Šialenstvo

Carpenter je génius. Dokázal vzít Lovercraftovské téma a atmosféru a nabušit ho dokonalým mixem strachu, šílenství, beznaděje, zmatení, morbidnosti a bůchví čeho ještě. Doufám, že až někdo natočí At the Mountains of Madness bude to mít alespoň poloviční atmosféru, grády a děsu jako tenhle kult. P.S. Monstra skvělá. (31.01.2013)

"In the Mouth of Madness" je krásný a výstižný název pro matoucí film, kde se psychedelie střídá se schizofrenií, nejistota s paranoiou, realita s halucinacemi, deprese s mrazením... Zápletka je sice hodně hustý guláš a stále se nejsem schopná rozhodnout, jestli mi pointa přišla úplně debilní nebo naprosto geniální, ale rozhodně ta podívaná měla něco do sebe - v první řadě hutnou atmosféru. Sam Neill v hlavní roli je přesvědčivý v obou rovinách: coby uhlazený, striktně racionální vyšetřovatel pojistných podvodů i jako rozcuchaný, počmáraný materiál pro psychiatra. Lovecraftovsky bizarní kousek nemusí sednout každému, mně naštěstí ano, ikdyž mám výhrady k několika scénám a třeba nad tou závěrečnou se budu muset ještě hlouběji zamyslet, co tím chtěl Jan Tesař přesně říci. Jako nadšená čtenářka knih Stephena Kinga musím hodnotit nadprůměrně, Sutter Cane by byl taky můj oblíbený autor;-). 74% (14.07.2011)

Jak se může šílenství projevovat. Název nás zve na zodpovězení této otázky. Divákovi se to podaří zjistit jen částečně. Jak jinak. Tajemství je zde evokováno tím, že spisovatel nedopisuje poslední kapitolu, zmizí si, ale postavy jeho knihy jsou jako opis reálných postav v městečku, takže vyšetřovatel jde po rozluštění této hádanky. A aby to nebylo omšelé, tak tak pointa zaskočí i otrlé diváky, co si dlouho mysleli, že ji už dopředu správně odhadli... (12.07.2010)

Ono sa nedá ani hodnotiť inak, keď vidíte tento film vo vidieckom kine tesne pred zánikom. Obsluhu aj šatňu mali na starosti sestry babičky - recepčnej z filmu, pomedzi nohami sa kotúľala lopta, s ktorou sa hrá blonďaté dievčatko - vnučka jednej z tiet uvádzačiek, sedadlá škrípali a okrem nás troch sedí medzi vypolstrovano ošúchanými tmavomodrými sedadlami kde tu jeden-dvaja ľudia. Bizarná synchronicitná zvláštnosť celého zážitku sa dostavuje v priebehu deja každému z nášho diváckeho tria, až sa dorútime k záverečnému oslobodzujúcemu rehotu spoločne so Samom Neillom, ktorý rovnako ako my práve dopozeral tento fajný kúsok o napísanom svete v rovnako vyprázdnenom kine. Vyjdeme z Nádeje do hviezdnatej račianskej noci a pred nami bicyklista s kelímkom od jogurtu vo vidliciach. Drnží to úplne ako vo filme - cyklistovi vlajú dlhé šedivé vlasy. Rehot pokračuje, Carpenter triumfuje. (06.09.2004)

Carpenter opět na scéně se svýma rádoby strašidelnýma příšerkama. Bohužel po 17ti letech se nejedná ani o strašidelný ani o nějak kostýmově a efektově kvalitní snímek. Dříve to možná bylo strašidelné, ale v dnešní době je divák zvyklý na větší maso. Ze současného pohledu nic moc děj, nic moc horor, nic moc duchařina. Takže další ze starších, těžko hodnotících filmů. 3*, 17.4.2014, pc (17.04.2014)