Bdelý život

Jsem v šoku. Tento film takové psycho, že ani Hitchcock nemůže konkurovat. Tento film je skutečně pravzláštní a skoro až nepochopitelný... svým způsobem je až nudný. Snímek nám asi naznačuje různé pohledy lidí na svět a také zajímavosti... což by pro mne mělo být více než záživné. Ale nebylo. Animované zpracování filmu, je svým způsobem napůl ohromující, napůl až k mořské nemoci. Styl byl houpavý a zbrklí jako kocábka. Člověk ví jak by vypadal svět po LSD. Celkově film nemá pointu k zahození, ale zpracování bylo bohužel nudné a skoro nezáživné. (10.01.2014)

Ačkoli taky věčně nad něčím filozofuju, tohle mi přišlo dost nestravitelné. Ano, konec byl lehce znepokojivý, což hodnotím kladně, a občas zazněla nějaká zajímavá myšlenka, ale tu už většinou mozek kvůli neustávajícímu proudu slov nebyl ani schopný vnímat. Přidejte k tomu animaci, ze které bolí oči (vidět tohle na plátně, asi bych nevydržela ani deset minut) a máte přibližnou představu o 99 minutách, které mi Richard Linklater přichystal. (07.01.2012)

Waking life je jeden z nejzvláštnějších filmů, které jsem kdy viděla. Zprvu každého vyleká tím, že je animovaný, protože to vyvolává myšlenku, že něco nebude v pořádku, ale snímek z toho nakonec velmi těží. Ve spoustě scén je využito tohoto podivného zobrazení reality a postupem času zjistíte, že je toto nevšední zobrazení něčím, co posiluje kvalitu snímku, protože přesně vyjadřuje jeho šílenou atmosféru. Hlavní hrdina vás ve svých snech, ze kterých se probouzí do dalších snů, seznámí se spoustou zajímavých postav, které se mu snaží vysvětlit svůj smysl života. V tomto filosofickém duchu se nese celý příběh, který odkazuje na spoustu zajímavých věcí, jakými jsou kupříkladu lucidní snění nebo kolektivní paměť. Divák bude jistě přesycen spoustou myšlenek, které nestihne jen na jedno zhlédnutí vstřebat. Některé jsou slabšího rázu a nejdou moc do hloubky, jiné naopak velmi příjemně překvapí a zaměstnají lidskou mysl na hodně dlouho. Mě velmi zaujala tato: "There are two kinds of sufferers in this world: those who suffer from a lack of life and those who suffer from an overabundance of life. I've always found myself in the second category." Možná vás snímek mine a zůstane vám z něj jen vzpomínka na kvanta postav rozplývajících se v barvách nebo se probudíte do dalšího života obohaceného o spoustu nových cenných myšlenek. (23.01.2012)

Nepřečetl jsem si o čem to je, a tak jsem čekal něco jako Temný obraz.. Víc jsem se spést nemohl. Pro mě nekoukatelné a nejenom proto, že z filozofů mě vždy bolela hlava, ale taky je zde jeden problém...musíte mít stejnou drogu jakou měl Linklater, když to natáčel. Protože pokud si vezmete jinou, může se stát, že film zcela špatně pochopíte. Ze začatků jsem si fakt myslel, že to je parodie, pak jsem pochopil, že to myslí vážně. Abych tomu ale jen nekřivdil, tak např. filozofující šimpanz byl dobrý. A zcela geniální byla scéna kde byl Ethan Hawke a Julie Delphy, která jako by navazovala na film Před úsvitem. Takhle nějak vypadá inteligentní romantika: "miláčku nechceš povědět co si myslím o Kantově teorii globálního aspektu, povidej zlato, to je tak vzrušující". (31.01.2016)

Mějme monolog Architekta z Reloaded roztažený do sta minut. Nikoliv tedy citáty velkých myslitelů vkládané mezi každodenní švitoření, jak je ve filmech běžné, ale miniaturní planetky obíhající kolem obří rudé intelektuální hvězdy. Pozor, to není katastrofický scénář, protože tím získáme prostor k rozparcelování a vytyčení světa, který není tak docela skutečný - představuje pandán ke skutečnému světu -, čemuž odpovídá i od skutečnosti odstředěná gondryovská animace – režisér Linklater postupoval metodou empirických experimentů s vlastním zrakovým ústrojím a sebepoznáním; plánovitými umělými podněty (extrémním světlem, tlakem na zavřené oko, omezením přítoku krve do hlavy, elektřinou, narkotiky, intenzivním dýchaním atd.) si navozoval vnitřní vizuální počitky, kterým neodpovídá žádná vnější skutečnost. ____ Snímek Waking Life se dost vehementně přimlouvá za to, abychom rozlišovali iluzivní obraz od simulakra (falešný obraz reality). Simulakrum v podstatě nevyvolává úplnou iluzi (letový simulátor pro výcvik pilotu nikdo nebude zaměňovat se skutečností, je však dokonale funkční imitací), pouze částečnou, nicméně dostatečnou silnou na to, aby byla funkční; simulakrum je uměle vytvořený předmět, jehož cílem je být při určitém způsobu použití považován za jiný předmět – aniž se mu musí podobat absolutně. Původní předlohu simulakra můžeme najít ve vábení ptáků, ale u lidí je předlohou, jak upozorňuje Lacan, spíše divadelní maska nebo přestrojení. Nám jako divákům, a v tom je ten zásadní rozdíl, je svět filmu simulkarem (protože „víme“), kdežto hlavnímu hrdinovi iluzí (protože „neví“). Následkem čehož dochází k ojedinělé podvojné identifikaci - jsme jak ti chytrolíni (protože „víme“) moudře hovořící s hrdinou, tak hrdinou, s nímž se do jisté míry pochopitelně ztotožňujeme. Hranice mezi hovořícím a naslouchajícím se stírá. Film je autoterapií. (21.06.2009)