Klopanie na nebeskú bránu

Pri sledovaní filmu som mal intenzívny pocit, že aj mne v mozgu rastie nejaký nádor. Zatiaľ nemám kŕče a prejavuje sa to iba tým, že niektoré filmy vnímam úplne inak, ako väčšina užívateľov. Myšlienka, ako stráviť posledné dni života je neobyčajne lákavá a na túto tému som videl minimálne dva vynikajúce filmy. Bol to kedysi dávno Griffin a Phoenixová s Petrom Falkom a pred pár mesiacmi Môj život bezo mňa so Sarah Polley. Blbý a blbší som síce nevidel, ale predpokladám, že rozdiel medzi ním a Klopaním spočíva iba v obrátených úlohách dvoch predstaviteľov a ich okolia. Aj Tarantino si požičiava nápady, ale ak niekto vykráda Tarantina, mal by to robiť aspoň s takou ľahkosťou a gracióznosťou, ako Tarantino. A tiež si nemýliť Štokholmský syndróm s Helsinským syndrómom. Dnes som fakt nemal dobrý deň. Najprv Kusturica a teraz táto krimikomédia, v ktorej si mohol pokojne zahrať Pierre Richard s Paolom Villagiom. (11.02.2011)

Nemohu si pomoci, ale tento film je podle mě dokladem stereotypu, že Němci neumí točit komedie. Snímek "Klepání na nebeskou bránu" jsem viděl poprvé před lety v televizi a dodnes si pamatuji, jak o něm říkali, že tehdy vrátil německé diváky do skomírajících kin. Když jsem se na něj po letech podíval znovu, pocítil jsem zklamání. Je to veskrze hloupý a komerční film, jehož režisér již nikdy stejný úspěch s jiným svým filmem nezopakoval. Trochu se obávám, že se při hodnocení tohoto snímku příznačně projevuje idealizace, se kterou si stále intenzivněji začínáme spojovat 90. léta - při detailnějším pohledu ale vysvitne, že ta doba nebyla o nic lepší ani horší než jakákoli jiná dekáda. Byly to prostě "devadesátky", a tenhle film je jejich typickým produktem. Při sledování jsem se neubránil pocitu, že jde o velmi přeceňovaný snímek, který navíc strašně zastaral. To, co jeden může vznosně nazývat inspirací tvorbou Q. Tarantina, já osobně shledávám jako prachsprostou vykrádačku, která nesahá původnímu vzoru ani po kotníky. A vlastně mě tam ta dějová linka s dvojicí zločinců-idiotů, kteří se snaží dostat zpět své auto, akorát otravovala, a nejzajímavější mi zde přišel nápad s dvojicí postav, které mají smrt na jazyku a rády by si před smrtí splnily poslední přání. Bohužel, i po této stránce film zklamává, protože se pohybuje daleko za hranicí uvěřitelnosti (mám kupříkladu značné pochybnosti, že člověk s diagnózou leukemie v pokročilém stadiu je schopen sexu s dvěma dívkami), a ve svém celkovém vyznění sděluje neobjevnou - a problematickou - message, že život se dá žít naplno jen s dostatečnou sumou na kontě. To, že si k ní ústřední dvojice na smrt nemocných sympaťáků pomůže přepadením benzinky a banky, film velkomyslně omlouvá odkazem na jejich chorobu, což mi osobně přijde jako velmi zavádějící. Pokud by měli všichni smrtelně nemocní pacienti naráz opustit zdi ústavů a začít vykrádat banky a dávat se na kriminální dráhu, aby si mohli plnit svá poslední přání, pak se obávám, že by nastal konec světa. Je to tak trochu v duchu hesla "po nás potopa" - a aby to bylo vtipné, tak jsou všichni filmoví policajti pochopitelně totálně neschopní, a sem tam do toho jedna z postav dostane svůj záchvat (a když jí náhodou dojdou léky, samozřejmě je lékárna jako na potvoru hned za rohem), aby se taky občas zabrnkalo na vážnou strunu a mohlo se pak v recenzích psát o neotřelé symbióze žánrů. A já si budu stát za tím, že hovno z toho, a tenhle film je svým způsobem jedním velkým políčkem lidem, kteří na rozdíl od vymyšlených filmových hrdinů - zločinců sympaťáků - doopravdy klepou na nebeskou bránu. (07.07.2012)

No zdejší hodnocení je podle mě trošičku přehnané, to ale nic nemění na tom, že si tenhle film zaslouží červené zbarvení. Němci nejsou velcí filmaři, to ví každý, ale sem tam umí překvapit nejen vážným snímkem, ale i skvělou komedií a to je přesně případ Klepání na nebeskou bránu. Vtipné dialogy doplňují uvolněné písničky, herci jsou vybráni asi nejlíp jak to na tamní poměry šlo, příběh je sice už 100x ohranej, ale mě prostě baví sledovat lidi, kteří žijí naplno - a to z jakéhokoliv důvodu (i důvodu brzké smrti). Nutno dodat, že velkým plusem je i přiměřená porce minut. Takže paráda, ale nic, co by se mnou zamávalo natolik, abych hodnotil 5 hvězdiček. 80% (02.04.2011)

Výtečná, existencionálnem nasycená odpověď na svéráz "Tarantinova komplexu", který tolik poznamenal devadesátá léta. Ač je s ústředním duem jednou nohou v pomyslném hrobě, je srovnatelně vtipná s přiznávaným vzorem, vitální a stylově důmyslná, přesně, jak to mám rád. Velká škoda, že šlo jen o Jahnův momentální vrtoch, talent má totiž nesporný. U dalších děl se upsal televizními ďáblu a v kruzích evropského filmu se se svým know-how znovu neprosadil. A zřejmě už ani neprosadí. P.S. Nejkouzelnější repliku si pro sebe uzmul... Rutger Hauer. Opětovně! 4,5* (13.06.2009)

Někdo říká že německý film nestojí za nic?Tak to ať se podívá na "Klepání na nebeskou bránu"!!Příběh dvou týpků prchajících před nevyléčitelnou nemocí k moři v ukradeném kabrioletu a s milionem marek v kufru ho určitě dostane.Tak jako mě.Tarantinovské situace,humor,akce, a hlavně pocit,že čas tlačí a života zbývá tak málo,tvoří výjimečnou kombinaci. (28.01.2003)