La Glace à trois faces

Otec uměleckého (tehdy moderního, dnes možná super-moderního) filmu (v komentářích se mluví o impresionismu, ale nevím, na čem se tento názor zakládá), na nějž navazují okamžitě další (ale nejspíš ho dostihnul až Alain Resnais). Obsah na formou tu vítězí na body (žádné K.O. se nekoná). Příběh trojdílného zrcadla je ostatně velice prostý, a bylo by ho možno vyjádřit jedinou větou z Paula Moranda: "Ainsi j'appris d'un coup que ces aveux reçus de trois femmes ne cachaient qu'un homme et que cet homme c'ètait lui - A tak jsem se rázem dozvěděl z doznání těchto tří žen, že hledaly jednoho muže, a tím mužem že byl on" On však - více než kteroukoli z nich miluje "joy ride", a to se mu stane osudným. (28.03.2018)

Závěrečná (automobilová) sekvence je naprosto dokonalá. Ale nejen kvůli ní stojí Trojdílné zrcadlo za to. (12.06.2007)

Bezesporu jedna z nejzámavějších příběhových linií a experimentálního zpracování v období němé éry. Nemohu pomalu nic vytknout a musím vyzdvihnout rytmickou stránku a vynechané zbytečné scény, které jsou v jiných němých snímcích příliš dlouhé nebo popisné. Zkrátka velký revoluční počin na svou dobu, řekla bych futuristický a možná také nedoceněný. (26.08.2015)

Len škoda, že to nemohlo byť natočené vo farbe. Keď už impresionizmus, tak "se vším všudy...". (18.11.2013)

Klasický film z dielne impresionistu Jeana Epsteina sa do dejín kinematografie nezapísal svojim konceptom avantgardnej melodrámy, v ktorej sledujeme príbeh bohatého mladíka a jeho troch mileniek (mimochodom v každom prípade perfektne - z pohľadu muža - obsadené). Romanca a psychologický film nie sú tým, čo ho robia výnimočným. Najväčší podiel na jeho nadčasovosti a genialite má forma. Film stojí a padá mimo silného príbehu práve na kamere, ako dokazujú početné sugestívne scény. Môžeme si všimnúť, ako výrazne sú herci nalíčený pre potreby kamery. Epstein tiež opakovane využíva asociatívnej montáže a dochádza aj na zaujímavo riešenú spomienkovú pasáž, ktorá je netradične vyrozprávaná pospiatky, teda je sériou záberov, kde nasledujúci chronologicky predchádza predošlému. Za najväčšiu impresiu je zodpovedná záverečná vysokorýchlostná jazda automobilom (Epstein tu využíva zrýchlenú montáž, aby docielil požadovaného efektu), ktorá až vyráža dych - a to aj po takmer 90 rokoch. Navyše verzia, ktorú som videl bola obohatená o intenzívny dramatický soundtrack, bohatý na škálu presne padnúcich melódií, ktorý len podtrhol Epsteinovu tvorivú genialitu. Jeden krok do dokonalosti (opakovaná projekcia možno môj názor ešte vylepší). 89% (24.08.2014)