Klopanie na nebeskú bránu

Nemohu si pomoci, ale tento film je podle mě dokladem stereotypu, že Němci neumí točit komedie. Snímek "Klepání na nebeskou bránu" jsem viděl poprvé před lety v televizi a dodnes si pamatuji, jak o něm říkali, že tehdy vrátil německé diváky do skomírajících kin. Když jsem se na něj po letech podíval znovu, pocítil jsem zklamání. Je to veskrze hloupý a komerční film, jehož režisér již nikdy stejný úspěch s jiným svým filmem nezopakoval. Trochu se obávám, že se při hodnocení tohoto snímku příznačně projevuje idealizace, se kterou si stále intenzivněji začínáme spojovat 90. léta - při detailnějším pohledu ale vysvitne, že ta doba nebyla o nic lepší ani horší než jakákoli jiná dekáda. Byly to prostě "devadesátky", a tenhle film je jejich typickým produktem. Při sledování jsem se neubránil pocitu, že jde o velmi přeceňovaný snímek, který navíc strašně zastaral. To, co jeden může vznosně nazývat inspirací tvorbou Q. Tarantina, já osobně shledávám jako prachsprostou vykrádačku, která nesahá původnímu vzoru ani po kotníky. A vlastně mě tam ta dějová linka s dvojicí zločinců-idiotů, kteří se snaží dostat zpět své auto, akorát otravovala, a nejzajímavější mi zde přišel nápad s dvojicí postav, které mají smrt na jazyku a rády by si před smrtí splnily poslední přání. Bohužel, i po této stránce film zklamává, protože se pohybuje daleko za hranicí uvěřitelnosti (mám kupříkladu značné pochybnosti, že člověk s diagnózou leukemie v pokročilém stadiu je schopen sexu s dvěma dívkami), a ve svém celkovém vyznění sděluje neobjevnou - a problematickou - message, že život se dá žít naplno jen s dostatečnou sumou na kontě. To, že si k ní ústřední dvojice na smrt nemocných sympaťáků pomůže přepadením benzinky a banky, film velkomyslně omlouvá odkazem na jejich chorobu, což mi osobně přijde jako velmi zavádějící. Pokud by měli všichni smrtelně nemocní pacienti naráz opustit zdi ústavů a začít vykrádat banky a dávat se na kriminální dráhu, aby si mohli plnit svá poslední přání, pak se obávám, že by nastal konec světa. Je to tak trochu v duchu hesla "po nás potopa" - a aby to bylo vtipné, tak jsou všichni filmoví policajti pochopitelně totálně neschopní, a sem tam do toho jedna z postav dostane svůj záchvat (a když jí náhodou dojdou léky, samozřejmě je lékárna jako na potvoru hned za rohem), aby se taky občas zabrnkalo na vážnou strunu a mohlo se pak v recenzích psát o neotřelé symbióze žánrů. A já si budu stát za tím, že hovno z toho, a tenhle film je svým způsobem jedním velkým políčkem lidem, kteří na rozdíl od vymyšlených filmových hrdinů - zločinců sympaťáků - doopravdy klepou na nebeskou bránu. (07.07.2012)

V druhé polovině 90. let se německý film na krátkou chvíli probral k životu Tykwerovou LOLOU a KLEPÁNÍM NA NEBESKOU BRÁNU. KLEPÁNÍ je sympatickým, dojemným a úsměvným počinem evropského fanouška amerických filmů, zejména tarantinovek a právě láskyplnost, naivita a lehkonohost jeho filmu, do kterého nenásilně smíchal od všeho trochu, vás okouzlí. Spolu s velmi šťastně vybranými hlavními představiteli. (01.03.2008)

Německá tvorba nepatří mezi mé oblíbené, abych pravdu řekl...nesnášim jí, ale poslední dobou začínám přicházet německým filmům na chuť. KnNB má spoustu kladů i záporů, tím největším kladem je téma, které lehce dojme a trochu i pobaví a tím největším záporem je, že se podle mě nejedná o příliš inteligentní film, z akčního pohledu je to snad horší než nějaká ''Seagalovka''. Banda policejních hovad ,co se netrefí z 5 metrů do naší dvojice při pronásledování... no nevim, i když zde má divák ocenit jiné kvality, mě to přišlo jako pěst na oko. Takže špatné to nebylo, ale na 187. místo bych spíše umístil o 10 let mladšího ,,bratra'' The Bucket List (28.02.2010)

Klepání na nebeskou bránu mi přišlo na komedii ne víc než průměrně vtipné a na nějaký hlubší/dojemný film o věcech, které bychom chtěli stihnout před smrtí, příliš nereálné, idylické a lacinné. Samozřejmě, že od filmů nevyžaduji realitu, ale jen tak na okraj, člověk s pokročilou rakovinou, nebo masivním nádorem na mozku je rád, že dokáže vstát z postele, aby se sám šel svobodně vysrat. Nějaké chlastačky a celonoční řízení někam do neznáma skutečně nehrozí, takže se opět vracíme jen k té "komedii". Všichni kolem jsou hloupí, jen naši hrdinové chytří a ze všeho vyváznou - to už jsem někde viděl. Možná se tomu říká nadhled, ale já si nemůžu pomoct, přijde mi to spíš jako blbost... Po režijní, scenáristické a herecké stránce průměrná filmařina, kdy k dobru mohu akorát přičíst pár povedenějších vtípků ("profi" mafiání, dvojitá loupež banky). 5/10 (22.07.2008)

Výtečná, existencionálnem nasycená odpověď na svéráz "Tarantinova komplexu", který tolik poznamenal devadesátá léta. Ač je s ústředním duem jednou nohou v pomyslném hrobě, je srovnatelně vtipná s přiznávaným vzorem, vitální a stylově důmyslná, přesně, jak to mám rád. Velká škoda, že šlo jen o Jahnův momentální vrtoch, talent má totiž nesporný. U dalších děl se upsal televizními ďáblu a v kruzích evropského filmu se se svým know-how znovu neprosadil. A zřejmě už ani neprosadí. P.S. Nejkouzelnější repliku si pro sebe uzmul... Rutger Hauer. Opětovně! 4,5* (13.06.2009)