M.E.J.L.A.

Spojení Rebeccy a Občana Kanea s politickým twistem. Škoda, že vyprávění je trochu monotónní a postavy bez života.

Zdá se, že scénář napsal hlavní hrdina filmu, uprchlý chovanec ústavu pro choromyslné Philip (v podání Roberta Montgomeryho). Jinak velká zábava, něco tak bizarního a uhozeného (myšleno spíše v dobrém) se v klasickém Hollywoodu často nevidí.

Obrazově velmi působivý (černobílý) studentský film Gregoryho Navy inspirovaný životem a smrtí Federica Garcíi Lorcy. Najdete ho na criterionském vydání filmu El Norte.

Přísně vzato to jsou tři hvězdy. Čtvrtou přihazuju za famózní triptychovou sekvenci v posledních dvaceti minutách.

Až překvapivě sofistikovaný a efektivní western o konfliktu mezi "bílými" a indiány z podukce Thomase H. Ince. (skutečná délka filmu je 41 minut)

Haas a Elsa Lanchester jsou rozkošní, skvěle spolu interagují a zachraňují jinak podprůměrný dobrodružný film s písněmi.

Kdyby hrál hlavní roli Bob Hope, věřím, že by to bylo i na čtyři. V druhé půlce - zhruba po scéně s Haasem jako autokratickým režisérem Von Struttem - se bohužel tempo filmu zpomalí. Jinak ale docela povedená komedie ze zákulisí Hollywoodu.

Bezradný film, který od naprosté pohromy zachraňuje pouze efektní sekvence odehrávající se během Mardi Gras. V ní jakoby se Dassin nadechoval k pozdějším úspěchům na poli filmu noir. Haas se objevuje asi ve dvouminutové epizodní roličce seňora Rodrigueze, zaměstnance mexického ministerstva zemědělství.

Solidně zvládnutý "pre-code" film o nefunkčnosti a zároveň nevyhnutelnosti manželství. Bette Davis v jedné ze svých prvných výrazných rolí.

Poté, co mu Universal sebral možnost režírovat Frankensteina, natočil Robert Florey tento horor volně inspirovaný povídkou E. A. Poea (ve finální verzi z ní zbyly jen některé dílčí motivy). Mnohem více společného má snímek s Kabinetem dr. Caligariho. Látka Floreymu nabídla spoustu příležitostí k uplatnění expresionistických postupů - od stylizovaných kulis, přes vysoce kontrastní svícení až po netradiční úhly kamery (Karl Freund). Potěší rovněž scéna s houpačkou. Právě vizuál vyvažuje všechny potenciální nedostatky. Výkon B. Lugosiho je pak samostatnou kapitolou - je pouze špatný, nebo je tak špatný, až je vlastně dobrý? To už musí zvážit každý sám.