Trojka z mravů
Zéro de conduite
Zero for Conduct
Obsahy(1)
Dětství. Děti opuštěné na počátku školního roku kdesi na vesnickém školním dvoře. (Jean Vigo). My sledujeme jejich trampoty poznamenané rodícím se temperamentem, jenž se střetává s rigidní maloměšťáckou morálkou učitelů a vychovatelů. Příběh skupiny chlapců, kteří postupně stupňují své útoky proti učitelům až do finálního výbuchu, je rovněž autorovou výpovědí o vlastních prožitých traumatech. Génius francouzského filmu Jean Vigo vytvořil svůj nejautobiografičtější film. Ovšem skutečnost nechal zahalenou snovým oparem. Divák by občas mohl mít pocit, že vše je jenom pouhá hra, ale sílu tohoto filmu tvoří krutě realistické obrazy, pospojované zvláštním druhem poezie. Vigův film se stal protestem proti autoritativním výchovným metodám. Polemiky kolem díla vyvrcholily jeho zákazem a do kin byl uvolněn teprve po roce 1945. Našel si mnoho obdivovatelů a další režiséři (např. F. Truffaut) se jím cítili ovlivněni. Jean Vigo byl ve své době nepochopen a na své objevení musel čekat až do nástupu nové vlny. Nicméně jeho film Trojka z mravů se stal klasickým dílem, vypovídajícím o dětech, které se bouří proti nesmyslné autoritě. Nezapomenutelnou i nadále zůstává scéna společné ložnice s průvodem andělů-školáků v bílých košilích, kteří snově proplouvají mezi létajícím peřím. Letos budeme mít navíc možnost vidět restaurovanou kopii firmy Gaumont. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (30)
(1001) Zastávám ten názor, že děti jsou jediný způsob, jak změnit svět (k lepšímu, měla bych dodat), protože jejich hlavičky jsou nositelkami ideologií, podle kterých se potom svět zmítá. Tenhle film kromě dětí dává důraz i na tu druhou polovinu, a to na učitele, na bytosti, které jim do hlaviček ty ideologie dostávají. Nemyslím, že to byl od začátku autorův záměr, ale dnes Trojka z mravů funguje hlavně jako iniciační črta, která místo plnohodnotného prožitku hlavně probouzí chuť po revoltě a touhu tvořit. ()
Anarchistická povídka o malých sígrech mě příliš neoslovila. Často mi příjde příběh dost zmatečně vyprávěný a nepřehledně natočený. Film o vzpouře chovanců by mohla být divácky přijatelnější, kdyby byl dán větší prostor expozici, která by si dokázala diváka obmotat kolem prstu. Takhle se nedokáži identifikovat se žádnou postavou, což u tohoto filmu považuji za naprosto základní věc. ()
Jean Vigo je nesmírně zajímavá osobnost, která si razila svou cestu proti proudu názorů většinové společnosti. K tomu jistě přispělo i neradostné dětství: nevyjasněná smrt otce - propagátora anarchistických myšlenek a následné dospívání v ústavech. Trojkou z mravů si Vigo vyřídil své účty s figurkami, které v nich měl tu "čest" poznat. Zéro de Conduite pro mě sice nemá takový punc výjimečnosti, přesto ho můžu každému vřele doporučit. Na dobu svého vzniku působí velmi "soudobě" (za zmínku stojí fakt, že za kamerou stál Boris Kaufman, bratr Dzigy Vertova). ()
V jistých ohledech podmanivý snímek, který navenek působí hravě a poeticky, ale přesto na povrch sem tam prosakují i dosti závažná témata, na dobu vzniku velmi odvážná. K plnému počtu bohužel chybí trochu méně chaotické uchopení látky, které se mění ve sled epizod naplněných málo životnými figurkami. ()
Třetí ze čtyř filmů Jeana Viga neorganicky spojuje realistické s poetickým a marně maskuje bojové podmínky, za nichž vznikal. Spíše než jako průlomové dílo francouzského poetického realismu a odvážná společenská kritika (film byl krátce po premiéře zakázán) k sobě dnes Trojka z mravů přitahuje pozornost coby inspirační zdroj pro Truffautův debut nebo pro mnohem drsněji revoltující britskou satiru Kdyby… , v níž zeleninu nahradila ostrá munice. 70% ()
Galéria (15)
Fotka © Gaumont-Franco-Film-Aubert (GFFA)
Zaujímavosti (9)
- Mladý učitel Huget (Jean Dasté) ve scéně na školním dvoře napodobuje postavu Tuláka z němých filmů Charlieho Chaplina. (Hwaelos)
- Bol priamou inšpiráciou pre film Lindsayho Andersona Keby... (1968), najmä záver. Až do konca jeho života bol Zero for Conduct jedným z Andersonových najobľúbenejších filmov všetkých čias. (Bilkiz)
- Jedná sa o posledný film, ktorý finančne podporil Charles de Noailles, hlavný mecenáš surrealistických filmárov. (Biopler)
Reklama