Bdelý život

Film o snech, ideálech, myšlenkách? Tato témata se ve filmu objevují. Řekl bych, že si to hraje na filozofický film, ale jedinou novinou pro mě bylo, že buňky regenerují každých sedm let. Na film bude spoustu názorů, u mě převládá negativní názor. Nic objevného se zde neukazuje, spíše pár názorů na život atd., které by dal dohromady každý trochu schopnější středoškolák. Nejhorší je, že film Vám své názory předkládá jako nejlepší a Vám nedává možnost volby, zda s těmi názory souhlasíte. Označení film mi hrubě nesedí, dalo by se říct, že je to delší dokument, možná hraný komentář, to by sedělo více. Jediné, co se mi na filmu líbilo, byla animace, bylo docela odvážné natočit takto dlouhý film(?) takovým způsobem. Nejvíce jsem se nasmál Ethanu Hawkovi, což byla asi nejlepší pasáž filmu. Jinak se mi zde vůbec nelíbila hudba, přitom by to šlo skvěle hudebně doprovodit... Celé to smrdělo amerikanizací, ale americké myšlenky jsou bezesporu nejlepší, že? :-)))) Řekl bych, že Američané v tomto filmu čerpají z Dostojevského (to je vlastně ve filmu víceméně řečeno), ale jeho myšlenky si poupravili po svém, aby je mohli šířit jako nejlepší...... (18.02.2004)

Mějme monolog Architekta z Reloaded roztažený do sta minut. Nikoliv tedy citáty velkých myslitelů vkládané mezi každodenní švitoření, jak je ve filmech běžné, ale miniaturní planetky obíhající kolem obří rudé intelektuální hvězdy. Pozor, to není katastrofický scénář, protože tím získáme prostor k rozparcelování a vytyčení světa, který není tak docela skutečný - představuje pandán ke skutečnému světu -, čemuž odpovídá i od skutečnosti odstředěná gondryovská animace – režisér Linklater postupoval metodou empirických experimentů s vlastním zrakovým ústrojím a sebepoznáním; plánovitými umělými podněty (extrémním světlem, tlakem na zavřené oko, omezením přítoku krve do hlavy, elektřinou, narkotiky, intenzivním dýchaním atd.) si navozoval vnitřní vizuální počitky, kterým neodpovídá žádná vnější skutečnost. ____ Snímek Waking Life se dost vehementně přimlouvá za to, abychom rozlišovali iluzivní obraz od simulakra (falešný obraz reality). Simulakrum v podstatě nevyvolává úplnou iluzi (letový simulátor pro výcvik pilotu nikdo nebude zaměňovat se skutečností, je však dokonale funkční imitací), pouze částečnou, nicméně dostatečnou silnou na to, aby byla funkční; simulakrum je uměle vytvořený předmět, jehož cílem je být při určitém způsobu použití považován za jiný předmět – aniž se mu musí podobat absolutně. Původní předlohu simulakra můžeme najít ve vábení ptáků, ale u lidí je předlohou, jak upozorňuje Lacan, spíše divadelní maska nebo přestrojení. Nám jako divákům, a v tom je ten zásadní rozdíl, je svět filmu simulkarem (protože „víme“), kdežto hlavnímu hrdinovi iluzí (protože „neví“). Následkem čehož dochází k ojedinělé podvojné identifikaci - jsme jak ti chytrolíni (protože „víme“) moudře hovořící s hrdinou, tak hrdinou, s nímž se do jisté míry pochopitelně ztotožňujeme. Hranice mezi hovořícím a naslouchajícím se stírá. Film je autoterapií. (21.06.2009)

