Klopanie na nebeskú bránu

Nemohu si pomoci, ale tento film je podle mě dokladem stereotypu, že Němci neumí točit komedie. Snímek "Klepání na nebeskou bránu" jsem viděl poprvé před lety v televizi a dodnes si pamatuji, jak o něm říkali, že tehdy vrátil německé diváky do skomírajících kin. Když jsem se na něj po letech podíval znovu, pocítil jsem zklamání. Je to veskrze hloupý a komerční film, jehož režisér již nikdy stejný úspěch s jiným svým filmem nezopakoval. Trochu se obávám, že se při hodnocení tohoto snímku příznačně projevuje idealizace, se kterou si stále intenzivněji začínáme spojovat 90. léta - při detailnějším pohledu ale vysvitne, že ta doba nebyla o nic lepší ani horší než jakákoli jiná dekáda. Byly to prostě "devadesátky", a tenhle film je jejich typickým produktem. Při sledování jsem se neubránil pocitu, že jde o velmi přeceňovaný snímek, který navíc strašně zastaral. To, co jeden může vznosně nazývat inspirací tvorbou Q. Tarantina, já osobně shledávám jako prachsprostou vykrádačku, která nesahá původnímu vzoru ani po kotníky. A vlastně mě tam ta dějová linka s dvojicí zločinců-idiotů, kteří se snaží dostat zpět své auto, akorát otravovala, a nejzajímavější mi zde přišel nápad s dvojicí postav, které mají smrt na jazyku a rády by si před smrtí splnily poslední přání. Bohužel, i po této stránce film zklamává, protože se pohybuje daleko za hranicí uvěřitelnosti (mám kupříkladu značné pochybnosti, že člověk s diagnózou leukemie v pokročilém stadiu je schopen sexu s dvěma dívkami), a ve svém celkovém vyznění sděluje neobjevnou - a problematickou - message, že život se dá žít naplno jen s dostatečnou sumou na kontě. To, že si k ní ústřední dvojice na smrt nemocných sympaťáků pomůže přepadením benzinky a banky, film velkomyslně omlouvá odkazem na jejich chorobu, což mi osobně přijde jako velmi zavádějící. Pokud by měli všichni smrtelně nemocní pacienti naráz opustit zdi ústavů a začít vykrádat banky a dávat se na kriminální dráhu, aby si mohli plnit svá poslední přání, pak se obávám, že by nastal konec světa. Je to tak trochu v duchu hesla "po nás potopa" - a aby to bylo vtipné, tak jsou všichni filmoví policajti pochopitelně totálně neschopní, a sem tam do toho jedna z postav dostane svůj záchvat (a když jí náhodou dojdou léky, samozřejmě je lékárna jako na potvoru hned za rohem), aby se taky občas zabrnkalo na vážnou strunu a mohlo se pak v recenzích psát o neotřelé symbióze žánrů. A já si budu stát za tím, že hovno z toho, a tenhle film je svým způsobem jedním velkým políčkem lidem, kteří na rozdíl od vymyšlených filmových hrdinů - zločinců sympaťáků - doopravdy klepou na nebeskou bránu. (07.07.2012)

No zdejší hodnocení je podle mě trošičku přehnané, to ale nic nemění na tom, že si tenhle film zaslouží červené zbarvení. Němci nejsou velcí filmaři, to ví každý, ale sem tam umí překvapit nejen vážným snímkem, ale i skvělou komedií a to je přesně případ Klepání na nebeskou bránu. Vtipné dialogy doplňují uvolněné písničky, herci jsou vybráni asi nejlíp jak to na tamní poměry šlo, příběh je sice už 100x ohranej, ale mě prostě baví sledovat lidi, kteří žijí naplno - a to z jakéhokoliv důvodu (i důvodu brzké smrti). Nutno dodat, že velkým plusem je i přiměřená porce minut. Takže paráda, ale nic, co by se mnou zamávalo natolik, abych hodnotil 5 hvězdiček. 80% (02.04.2011)

Chce se mi napsat jen : Souhlasím s rejzankem, ale připadal bych si jako vůl nebo Bull, nevím. Každopádně podobně jako rejža jsem kolem Klepání chodil už dlouho a stejně jako on jsem pocítil lehké zklamání. Hergot jak jeden nemá opisovat, když to cejtí stejně ? Ok zkusím to.. Tragikomedií jsem už pár viděl, třeba taková Třetí hvězda nebo i kapku komerčnější Než si pro nás přijde prostě měly v komediální rovině daleko větší grády, tady to bylo až na pár scén ( třeba na benzínce nebo v nemocnici) spíš jen k pousmání. Ta smutná dramatická rovina už byla o něco lepší, zejména Schweigrovi jsem toho raka věřil, Liefers byl spíš takovej blbec na večeři, ale i tak prostě ten osten skutečně dokázal píchnout a pomyšlení na vlastní smrtelnost se dostavilo a zejména úplnej konec alespoň na mě zafungoval tak jak měl a ta slza v oku se zaperlila. Celkově ale to spojení žánrů moc nefungovalo a to i přes ( nebo právě pro ně) ty dva legrační záporáky, kteří měli fungovat jako hlavní odlehčení, já bych se bez nich klidně obešel. Ta komediální část vůbec jako by tam nepatřila a působila strašně uměle. No a Rutger Hauer na konci, tam se dá říct jedině : .Hm a to mělo být asi cool, že ? (13.11.2013)

Niekedy ma tie vysoké hodnotenia a pozitívne kritiky tak navnadia, že som potom trojnásobne sklamaný. To isté v tomto prípade. Dlhé roky ospevovaný, pre mnoho ľudí najlepší, nemecký novodobý film, pre mňa však solídna nezaujímavá a maximálne trápna sračka, ktorá sa až záverečnými pasážami vyšplhala ako tak do priemeru. Ak bol zámer tvorcov vsadiť na klišé a akože sa nad tým všetkým baviť, mne sa skôr zdá, že je to všetko myslené až primoc vážne. Ach jaj, škoda reči. U mňa 60% s odretými nielen ušami. (22.03.2008)

Trochu crazy komedie o 2 týpcích, kterým diagnostikují poslední stádium rakovinu, a tak si chtějí užít posledních pár dní života, a rozbvalí to pořádně. Humor stojí na blbcích v řadách policie, i mezi gangstery, lehce ve stylu Drž hubu, a taky na souhře náhod, jako ve Sbal prachy a vypadni. Dobrý humor, plno hlášek, asi 4 skvělé songy, škoda to nevidět. # příběh 7 | hudba 7 | humor 7 | akce 4 | napětí 1 | pustil bych si znovu 7 (21.08.2011)