Hmla

Jediná věc, ze které šel strach byla ta mlha, jenže o mlze jsem za poslední dobu viděl tolik filmů, že tenhle je po těch dvou mlhách ten poslední, kerý jsem ještě neviděl a krapet mě to už otravovalo. Popravdě si ale Carpenter opravdu vyhrál, protože s mlhou přichází atmosféra, a já se musím přiznat, že jsem opravdu byl napjatý, jak se to všecko vyvrbí, a vyvrbilo se to vesměs normálně, přičemž to alespoň rychle uteklo, a tak tomu filmu nemůžu upřít, že jsem u něj měl nahnáno a divný pocit, minimálně ty scény, kdy se městéčko utápí v mlze byly výborné, ale to je asi tak všecko. Kdyby se ten film nejmenoval mlha a celý film nebyl o mlze, tak je to docela nuda. Ale už tady bylo nádherně vidět, jak si Carpenter hraje s maskama, ty se mu totiž do filmu vždycky podaří, čím nechutnější, tím pro film lepší. (25.05.2009)

V mlze husté tak, že by se dala krájet, se procházely potemnělé postavy. A protože to natočil John Capenter ještě v době, kdy mu to doopravdy šlo, dalo se na to i dívat Podobně jako většinu svých filmů, postavil Carpenter na atmosféře i Mlhu. Jednoduchá zápletka (skvělé uvedení do děje pomocí starého námořníka) je odvyprávěna za necelých devadesát minut a nechybí jí nic, co má správný horor ze staré dobré „B“ školy mít. Nulová psychologie postav je vynahrazena jejich různorodostí a taky tím, že si nemůžeme být jistí, kdo bude další a kolik jich vlastně ještě přijde. Jistě, u některých to přežití lze v rámci jistých diváckých sympatií odhadnout a někde dozajista leproidní námořníci ve svém výběru zklamou, protože v takovém kvantu postav by někteří umírali rozhodně zaslouženěji. Avšak při pohledu na valící se mlhu, v níž pomalu kráčejí postavy s hákem v ruce, zapomenete i na to, že máte udržovat základní tělesné potřeby pro pokračování života jako je tlukot srdce či dýchání. A proto, že jsem se u filmu cítil tak „příjemně“ přece jenom tu pátou (i když pravda, nezaslouženou) hvězdičku přihodím. (30.09.2005)

Takhle blbý horor se jen tak nevidí. Tohle byla trapárna k smíchu. To se mám jako dívat na směšný šašky v roztrhaných hadrech co si jdou vyřídit účty po letech s místními obyvately přímořského městečka.... Aspon kdyby to mělo řemeslnou úroven když už nic, ale bát se u toho nedalo, smát se u toho dalo a hlavně vypnout to chtělo.... (24.02.2009)

Bylo mi jasné, že původní The Fog (a ne o 25 let mladší příšerný remake) bude dobře zmáknutý film. Carpenter je výborný režisér, má skvělé vyjadřující prostředky a tady prakticky dokázal, že dokáže z ničeho vylovit maximum. Příběh je totiž slabší a dnešnímu divákovi asi připadá trochu směšný. Přesto, a hlavně díky Carpenterově geniální hudební složce, se jedná o zajímavou hororovou záležitost, kterou by si minimálně neměl nechat ujít žádný hororový fanoušek. "There's something in the fog!" (05.12.2011)

Od podtitulkové sekvence z nočního městečka, do kterého přichází v mdlém zářivkovém světle Zlo, jde o krutě atmosférickou záležitost, která se bohužel zuby nehty drží svého banálního duchařského pozadí a nenabídne nic nového. Záběry mlhy zlověstně se převalující za dveřmi a přerušující elektřinu jsou ale velmi efektní (špičková scéna na lodi!). Zajímavé je obsazení poskládané z herců z předchozích Carpenterových filmů (Adrienne Barbeau a Tom Atkins z ÚTĚKU Z NEW YORKU, Jamie Lee Curtis a Nancy Kyes z HALLOWEENU, Darwin Joston z PŘEPADENÍ 13. OKRSKU a Charles Cyphers, který hrál ve všech třech filmech). (16.07.2007)