Christine

láska je cit čisto iracionálny, nekontrolovateľná a popri snoch a duši objektívne nepreskúmateľná emócia; prečo sa niekto zaľúbi práve do toho človeka a nie do iného, prečo sú títo dvaja zamilovaní a necítia to isté k niekomu inému . . . istý veľmi špecifický poddruh "lásky" je fetišizmus - zbožňovanie vecí; ten má mnoho podôb - v tej najznámejšej ho poznáme ako privoniavanie si k dámskym gaťkám, topánkam alebo pančuškám, lenže potom je tu jeden veľmi rozšírený mužský fetišizmus, ktorý skôr než obsedantno-úchylne sa pokladá za prejav typickej mužskosti a "machovosti" - láska k autám, posadnutosť ich "tuningom", opravami, leštením, starostlivosťou, zvukom motora, spočítajte množstvo časopisov o auto - moto (je to niečo podobné ako napr. futbal - kdežto tu máte k zbožňovaniu aj konkrétnu reálnu vec, totem, fetiš, na rozdiel od nehmotnej futbalovej hry); navyše - zvláštna ľudská vlastnosť pomenovávať neživé predmety, ktoré vlastníme, je stará ako ľudstvo samo a bežná doteraz (moja prvá gitara sa volala Milka, druhá sa volá Jarka . . .) a to, že auto má meno nie je vôbec výnimočné; lenže akonáhle má niečo meno, vytvárame si k tomu vzťah; king & carpenter v (podľa mňa najlepšej kingovskej adaptácii - a nech sa na mňa darabontovi fanúšikovia nehnevajú) sa pozreli na fetišizmus a posadnutosť z trochu iného pohľadu: čo ak nie my si vyberáme predmet zbožňovania, ale ten predmet si vyberie nás? a čo ak on nás zbožňuje ešte viac ako my jeho - doslova na život a na smrť! každopádne 13 rokov pred Cronenbergovým Crashom (a 15 pred matrixom a vyše 20 pred Transformermi) tu bola Christine, červený cadillac, ktorý je metaforou zla, ktoré je večné, pohlcujúce a neporaziteľné; s dokonalým soundtrackom ("God, I hate rock´n´roll!"), výbornou štýlovou réžiou je ďalším dôkazom nesporných a vysokých kvalít tohto filmu množstvo citácií, odkazou a parafrázovaní tohto filmu v iných dielach, ktoré prišli po ňom, okrem spomínaných napríklad Tarantinov Death Proof alebi videoklip Radiohead ku piesni Karma Police, ktorý je celý citáciou jednej z famóznych scén tohto filmu, ale mám pocit, že ani Lyncha tento snímok nenechal ľahostajným; (14.01.2009)

Kingova Christina patří k těm jeho (několika málo) knihám, které se mi nečetly příliš dobře, nicméně to, co s tím příběhem udělal John Carpenter, je obdivuhodné. Je to pořád béčko, ale je hrdé. Zábavné i napínavé, stylové od úvodních titulků po úplný závěr. Je jedno, že nad některými scénami nebo nad jednáním některých postav by si člověk mohl ukroutit hlavu, protože sem se právě takové věci hodí. Scény jako první "samooprava" nebo ta v plamenech jsou nezapomenutelné. (28.04.2019)

Když mě ty horory o vraždících autech nikdy moc nebraly a evidentně ani Carpenter můj názor nezmění. Protože on horory ale fakt umí, je zde spousta skvělých scén, které to celé dost zachraňují, třeba ta s jedoucím hořícím autem, exploze benzínky, první smrt aj. Jenže pak je tu taky dost vaty nebo scén takřka o ničem, které celý ten film přehnaně natahují na dvě hodiny a mě ta pomalá atmosféra prostě nechytla a tak mě Christine pochopitelně nudila. Dávám to za vinu spíš stopáži, protože ten námět blbý není a Carpenter se snažil jak jen mohl - jen mě to prostě neoslovilo tak, jak mělo. Škoda. Lepší 3* (12.01.2021)

Ač jsem Kingův fanoušek, zrovna Christine jsem nečetl. A to je možná dobře. Každopádně jsem měl dojem, že to Carpenter vzal za správný konec a budoval napětí spíše skrze postavy tak, jak to dělá ve svých knihách King a což mnohé adaptace jeho knih postrádají. Díky tomu je film opravdu napínavý a nepůsobí to trapně. (16.08.2023)

Náhodou ta automatická regenerace, to by byla věc. Film s velkým potenciálem, ale daleko od limitů. Nelíbilo se, že z Arnieho udělali magora aniž by líp propojili vražednost auta s jeho majitelem. A vůbec to nemělo atmosféru, kterou to mít mohlo (stará hala, útok na benzínce, finále s Caterpillarem). Nápad, hudba, technické triky dost dobré. (15.11.2017)