Šialenstvo

Po dějové stránce nebyly Carpenterovy filmy ničím inovantní nikdy, takže neskrývaný béčkový námět o pragmatickém pojišťovacím agentovi, jenž je konfrontován s podivínským spisovatelem hororů, je velmi příjemným popichování všech milovníků jednoho nekorunovaného „krále“ psané hrůzy. Režisérova nezaměnitelná scénografická stavba, která odsouvá všechny možné rušivé elementy stranou a pomocí kamery jdoucí do podstatných detailů, je dokonalým základem pro budování stísněné atmosféry maloměsta. Herecké výkony sice odpovídají hloubce charakterů předepsaných scénářem, ale přesto je Jurgen Prochnow dostatečně démonický a Sam Neill nadprůměrně výrazný, aby dokázali unést i některé dějové přešlapy, jež víceméně kulminují asi 15 minut před koncem, kdy si Carpenter neodpustí latexový nášup. Ale i sebevětší porce chyb je odpustitelná díky pevně držené atmosféře po celou stopáž a především mistrovsky otevřenému konci, který je až po okraj naplněn pesimismem a v němž si Carpenter udělal maximální srandu sám ze sebe. (14.05.2006)

Nejlepší Carpenter devadesátých let a současnosti vůbec. První polovina, či spíš třetina filmu není nic extrózního. Nabízí se jistá podobnost s nepříliš povedeným Městečkem prokletých z téhož roku, protože v těch pár úvodních minutkách trochu skřípe budování úderné atmosféry příběhu. Ovšem pak, stejně jako hlavní hrdina obrací stránky hororové knížky, tak divák stále více a více rozkrývá temná a neuvěřitelná zákoutí děje, celého překvapivého příběhu. S každou další minutkou ta zprvu se hledající atmosféra houstne a celičké snažení se začíná klonit k těm nejlepším kouskům téhle hororové legendy, jako je třeba Vládce temnot, včetně typické zrůdnosti postav, monster a pekelných stvůr. Efektová stránka filmu je nadprůměrné, nikoliv skvělá, monstra správně odporná, leckdy zdařile teatrální. Typická hudební složka pak jen dodává potřebnou oblohu k hlavnímu chodu. Herecky je film až překvapivě vyvážený, jak skvělý Sam Neill v hlavní úloze, tak i démonický a temný Jürgen Prochnow za tým zla. Až v závěru se v pavučině, kterou snová vaše podvědomí vymotáte ke středu, který vás překvapí ba možná až šokuje a co se v první třetině zdálo jako televizně střižený horůrek, to se dostává do zcela jiného světla. Nebo spíše temnoty temnější než ona mýtická zákoutí nejhlubší lidské mysli. Proč tedy dávám za 4 a půl? Vhledem k současným a nedávno minulým Johnovým filmům bych měl dát za 5, protože Šílenství / Ve spárech šílenství je o několik tříd lepší, ale zase s ohledem na doby dávno minulé, tak oproti Věci už jde přeci jen o trošku slabšího brášku. Klišé neklišé, tenhle film bych směle zařadil mezi 20 nejzdařilejších hororů druhé poloviny let devadesátých a současnosti. Johne, vyslyš motlitby fanoušků a natoč zase něco alespoň podobného. Amen. (12.12.2004)

Ano, bylo to dobré, především úplný konec mě dostal, ten opravdu stál za to. Ale 5* prostě dát nemůžu, a to ze dvou důvodů. Zaprvé by to mohlo být trochu míň překombinované a zadruhé ty trapné triky, dobře je to rok 1994, ale kdyby třeba Carpenter ty vyloženě trapné stvůry tolik neukazoval, mohlo to být mnohem lepší a staršidelnější. (28.07.2005)

John Carpenter v 90tych rokoch, tj. tápanie a márna snaha oživiť to, čo fungovalo v predošlom desaťročí, no teraz akosi vychádza navnivoč. Táto variácia na Kinga a Lovecrafta šmrcnutá s béčkovou apokalypsou Prince of Darkness a jemnou popkultúrnou sociálnou kritikou je zaujímavá na papieri, no výsledok je len o niečo lepší ako priemerný televízny mysteriózny thriller. (13.12.2012)

Nikdo mi nevymluví, že z téhle geniality nebral Lynch pro Lost Higway. Obdivuhodné míchání různých rovin – hranice šílenství a normality, dějových vrstev (co je reálné – retrospektiva v psychiatrické léčebně, část v Hobb´s End - očividný děj knihy - nebo filmové zpracování?), metafora na ovlivňování člověka náboženskou fikcí nebo vliv umění na člověka, kterážto linie zůstane očividná, ať už film interpretujete jakkoliv. Nejinspirativnější snímek, jaký jsem viděla za dlouhou dobu. (04.07.2010)