Réžia:
Thomas JahnKamera:
Gero SteffenHudba:
Christian NeanderHrajú:
Til Schweiger, Jan Josef Liefers, Thierry van Werveke, Moritz Bleibtreu, Huub Stapel, Leonard Lansink, Ralph Herforth, Hark Bohm, Jürgen Becker (viac)Obsahy(1)
Nejúspěšnější německý snímek roku 1997 překvapí neotřelým využitím moderních filmových klišé, humorem a originální symbiózou hned několika žánrů. Hrdiny jsou dva muži, umírající na rakovinu, kteří se rozhodnou, že si "osladí" a "opepří" poslední dny, které jim zbývají, cestou k moři. Snímek, zřetelně inspirovaný tvorbou Quentina Tarantina, je navíc plný filmových odkazů. Navzdory četným přestřelkám a honičkám tu není ani kapka krve a ani jeden zavražděný, i když smrt obchází velice blízko. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (644)
Nemají co ztratit. Jeden jí má v hlavě, druhý v kostech. Jeden je drsňák, druhý slušňák a snílek. V nebi se mluví jen o moři, ten druhý ho nikdy neviděl, takže flaška tequily a jedna kára bude jejich vysvobozením z prostor nemocnice. V kastlíku u spolujezdce navíc najdou bouchačku, v kufru pak balík marek. Zbytek je prošpikovaný Tarantinem, dvojicí gangsterů-packalů s tmavými brýlemi a tenkými vázankami, požitkářstvím, situačními gagy, skvělým soundtrackem, slušivými pointami a výtečnými hereckými výkony (Til Schweiger, Jan Josef Liefers, Moritz Bleibtreu).. Co víc si od Němců přát? ()
Můj oblíbený. V roce 97 jsme pádili do staré Minikinokavárny na německý film, v němž se snoubí černý humor s velkou lidskou tragédií, neboť není moc horších věcí, než-li nevyléčitelné onemocnění mladého člověka, který chce tak zoufale žít. Ale ono to někdy nejde a tak nezbývá nic jiného, než vytřískat z těch posledních chvil, co to jde a rozjet se umřít na místo tak krásné, že se o něm mluví i v nebi. ()
Niekedy ma tie vysoké hodnotenia a pozitívne kritiky tak navnadia, že som potom trojnásobne sklamaný. To isté v tomto prípade. Dlhé roky ospevovaný, pre mnoho ľudí najlepší, nemecký novodobý film, pre mňa však solídna nezaujímavá a maximálne trápna sračka, ktorá sa až záverečnými pasážami vyšplhala ako tak do priemeru. Ak bol zámer tvorcov vsadiť na klišé a akože sa nad tým všetkým baviť, mne sa skôr zdá, že je to všetko myslené až primoc vážne. Ach jaj, škoda reči. U mňa 60% s odretými nielen ušami. ()
„Umírat se dá i stylově“. Netřeba v tom hledat hlubší otisk, (byť základní myšlenka je jasně čitelná), tohle má za cíl „pouze“ pobavit popř. posloužit jako oddechovka, což se taky (tu s větším, tu s menším úspěchem) daří. Knockin´ on Heaven´s door je svěží road movie nesoucí se v notně odlehčeném duchu, ale vždy v pravý moment připomene vážnost situace, tj., že smrt už netrpělivě přešlapuje za dveřmi, v podobě záchvatů hlavního hrdiny. A tak se vám může lehce stát, že v závěru (za ten ostatně ponechávám 4*, byť přiznávám, kdysi na mě snímek zapůsobil o poznání více) dojde i „na pověstnou slzu“. S (osobním) dovětkem na závěr: chtěl bych mít taky takhle „načtenýho“ Tarantina. Tolik k výtkám. P.s. jestli je opravdu v nebi moře, tak už se tam těším. O to větší mám strach, co na mě v tom pekle čeká. Snad aspoň tu tequilu tam mají. P.p.s…… Pinocchiovi jsou 3 roky a Terminátorovi táhne na 7. Primitivní co? Ale (stále) zabírá (alespoň v mém případě :-) ()
Takhle nevyvážený snímek jsem snad ještě neviděla. Ti dva umírající kluci mi byli děsně sympatičtí, ale pitvořící se gangsteři a policajti by se hodili spíše do hovadin, které režíruje Jaroslav Soukup. Co se týče charismatu hlavních postav, je tento film srovnatelný s "Než si pro nás přijde". Nebýt sekvencí určených pro diváky estrád TV Nova, mohl být srovnatelný celý snímek. Takto musím konstatovat, že Američané si o deset let později dali mnohem více scenáristicky záležet. Jeden z mála filmů, jehož remake byl lepší, než originál. ()
Galéria (37)
Fotka © K2 Entertainment
Zaujímavosti (9)
- To, čo je vo filme nazvané "Helsinský syndróm", sa v skutočnosti nazýva "Štokholmský syndróm". Tú istú chybu urobili aj v Smrtonosnej pasci. (U_S_O)
- Názov filmu Knockin' on Heaven's Door je prebratý z piesne Boba Dylana, v minulosti použitej napríklad na soundtrack k filmu Pat Garrett a Billy Kid (1973). Verzia, ktorú počuť pri záverečných titulkoch, je od skupiny Selig. (toi-toi)
- Ve chvíli, kdy Rudi (Jan Josef Liefers) a Martin (Til Schweiger) kupují Cadillac, stojí na parkovišti Mercedes, který ale Abdul (Moritz Bleibtreu) a Henk (Thierry van Werveke) již vrátili. (Ole92)
Reklama