcela jiní lidé, tvrdí a smutní z celého toho pekla, ve kterém tak dlouho byli. Ale není všem dnům konec. Válka pokračuje, dovolené končí a je nutno zase bojovat na život a na smrt. (28.04.2019)

Předloha byla myslím vytěžena maximálně, protože ten "děj" v podstatě lépe zpracovat nejde. Ono totiž Na západní frontě klid není až tak moc o nějakém ději, ale o tom, co se děje s lidmi v zákopech a jaká byla I. světová válka šílené svinstvo. A to bylo ukázáno velmi dobře, ač poněkud zdlouhavě. 85% (03.08.2016)

Jsou filmy,které na vás silně zapůsobí a pokud se jedná o filmy válečné, tak to musí být mistrovské dílo. Podle románu vynikajícího Ericha Maria Remarqua byly natočeny filmy dva. Jeden v roce 1930 ( a ten získal 2 Oscary) a pak tento z roku 1979 jako film televizní. Zde se na upoutávce uvádí trvání filmu 150 mln., na mém zakoupeném DVD je 123 minut. Zdálo by se, že to není podstatné. Jenže, kdo četl knihu, tak očekává více výborných dialogů, které tomuto filmu opravdu chyběly. S přihlédnutím k tomuto faktu, musím říci, že film z roku 1930 byl lepší. (04.01.2011)

Zaujalo mě to stejnou měrou, jakou mě to zasáhlo, ale vtáhnout do dění jsem se schválně nenechal, abych nemusel válce přihlížet z první ruky. Sice se nejedná o něco ojedinělého, ale to stejně nepříjemnost nijak nezmenší. A snížena tím není ani výpověď, kterou se filmu daří podat skrz své nepřipravené postavy, obrazy, příběh a válku samotnou, která pomalu, ale jistě křiví nejeden život. (13.03.2017)

Humanita, pokrok, rozum, svoboda. To přece vůbec nejsou špatné ideály. Tak proč se kvůli ním nezačít masakrovat? První světová válka byla důsledkem toho, čemu se říká "modernita". Jednalo se o naprostý krach celého velkolepého projektu evropské kultury. Tahle válka není "barbarská", tohle je přece civilizovaný boj. Nervové plyny a granáty, pěkně čistě a hlavně humánně - nejsme žádní divoši. Stojí za námi Sókratés, Platón, Aristotelés, Descartes, Leibniz, Hume, Berkeley, Kant, Goethe, Schiller, Fichte, Hegel... Žijeme v civilizovaném světě, staráme se o nemocné, práci za nás dělají stroje, vzděláváme masy. Lidé jsou svobodní. To jsou věci, pro které stojí za to ležet dva roky v bahně v zákopu, nechat se okusovat krysami, čekat na rozkaz k bezvýznamnému útoku na protější zákop, nechat si uříznout nohu, rozežrat si plíce nervovým plynem nebo se vrátit domů jako mrzák do rozvrácené země. Nebo ne? (627., 27. III. 2011) (02.04.2011)