Superoriginální filozofická animovaně-hraná meditace. Richard Linklater se stejně jako ve filmech Before Sunset a Before Sunrise snaží divákům představovat myšlenky, názory, pocity v originální a zábavné formě. Jenže narozdíl od obou uvedených filmů je Waking Life z velké části jen pseudointelektuální žvanění, slovní průjem, který budí zdání hloubky a moudrosti, ale ve sktuečnosti je to jen blábol. Určitě jsou tam i zajímavé myšlenky, zajímavě podané zajímavými figurami, ale bohužel jich je příliš málo. Prázdné tlachy tentokrát vítězí na plné čáře. Přesto je forma tohohle snímku natolik originální a podmanivá, že dvacet třicet minut se na to dá koukat docela bez újmy. Kdyby Linklater ubral na pseudoinťoušství a přidal na opravdové hloubce a kdyby navíc skončil právě už po té půlhodince, byl by to jeden z nejzajímavějších nezávislých filmů za hodně dlouhou dobu. (27.01.2005)

Spoilery! Parádní Linklaterovo podělení se s diváky o vědění, které se mu podařilo v průběhu života nastřádat. Děkuji mu za to. Mnohé dialogy, respektive povětšinou spíše monology, neboť hlavní postava pouze proplouvá vlastním snem a tiše naslouchá, jsou naprosto vynikající. Obávám se, že jedno zhlédnutí je na vstřebání kompletního obsahu dost málo. Nicméně, to co jsem vstřebat zvládl je v mých očích rozhodně dostačující na maximální hodnocení. Snímku se podařilo prohloubit mi a rozšířit mi některé své názory. Lidé, kteří se o danou oblast vůbec nezajímají - tedy nezajímají se o samotný život, neboť toto je filosofický snímek o životě, mohou mít při sledování značný problém. Toto je snímek, který svým obsahem značně přesahuje rámec filmu. Dívat se na snímek v noci, kdy už se mysl oddává polospánku, jaksi ztrácí význam a je zde zbytečně przněno hodnocení. Dokonce i já, prudce inteligentní člověk, jsem musel dávat brutální pozor, aby mi něco neušlo. Co si budeme povídat. Většina zdejších uživatelů jsou retardi, a pokud se na tento film dívali v noci, tak si z něj pamatují možná tak animaci. Animace byla skutečně vynikající. Atomosféru snu se podařilo vystihnout perfektně, ale moje hodnocení se odvíjí především od vynikajícího obsahu. Dále nedoporučuji koukat pod vlivem alkoholu. Animace se ráda třese, což by mohlo mít za následek vyprázdnění žaludku stejnou cestou, kterou se předtím naplnil. Konec snímku si člověk může zřejmě vyložit dle libosti. Já ho pochopil tak, že hlavního hegešáka v úvodu snímku sejmulo auto a vše, co se poté odehrálo byl posmrtný sen, neboť je prokázáno, že po smrti člověku funguje 6 až 12 minut mozek. Zřejmě každý z nás už minimálně jednou zažil situaci, kdy se v noci vzbudil, podíval se na hodiny, zase usnul, zdál se mu brutálně dlouhý sen, probudil se, podíval se znovu na hodiny a uvědomil si, že uběhla třeba jen minuta. Za 12 minut se vám může před očima opravdu odehrát celý život. Jinak nejvřeleji doporučuji nechat si zdát lucidní sen. Je to super pocit, být architektem vlastního snu. Jednu určitou dobu jsem prakticky nemíval ani jiné sny. Pravděpodobně si snímek ještě minimálně jednou v budoucnu zopakuji. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel RedAK. (28.02.2017)

Taká na prvý pohľad jednoduchá vec ako je ľudský život. A toľko pohľadov, uhlov, dojmov, názorov, toľko nálad, toľko filozofii. Snová rozprávka v ktorej preplávajú obrysy osôb zdelujúc nám každá kúsok mozaiky ktorá sa nedá poskladať, ale cítiť a žiť ju. Richard Linklater je jedna z mojich filmových spriaznených duší, chápe SILU kvalitného dialógu a stvoril nadčasové umelecké dielo, alebo akýsi (Ako tu písal Traffic) dialóg s divákom vyžadujúci vlastné uchopenie, vlastnú interpretáciu. A teraz dovoľte, idem snívať :) (16.12.2013)