Sans soleil
Sunless
Réžia:
Chris MarkerScenár:
Chris MarkerObsahy(1)
Neznámá žena čte a komentuje dopisy, které dostává od přítele kameramana. Ten cestuje po světě a nejvíce se zajímá o Japonsko a Afriku, především Guineu-Bissau a Kapverdské ostrovy. Jsou totiž jedny z nejchudších zemí světa a muž jejich dějiny staví vedle japonského blahobytu. Filmový esej je úvahou o společnosti, dějinách a především obrazově-hudební partiturou vytvářející fiktivní paměť. (Letní filmová škola)
(viac)Recenzie (16)
Já, dokument. Tak trochu poezie. Píši kamerou. Zaznamenávám. Rozhlížím se. Přemýšlím. A docházím k závěru: Svět je roven banalitám, význam prochází napříč. Na pomezí reality a kolektivního snu. O neonové metropoli, třech islandských dětech, smrti žirafy. Oplácím pohled do hloubky. Jsa fascinován pamětí, jsa fascinován časem. Posedlý Vertigem, pravdou ve spirále. ()
Tady jsem našel o Japonsku to, co jsem marně hledal u Špáty, a ještě: zhmotněné kolektivní nevědomí napříč planetou a časem; rituály a zápasy národní i ryze soukromé, skutečné, sublimované do her i ztajené v podkoří duše; tichou sílu ženství; oči upřené z obrazů; obrazy nečekaně zmrazené, aby nastavily jinou tvář, i obraz připravený, očekávaný a pak zlomyslně uniknuvší po jediném filmovém políčku, lze-li vůbec uvěřit, že byl; obnažené žíly města i rány těla a spoustu dalšího, vše provázáno resnaisovsko-reggiovským vířením a splétáním a uzavřeno s omračující razancí. ()
Takovy mismas celkem banalnich zaberu, ktere asi nepotesi generaci snehovych vlocek, ktera miluje rachandu domacich videi na Tiktoku. Ale vousate zabery maji svoji nostalgii. Potvrzuje se co pise sociobiolog Matt Ridley v knize Racionalni optimista, od kmene kong v oblastu jihoafricke pouste Kalahary po inuity (eskymaky) v Arktide se nachazeji ve stavu takrka pernamentnich valecnych stavu mezi jednotlivymi kmeny a skutecnou valku jich kazdorocne zazije 87% (prepady za usvitu, potycky, zajimani bojovych poz). Zabitim obvykle konci 30% dospelych muzu. Z 59 tel nalezenych na pohrebisti v egyptske lokalite Dzebel Sahaba z doby pred 14000 lety 24 lidi zemrelo v dusledku mnohocetnych zraneni zpusobenych ostepy a sipy. ()
Japonsko, Afrika i jiné nejrůznější kouty světa. Ale také Francie, to nejlepší z její kultury a myšlení. Historická škola Annales dala světu koncept "longue durée", která si pod povrchem politických turbulencí všímá toho důležitého, "dlouho/longue/ tvajícího/durée", přetrvávajících struktur života lidstva a Marker si stejně tak všímá banálních chvil a tradic, v nichž je skryto víc než v povrchních "velkých dějinách". Až etnografické pasáže (padne i jméno Levi-Strausse) je "Sans soleil", a to snad hlavně, i kus krásné avantgardní filmařiny s množstvím her s obrazem a zvukem a není náhoda, že ve filmu padne i krátká zmínka o Godardovi. Jestli byla "La jetée" esejem o nemožnosti uniknout času, pak "Sans soleil" je esej o nemožnosti zastavit unikání času. Uplynutý čas se snad dá zachytit ve vzpomínce, ta ale uniká z naší moci se stejnou nezvratností jako to, co měla konzervovat, a tak možná zbývá jen jediné - zachytit čas na filmový pás. Což také nepomůže, ale díky takovým pokusům Chrise Markera si můžeme tohoto autora přidat mezi velikány francouzské kultury. ()
3,5 Obrazovo podmanivé dielo, ktoré veľmi originálnym spôsobom nazerá na kultúru (film), spoločenské zvyklosti a životný štýl bohatého západného sveta (tu konkrétne japonského Tokia), ktorý dáva do kontrastu so svetom chudobným (Afrika). Film má taký dosť splašený strih, čo akoby znázorňovalo zhon sveta. Priznávam, že miestami to bolo pre mňa ťažšie zrozumiteľné, čo bolo dané množstvom hlbších filozofických úvah o živote, navyše v trochu náročnejšej angličtine. Zážitok z filmu u mňa zrážajú aj dlhé a nezáživné ceremónie. Sans soleil je akousi magickou filmovou básňou o čase, o smrti, o dejinách ľudí a o pamäti ľudstva. ()
Galéria (33)
Fotka © Arte Vidéo / Argos Films
Reklama